Advokátka Vendula Záhumenská podala k Ústavnímu soudu ČR žádost o poskytnutí informací.
Ptala se, kolik soudců Ústavního soudu bylo k datu podání žádosti naočkováno proti nemoci Covid 19. Ústavní soud tuto její žádost dne 18.11.2021 odmítl.
Ve zdůvodnění se mimo jiné píše:
Informace o očkování fyzické osoby proti nemoci covid-19 je považována za údaj o zdravotním stavu, neboť vypovídá o tom, že osobě byla poskytnuta určitá zdravotní služba poskytovatelem zdravotních služeb (že jí byla aplikována vakcína).
Tato informace je svou povahou vysoce důvěrná a je specificky chráněna. Očkování proti onemocnění způsobenému virem covid-19 je dobrovolné. Stejně jako u jiných zdravotních úkonů je pak na každé fyzické osobě, zda zdravotní úkon podstoupí a komu o této skutečnosti sdělí informace.
Zde si můžete ověřit celé rozhodnutí Ústavního soudu. PDF
Textová část:
R O Z H O D N U T Í
Generální sekretář Ústavního soudu, jako povinný subjekt podle § 2 odst. 1
zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších
předpisů, rozhodl na základě § 15 odst. 1 ve spojení s § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.,
o žádosti paní Mgr. Venduly Zahumenské, Ph.D., nar. 28. prosince 1981, bytem Lidická
700/19, 602 00 Brno, o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb.
t a k t o:
Žádost Mgr. Venduly Zahumenské, Ph.D. ze dne 2. listopadu 2021 o poskytnutí
informací dle zákona č. 106/1999 Sb. se z důvodu neexistence informací
o d m í t á.
O d ů v o d n ě n í:
Dne 2. listopadu 2021 byla Ústavnímu soudu doručena žádost o poskytnutí
informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „ZSPI“), ve které se Mgr. Vendula Zahumenská, Ph.D.
(dále jen „žadatelka“) domáhala sdělení informací o tom, kolik soudců Ústavního soudu
a asistentů těchto soudců je očkováno proti nemoci covid-19 a kolik jich je
„rozočkováno.“
Generální sekretář Ústavního soudu (dále jen „povinný subjekt“) se s žádostí
seznámil a po jejím posouzení dospěl k závěru, že uvedené informace nelze žadatelce
poskytnout.
Dle článku 17 odst. 5 Listiny základních práva a svobod jsou státní orgány a orgány
územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti.
Účelem a smyslem práva na informace je pak veřejná kontrola výkonu státní moci.
Dle § 3 odst. 3 ZSPI je informací pro účely tohoto zákona jakýkoliv obsah
v jakékoliv podobě, zaznamenaný na jakémkoliv nosiči, zejména obsah písemného
záznamu na listině, záznamu uloženého v elektronické podobě nebo záznamu zvukového,
obrazového nebo audiovizuálního. Pouze takové informace lze jednoduše dohledat
a žadatelům poskytnout. Požadované informace však takovou povahu nemají.
Ze ZSPI vyplývá, že informační povinnost pro povinné subjekty nastává pouze
v případě informací reálně existujících, které má nebo by měl mít povinný subjekt
k dispozici.
Žádost o poskytnutí informací dle ZSPI pak může být odmítnuta za splnění dvou
podmínek, a to neexistence požadované informace a současně absence zákonné
povinnosti danou informací disponovat. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně.
K tomuto komentářová literatura shodně uvádí, že „z hlediska hmotněprávního může být
žádost odmítnuta, jsou-li splněny dvě podmínky: požadovaná informace u povinného
subjektu neexistuje (nebyla vytvořena, resp. zaznamenána ve smyslu § 3 odst. 3)
a současně povinný subjekt nemá zákonnou povinnost danou informací
disponovat.“ (FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. § 2 [Povinnost poskytovat
informace]. In: FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš, JIROVEC, Tomáš. Zákon
o svobodném přístupu k informacím. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 75.) Obdobně
např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 115/2014-29 ze dne 21. ledna 2015.
Informace o očkování fyzické osoby proti nemoci covid-19 je považována za údaj
o zdravotním stavu, neboť vypovídá o tom, že osobě byla poskytnuta určitá zdravotní
služba poskytovatelem zdravotních služeb (že jí byla aplikována vakcína). Tato informace
je svou povahou vysoce důvěrná a je specificky chráněna. Očkování proti onemocnění
způsobenému virem covid-19 je dobrovolné. Stejně jako u jiných zdravotních úkonů je
pak na každé fyzické osobě, zda zdravotní úkon podstoupí a komu o této skutečnosti sdělí
informace.
Ústavní soud nezjišťuje a ani nemá právo zjišťovat tyto informace o zdravotním
stavu soudců či asistentů soudce, ledaže by bezprostředně souvisely s výkonem práce či
plněním povinností, které jsou ukládány zákony. Dobrovolné očkování však nemá vliv na
způsobilost k výkonu práce a ani právní předpisy s vakcinací/non-vakcinací soudce či
asistenta soudce nespojují žádnou povinnost ve vztahu k působnosti Ústavnímu soudu.
Povinný subjekt tak není povinen ani oprávněn pro potřeby poskytování informací
zjišťovat a shromažďovat výše uvedené osobní údaje.
Informace o zdravotním stavu se navíc řadí do zvláštní kategorie citlivých
osobních údajů a v tomto případě je třeba ctít zásadu minimalizace uvedenou v čl. 5
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně
fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto
údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „GDPR“), tedy zpracovávat pouze
nezbytně nutný obsah osobních údajů a uchovávat ho po nezbytně nutnou dobu. Článek
9 v odst. 1 GDPR navíc přímo zakazuje zpracování osobních údajů o zdravotním stavu
fyzické osoby a tyto údaje je možné zpracovávat pouze v případě, že je dána některá
z podmínek uvedených v čl. 9 odst. 2 GDPR. Výjimka dle čl. 9 odst. 2 GDPR však České
republice, jako členskému státu EU, nebyla udělena a povinný subjekt tak ani není
oprávněn, bez existence této výjimky dle čl. 9 odst. 2 GDPR, tyto citlivé údaje
o zdravotním stavu zpracovávat.
S ohledem na výše uvedené lze shrnout, že jsou splněny hmotněprávní podmínky
pro rozhodnutí o odmítnutí žádosti o poskytnutí informací, neboť požadované informace
o očkování soudců a jejich asistentů u povinného subjektu nebyly zaznamenány
ve smyslu § 3 odst. 3 ZSPI a současně povinný subjekt ani nemá zákonnou povinnost
danými informacemi disponovat.
Na základě výše uvedeného tak generální sekretář Ústavního soudu vydal dle
ustanovení § 15 odst. 1 ZSPI toto rozhodnutí, kterým s odkazem na § 3 odst. 3 ZSPI
z důvodu faktické neexistence požadovaných informací žádost odmítl.
P o u č e n í:
Proti tomuto rozhodnutí lze dle § 16 odst. 1 ZSPI ve spojení s § 83 odst. 1 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, podat odvolání, a to ve lhůtě
15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Odvolání se podává k Ústavnímu soudu,
k rozhodnutí o něm je podle § 20 odst. 5 ZSPI příslušný Úřad pro ochranu osobních údajů.
JUDr. Vlastimil Göttinger, Ph.D.
generální sekretář Ústavního soudu