Andersen Hans Christian (*2. 4. 1805, Odense - †4. 8. 1875, Kodaň)
dánský spisovatel
Narodil se v rodině chudého ševce v Odense na ostrově Fynu, odkud ve 14 letech odjel do Kodaně; zde se chtěl prosadit u divadla. Bez úspěchu se pokoušel o hereckou dráhu a psaní divadelní hry. S pomocí vlivných mecenášů a díky královské podpoře studoval ve Slagelse a v Kodani zpěv. Během studií napsal slavnou báseň Det døende barn (Umírající dítě).
Začátkem 30. let cestoval po Itálii. Zprvu proto psal cestopisy a básně vaudeville - veseloherní dramatické útvary se zpěvy, většinou založené na zápletkách, nedorozuměních a omylem. Své cesty vylíčil v cestopisech, např. En digters bazar (Básníkův bazar). Napsal též vlastní životopis Pohádka mého života. Četné české překlady vznikaly od poloviny 19. stol. (J. Vrchlický, G. Pallas, J. Rak). Úspěchu doma i v cizině však dosáhl až beletristickou tvorbou (romány Improvizátor, Dvě baronky. Z dalších románů: O. T., Kun en spillemand (Jenom muzikant), Dvě baronky a románová idyla Šťastný Per.
Pohádky a povídky, kterými se proslavil nejvíc, psal od roku 1835, kdy vyšel první sešit Eventyr fortalte for børn (Pohádky vyprávěné dětem). Mnohé z jeho prvních pohádek jsou přepracováním pohádek lidových (Princezna na hrášku, Pasáček vepřů), většinou jsou Andersenovy pohádky a povídky původní. V umělé pohádce nejlépe uplatnil svůj dětsky bezprostřední a přirozený vypravěčský styl. Typické pro něho však je, že pod zdánlivě prostým a dětem snadno pochopitelným povrchem se skrývá hlubší myšlenka a význam určené dospělým, často kritické, ironické a satirické povahy (Slavík, Sněhová královna). V mnoha pohádkách se Andersen vyrovnává se svým životem a dílem a se svými povahovými rysy a vztahem ke světu (Ošklivé kačátko, Malá mořská víla). Pozoruhodná je pohádka Stín, jejímž tématem je rozpolcení osobnosti.
Andersen dával přednost umělým pohádkám před lidovými, často velmi drsnými. Témata pro ně čerpal z vlastní fantazie, ale i z lidové tradice, teprve později se zaměřil na všední život. Živým vyprávěním vyjádřil přesvědčení o vítězství kladných stránek lidské povahy.
Andersen miloval humoristický, sentimentální způsob vypravování. Jeho pohádky se vyznačují poetičností a bohatým jazykem, umožňujícím výstižnou charakteristiku postav i prostředí. Pohádky vyšly v mnoha českých vydáních, jednotlivě i souborně. Pohádky a povídky vycházely do začátku 70. let; napsal jich celkem 156.
Na paměť výročí jeho narození byl 2. duben vyhlášen v roce 1967 Mezinárodním výborem pro dětskou knihu vyhlášen za Mezinárodní den dětské knihy.
Andersen, jemný, citlivý a osamělý člověk, platonický ctitel žen a romantik, nám zanechal krásné, velmi podrobné popisy přírody ve svých pohádkách a cestopisech. Doma i na cestách - zejména v Itálii a Portugalsku - sbíral květiny ze všech ročních dob, vázal velmi osobité kytice a daroval je svým známým. Materiál nehledal ve sklenících, ale na poli, v lese, u cest. Volba prostého přírodního materiálu byla v té době něco nového, nekonvenčního. Založil tím vlastně nový směr. Lidé napodobovali jeho vazby, chodili sami květiny sbírat místo aby je kupovali u květináře. Pochopili Andersenův pohled, že kombinací květin do kytic vzniká něco nového, krásného co lidi potěší, ať už si kytici ponechají nebo darují. V Andersenově době se kytice zvěčňovaly na obrazech. Protože Andersen kytice, které sám vytvořil nebo dostal, velice podrobně popisoval ve svých denících, mohl jej Erik Bering v dnešní době věrně napodobit. Kytice naaranžoval do váz z 19. století uchovaných v kodaňském muzeu porcelánu.
Andersen rozvíjel za svých mnohdy obtížných životních podmínek několikerý talent - recitoval , hrál divadlo, tančil, zpíval - to vše nepříliš úspěšně. Dále vystřihoval z papíru, plodně spisoval a také kreslil. Měl postřeh i cit pro krajinu i pro postavy. Je pravděpodobné, že jeho pohádky a cestopisy působí proto tak živě, že se v nich uplatňuje jeho umění vidět, pozorovat a čtenáři sdělit takový obraz, jakoby jej viděl sám. Soudí se, že si kreslil nebo vystřihoval i své pohádkové postavy. Římští přátelé se o něm vyjádřili: "Andersen má malířské vidění světa." Sám Andersen opakovaně litoval, že se malovat nenaučil nikdy pořádně. Zůstalo po něm stovky kreseb a přes tisíc vystřihovánek a koláží.
Bibliografie:
A Visit To Portugal, 1866
A Walk From Homen's Canal To The East Point Of Island Of Amager In The Years 1828 And 1829, 1829
Anežka a vodník (Agnete og havmanden), 1834
Ať to táta udělá, jak chce, vždycky je to správné (Wie's der Alte macht, ist's immer recht), 1988
Básně (Digte/Poems), 1829
Básníkův bazar (En digters bazar/A Poet's Bazaar), 1842
Být či nebýt (At väre eller at ikke väre/To Be Or Not To Be), 1857 Cínový vojáček (The Constant Tin Soldier)
Císařovy nové šaty (The Emperor's New Clothes), 1970
Čarovná truhlice a jiné pohádky, 1947
Deníky 1825-1875 (Dagböger 1825-1875), 1977 (12 dílů)
Dvě baronky (De to baronesser/The Two Baronesses), 1848
Flétnové hodiny: Pohádky a povídky, 1969
Improvizátor (Improvisatoren/The Improviser), 1835
Jenom muzikant/Pouhý šumař (Kun en spillemand/Only A Fiddler), 1837
Křesadlo (Fyrtöjet/The Tinderbox), 1835
Křišťálové vidiny, 1947
Kubík a Kuba (Lille Claus og Store Claus), 1835
Láska na Mikulášské věži (Kaerlighed pă Nikolai tărn), 1829
Malá Kirsten (Liden Kirsten), 1846
Malá mořská víla, 1976
Malenka, 1997
Mulatten (The Mulatto), 1840
O princezně na hrášku, 1997
O. T., 1836
Obrázková kniha bez obrázků (Billedbog uden billeder/A Picture-Book Without Pictures), 1839
Ole Zatvoročká (Ole Lukkeoje), 1850
Ošklivé kačátko/Ošklivé kachňátko (The Ugly Duckling), 1976
Pasáček vepřů (The Swineherd/Der Schweinehirt), 1989
Pírka ptáka Ohniváka, 1970
Pohádka mého života (Mit livs eventyr/The Fairy Tale Of My Life/Märchen meines Lebens), 1845
Pohádky (Eventyr), 1990 (7 dílů)
Pohádky a povídky, 1953/55 (2 díly)
Pohádky vyprávěné dětem (Eventyr fortalte for börn/Tales, Told For Children), 1835-37 (6 dílů)
Poznámky (Almanakker), 1990
Romány a cestopisy (Romaner og rejseskildringer), 1944 (7 dílů)
Rozprávky, 1956
Slavík, 1973
Sněhová královna/Zimní královna, 1979
Sněženka, 1981
Stín (Skyggen/The Shadow), 1847
Šťastný Per (Lykke-Peer/Lucky Peer), 1870
Umírající dítě (Det döende barn/The Dying Child), 1827
Ve Španělsku (I Spanien/In Spain), 1863
Ve Švédsku (I Sverrig/Pictures Of Sweden), 1851
Velký mořský had (Den store söslange), 1871
Vílí hora a jiné pohádky, 1991
Vylíčení života H. Ch. Andersena (H. C. Andersens levnedsbog), 1832
