 |
Josef Kožíšek (*6. 7. 1861, Lužany u Přeštic - †6. 7. 1933, Úvaly u Prahy)
- český pedagog, básník a prozaik
Pocházel z početné venkovské rodiny a toto prostředí mu zůstalo blízké po celý život. Od roku 1873 studoval na plzeňském gymnáziu a poté na učitelském ústavu v Příbrami (do 1881). Následovala dráha podučitele a učitele na různých školách, mj. v Klecanech, kde se nejen oženil, ale zapůsobily tu na něj dosud živé vzpomínky na místního kaplana V. Beneše Třebízského. V letech 1895 až 1918 (s přestávkou) byl řídícím učitelem v Zápech u Brandýsa. Po celou dobu byl i veřejně činný jako člen mnoha pedagogických, osvětových i dalších společností a spolků. V nové republice pak byl jako zkušený pedagog (navrhl i reformu metodiky výuky), autor oblíbených moderních učebnic (slabikář Poupata, čítanky Ráno, Studánka) a uznávaný spisovatel jmenován vedoucím literárního oddělení Státního nakladatelství (1920). Zde působil až do odchodu na penzi v roce 1927.
Kožíškova tvorba je ojedinělá tím, že psal výhradně pro děti. Jako zkušený pedagog ve svém díle umně skloubil čtivost a srozumitelnost příběhu s nenásilnou výchovnou tendencí. V dětské poezii vědomě navázal na J. V. Sládka, jehož byl skutečně důstojným pokračovatelem. Inspirací mu byla také lidová tvorba především u říkadel a popěvků. Mnohé z nich - podobně jako básničky - ostatně doslova zlidověly a patří dodnes k výbavě většiny začínajících čtenářů. Nemluvě o tom, že inspirovaly i naše hudební skladatele.
Bibliografie
Ráno, 1922
Pohádka lesa, 1945
Na výsluní, 1958
Sedmikrásky, 1944
kolektiv autorů: Špalíček moudrých básniček, 1998)
Polámal se mraveneček, 1964
Poupata, 1921
Zdroj www.libri.cz a Čítárny
|
