Nikolaj Vasiljevič Gogol (*1. 4. 1809, Soročince – †4. 3. 1852, Moskva)
ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu
Na Gogolovu tvorbu navazuje prakticky celá ruská literatura 2. poloviny 19. století. Za nejpropracovanější jsou považovány povídky, kde se plně projevilo jeho vypravěčské umění a schopnost spojovat reálné s fantastickým.
Dílo:
Hans Küchelgarten (1829, Ганs Кюхeльгapтeн)
Večery na samotě u Dikaňky (1831–1832, Вечера на хуторе близ Диканьки)
Několik slov o Puškinovi (1835, Несколько слов о Пушкине)
Arabesky (1835, Арабески)
Mirgorod (1835, Миргород)
Nos (1836, Нос)
Kočár (1836, Коляска)
Řád sv. Vladimíra třetího stupně (1836-1842, Владимир третьей степени)
Úředníkovo ráno (1836, Утро делового человека),
Spor (1836, Тяжба)
Podlézavá (1839-1840, Лакейская)
Scény ze společenského života (1842, Сцены из светской жизни).
Revizor (1836, Ревизор)
Hráči (1842, Игроки)
Mrtvé duše (1842-1846, Мертвые души)
Ženitba (1842, Женитьба)
Petrohradské povídky (1842, Петербургские повести)
Řím (1842, Рим)
Na odchodu z divadla (1842, Театральный разъезд)
Vybraná místa z korespondence s přáteli (1847, Выбранные места из переписки с друзьями)
Rozjímání o božské liturgii (1847, Размышления о Божественной Литургии)
