Karel Poláček (*22. 3. 1892, Rychnov pod Kněžnou - †21.01. 1945 Gliwice)
Narodil se rodině židovského obchodníka s koloniálním zbožím. Začal studovat gymnázium v Rychnově, ale pro špatný prospěch přestoupil do Prahy, kde v roce 1912 odmaturoval. Krátkou dobu byl písařem a úředníkem. V roce 1914 narukoval a dostal se na srbskou a haličskou frontu. Po válce byl zaměstnán v Československé vývozní a dovozní komisi. O místo ale přišel poté, co v jedné povídce nazvané „Kolotoč“, zesměšnil fungování svého úřadu. Ke spolupráci ho v roce 1920 přizval J. Čapek. Poláček přispíval do humoristického časopisu Nebojsa, psal zprvu drobné povídky, fejetony a sloupky pod pseudonymem Kočkodan. Krátce nato (1922) byl bratry Čapky uveden do redakce Lidových novin, kde jeho fejetony, a především oblíbené soudničky vycházely až do doby, kdy mu to bylo rasistickými zákony na počátku okupace znemožněno. Nastoupil pak jako zaměstnanec do Židovské náboženské obce. Na konci roku 1943 byl odvlečen do Terezína a pak odtransportován do Osvětimi. 19. ledna 1945 jej paní Baumöhlová viděla naposled. Není známo, zda Poláček zahynul na pochodu, při vstupní selekci nebo ještě později. Údaj 21. ledna 1945 odpovídá datu selekce v koncentračním táboře Gleiwitz.
Románové dílo K. Poláčka představuje jednu z nejryzejších hodnot české meziválečné prózy.
Svým humanistickým krédem byl blízký svým generačním druhům, především K. Čapkovi a F. Langerovi, a zároveň ve svých - jen na povrchu "humoristických" románech zobrazil hlubokou tragiku maloměstského světa, v němž triumfuje malost, pokrytectví a duchovní chudoba.
Poláček měl tu schopnost, vystihnout různé lidské typy - a to nejen v jejich typové žánrovosti, ale také v umění dostat se pod masku jejich řeči. Na počátku jeho tvorby stojí humoristické črty, nejčastěji z maloměstského prostředí s karikovanými lidskými figurkami především středostavovské, často židovské společnosti.
Prvním Poláčkovým románem se stal Dům na předměstí (1928), v němž vyportrétoval přerod "malého člověka" v odlidštěnou kreaturu, jakmile se ho zmocní vlastnické pudy. Získal si velkou čtenářskou popularitu humoristickými prózami Muži v offsidu (1931), (Téhož roku je zfilmoval Svatopluk Innemann s H. Haasem jako Načeradcem) a Michelup a motocykl (1935).
Poláčkovým životním dílem se stal cyklus, ve kterém zobrazil malé podhorské město v letech před 1. světovou válkou. Vyprávění je soustředěno kolem osudů obchodníka Štědrého a jeho synů. Z původně zamýšlené pentalogie - 5. díl byl údajně napsán, ale jeho osud je neznámý - vyšly knihy v tomto pořadí: Okresní město (1936), Hrdinové táhnou do boje (1936), Podzemní město (1937) a Vyprodáno (1939).
Za okupace - roku 1941 - vyšel pod jménem malíře V. Rady Poláčkův humoristický románek Hostinec U kamenného stolu (zfilmován roku 1949) a po válce pak dosud velmi populární vyprávění o rychnovském dětství Bylo nás pět (1946).
Bibliografie:
Povídky pana Kočkodana (1922)
Mariáš a jiné živnosti (1924)
Na prahu neznáma. Kouzelná šunka (1925)
Čtrnáct dní na vojně (1925)
35 sloupků (1925)
Povídky izraelského vyznání (1926)
Lehká dívka a reportér (1926)
Pásky na vousy (1926)
Život ve filmu (1927)
Okolo nás (1927)
Bez místa (1928)
Dům na předměstí (1928)
Hedvika a Ludvík (1931)
Hráči (1931)
Muži v ofsajdu (1931)
Hlavní přelíčení (1932)
Pan Selichar se osvobodil (1933)
Edudant a Francimor (1933)
Židovské anekdoty (1933)
Žurnalistický slovník (1934)
Michelup a motocykl (1935)
Okresní město (1936)
Hrdinové táhnou do boje (1936)
Podzemní město (1937)
Vyprodáno (1939)
Hostinec U kamenného stolu (1941) – pod jménem Vlastimila Rady
Otec svého syna (1946)
Bylo nás pět (1946)
Ze soudní síně (1956)
Se žlutou hvězdou (1959)
