Když řeknete Boris Pasternak (9.1. 1890 – 30.5. 1960), pak jedním dechem dodáte Doktor Živago. Bezesporu nejslavnější dílo, které psal od roku 1945 celých 10 let.
Tento velkolepý válečný milostný příběh odehrávající se během ruské revoluce byl v Sovětském svazu až do roku 1988 zakázán pro svou implicitní kritiku bolševické strany.
Na jaře roku 1956 Boris Pasternak nabídl literárním a uměleckým časopisům rukopis svého právě dokončeného románu „Doktor Živago“. Ale všude mě odmítli.
Pak Pasternak předal rukopis italskému reportérovi Sergiu D'Angelovi a ten jej předal nakladateli Giangiacomu Feltrinellimu.
V listopadu 1957 román poprvé vyšel – v italštině.
CIA A PASTERNAK. POTVRDILO SE, CO V ZÁSADĚ UŽ VŠICHNI VĚDĚLI.
V lednu 2015 CIA odtajnila původní archiv, do té doby nedostupný. Světlo světa spatřilo asi sto dokumentů o románu Borise Pasternaka Doktor Živago.
Ukazuje se, že CIA věřila, že kniha Doktor Živago „má obrovský propagandistický potenciál proti komunismu v zemích sovětského bloku".
V červenci 1959 CIA vytiskla devět tisíc výtisků románu v miniaturním vydání (v knize samotné nebylo uvedeno, kdo ji vydal). Distribučním kanálem byl tentokrát Světový festival mládeže a studentstva ve Vídni.
Podle některých zpráv k distribuci knihy v socialistických zemích přispěla americká CIA a britské ministerstvo zahraničí použilo knihu jako propagandu proti komunistickému systému.
Paradoxem ale je, že propagací této knihy CIA zároveň kritizovala i západní kulturu a společnost.
Kniha je ve svých mnoha jedinečných projevech opravdu nadčasová.
DÍKY CIA OBDRŽEL BORIS PASTERNAK V ROCE 1958 NOBELOVU CENU ZA LITERATURU.
Díky CIA vyšla kniha v ruštině (Španělsko 1958) a mohla být proto nominována na Nobelovku.
Jasný příklad, jak jsou literární díla a aktivity lidí využívány zpravodajskými službami ke "správným účelům". Jde o Nobelovu komisi a západní vliv. A to se děje dodnes.
Když Pasternak získal Nobelovu cenu za literaturu, bylo rozhořčení UV KSSS a jeho krajanů tak velké, že tuto poctu raději odmítl.
Ústřední výbor KSSS přesto vydal okamžitě rezoluci, o jeho „pomlouvačné knize“. Hned potom byl vyloučen ze Svazu spisovatelů, vyzván k odebrání pasu a vyhoštění ze země.
V Rusku (SSSR) směl Pasternak publikovat až v roce 1988, o 31 let později, Stalo se tak v časopisu "Novyj mir".
„... když jsem viděl rozsah politické kampaně kolem mého románu a byl jsem přesvědčen, že toto ocenění bylo politickým krokem, který nyní vede k obludným následkům, poslal jsem z vlastní vůle, nikým nenucený, své dobrovolné zamítnutí."
Boris Pasternak. Z otevřeného dopisu deníku Pravda v roce 1958 k udělení Nobelovy ceny.
O ČEM JE KNIHA?
Pasternak vypráví tragický příběh lékaře a básníka Jurije Andrejeviče Živaga na pozadí velkých a převratných historických událostí Ruské revoluce v roce 1905, 1. světové války, Říjnové revoluce v roce 1917 a dále příběh pokračuje během Ruské občanské války. Jedná se o mimořádné dílo, velkou fresku ruské společnosti v nejkomplikovanějším období ruské historie.
Proč se hlavní postava románu jmenuje Živago?
Jako dítě opisoval církevní modlitbu „Ty jsi skutečně Kristus, syn živého Boha“. A dal čárku za slovy „syn Boží“. Myslel si, že „Zhivago“ je jiné jméno pro Ježíše. O mnoho let později si Pasternak na tento příběh vzpomněl a rozhodl se dát hlavní postavě takové příjmení a přidat k symbolickému významu románu.
„Ty jsi skutečně Kristus, syn živého Boha“.
«Ты еси воистину Христос, сын Бога живаго.»
ale Pasternak napsal: «Ты еси воистину Христос, сын Бога, Живаго.»
Boris Pasternak napsal Doktora Živaga také v Peredelkinu.
Historie spisovatelské sovětské vesnice Peredelkino začíná v roce 1933. Předpokládá se, že iniciátorem vytvoření místa odpočinku pro spisovatele byl Maxim Gorkij, který řekl Josefu Stalinovi o evropských venkovských sídlech kulturních osobností.
PASTERNAKŮV ROMÁN BYL NĚKOLIKRÁT ZFILMOVÁN.
První adaptace Doktora Živaga se objevila již v roce 1959 v brazilské televizi.
V roce 1965 natočil Doktor Živago David Lynn s Omarem Sharifem a film získal pět Oscarů.
V roce 1965 byl natočen i 9 minutový dokument Pasternak ve kterém vystupují:
David Lean, Omar Sharif, Geraldine Chaplin, Alec Guinness, Julie Christie...
Dobová kritika ale Leanovi zcela oprávněně (dle mého soudu) vytýkala zjednodušené, příliš idealizované zobrazení bolševické revoluce a násilné zapojení milostného příběhu do bouřlivých historických událostí.
Navíc ve filmu nezazní ani jedna z Živagových básní. Koneckonců nevzpomínám si, kdy by Hollywood zfilmoval uvěřitelně ruskou klasiku. Ne, že by ty filmy bylyšpatné, jsou vynikající, ale ruskou duši nemají.
V Rusku byly natočeny dvě verze v letech 1990 a 2006.
Ta poslední je minisérie a má všechny znaky literárního Pasternaka. Ruskou rozvláčnost, brilantní patos, tragický závěr, který bohužel v Hollywoodu velmi otupili. (viz. ukázka)
Rovněž herecké výkony Menšikova, Jankovsjého i Chanmatové jako Lary jsou mimořádné.
Jednou větou. Ruskou klasiku mohou pochopit a podle toho natočit film jen skuteční ruští mistři.
Boris Pasternak
Klouzajíc vonnou ratolestí…
Klouzajíc vonnou ratolestí
s kalíšku na kalíšek zas,
vpíjela po tmě toto štěstí
vláha, již zlekal bouře hlas.S kalíšku na kalíšek kanouc
sklouzla po dvou a ve dvou teď
ohromnou kapkou agátovou,
nesmělá, leskne se tam, hleď.Nechť větry po stepi se nesou,
tu kapičku mučí a stiskají,
je nerozdělená a dvě jsou
a pijí se a líbají.Kalíšky v smíchu, bez oddychu
by chtěly stát samy, jak bývaly.
Kapka však z objetí nepospíchá
a neloučí se, byť ji trhali.
Překlad Josef Hora
ZAJÍMAVOSTÍ JE TAKÉ VZTAH JESENINA A PASTERNAKA.
Jesenin prý nemohl vystát Pasternakovu poezii a proti jejich setkání končilo často sporem a i bitkou. Spisovatel Valentin Katajev o jednom incidentu psal jako o trapném boji mezi opilým Jeseninem a střízlivým Pasternakem.
Poezie obou básníků v překladu Josefa Hory ZDE
Zajímavostí je populární hudební motiv z filmu 1965 tzv. "Lara's Theme".
Ten složil francouzský skladatel Maurice Jarre. V češtině nazpíval Milan Chladil "Krásné je žít".
Výpisky z knihy Doktor Živago...
"Člověk v jiných lidech je duší člověka. To je to, co jsi, to je to, co tvé vědomí dýchalo, živilo, libovalo si v celém tvém životě. Tvá duše, tvá nesmrtelnost, tvůj život v druhých.
Tak co? Byl jsi v jiných a v jiných zůstaneš. A jaký rozdíl pro tebe znamená, že se to později bude nazývat pamětí.
„Na světě je tak dobře, ale proč to vždycky tak bolí?
"Děti jsou upřímné bez rozpaků a nestydí se za pravdu, ale ze strachu, abychom nevypadali zaostale, jsme připraveni zradit to, co je nám nejdražší, chválíme odpudivé a souhlasíme s nepochopitelnými."
"Je lepší nikdy neříkat příliš mnoho." To slovo je stříbro a ticho je zlato."
„Vládci tvých myšlenek se provinili výroky, ale zapomněli na to hlavní, že nelze být milý násilím, a zakořenili ve zvyku osvobozovat a dělat radost – zvláště těm, kteří o to nežádají.“
"Nesvobodný člověk si své otroctví vždy idealizuje."
"Pouze jednotlivci hledají pravdu a rozejdou se s každým, kdo pravdu dostatečně nemiluje."
"Pokud by bestie dřímající v člověku mohla být zastavena hrozbou uvěznění nebo posmrtnou odplatou, pak nejvyšším znakem lidstva by byl krotitel cirkusu s bičem, a ne obětavý kazatel."
„Byla hrozná zbabělá a smrtelně se bála mužů. Proto ze strachu a zmatku neustále padala z jednoho objetí do druhého.“
„Obyčejně se má za to, že v noci člověk obvykle sní o tom, co během dne, když je vzhůru, udělalo nejsilnější dojem. Mám právě opačné postřehy.
Více než jednou jsem si všiml, že jsou to právě věci, které si během dne sotva všimneme, myšlenky nevyjasněné, slova vyřčená bez duše a ponechaná bez pozornosti, které se v noci vracejí, oděné do masa a krve, a stávají se tématy snů. , jakoby v náhradě za den jsou zanedbány.“
Báseň " Zimní noc " je součástí románu "Doktor Živago".
Křída, křída po celé zemi
Na všechny meze.
Svíčka hořela na stole.
Svíčka hořela.
Jako hejno pakomárů v létě
Letí do plamenů.
Ze dvora létaly vločky
K rámu okna.
Na skle se rýsovala sněhová bouře
Kruhy a šipky.
Svíčka hořela na stole.
Svíčka hořela.
K osvětlenému stropu
Stíny padaly
Překřížení rukou, překřížení nohou,
Křížení osudů.
A spadly dvoje boty
S klepáním na podlahu,
A vosk se slzami z nočního světla
Kapalo mi na šaty.
A vše se ztratilo v zasněžené tmě
Šedá a bílá.
Svíčka hořela na stole.
Svíčka hořela.
Z rohu se ozvala rána na svíčku,
A žár pokušení
Zvedl dvě křídla jako anděl
Křížem.
V únoru celý měsíc sněžilo,
Tu a tam
Svíčka hořela na stole,
svíčka hořela.