Noc s Andersenem má v roce 2023 už 20 let. Vynikající akce dvou milých knihovnic Hanky a Mirky (alias Matky Andersenky) se zrodila proto, aby přivedly děti ke čtení a knihám.
Proto tráví jednu noc ve spacácích v knihovně, čtou a zkoumají kteří hrdinové jejich knížek se v noci toulají mezi policemi. Dobrodružství mezi knížkami jak vyšité.
Zároveň se děti vedou nejen ke čtení, ale hlavně k dobrým a chytrým knížkám.
Nekýčovitým knihám jak s textovým tak ilustračním obsahem.
Protože právě to je bude v budoucnu formovat proti plánované stupiditě mediálního světa.
Když jsem si ale přečetl, co chystají v tomto, jubilejním roce, trochu mě zamrazilo.
Nejen tím, že se tam objevuje narativ samotného kýče Disneye, ale i podivným jedno-pohledným podsouváním "nějakého" názoru skrze knihu "Jmenuji se Olenka".
O čem je kniha?
"Olenka je ukrajinská prvňačka, která se těší do školy na svou paní učitelku. Ráno, které přijde, je však úplně jiné, než si představovala. Začala válka. Olenka se sestrou Valjou a mámou musí utéct do bezpečí. Cesta do jiné země však není jednoduchá. Ještě štěstí, že je doprovází pes Dobro."
Trochu kýčovitě napsané, ale popravdě velmi aktuální kniha pro malé děti v této době. Děti musí vědět od mala, že válka je "vůl" jak říkal kdysi Lennon, když kritizoval 20 letou americkou válku ve Vietnamu
Jenže děti by měly vědět, že válka nezačíná tak, že zlo vyleze z hadí díry a pak prší bomby a granáty, jak se píše v knize, ale že za to mohou ti nejubožejší lidé, kteří chodí po této planetě. Lidé, kteřé vymyšlejí a vyhlašují války aby získali moc a peníze. O ničem jiném války totiž nejsou.
A to se týká všech válek. Bez výjimky.
A proto výběr doporučovaných knih na toto téma na této akci by měl být mnohem větší.
Knihy o válce, ale ještě více knih o míru.
Před válkou totiž neutíkají děti JENOM z Ukrajiny do Evropy, ale také ruské děti z Ukrajiny do Ruska, protože už před válkou byly zabíjeny ve své vlastní zemi ukrajinskými vojáky.
Ten velký pomník na jejich památku v Doněcku je tam stále (viz foto). Je třeba dětem naznačit, že lidé ve válkách zabíjeli děti také v Sýrii, Afganistanu, v Africe. V Iráku dokonce američtí vojáci zabili víc jak půl miliónů dětí, ale podle min. zahraničí Albrightové to bylo naprosto v pořádku.
Ano války jsou zrůdnost. A je třeba proti nim postavit hradbu zvanou MÍR!
A ta hradba by měla také zabránit, aby jiné děti neumíraly nejen ve válce, ale také hladem nebo dětskou prací, jak se tomu např. děje v kobaltových lomech v Ghaně, abychom tady na severu byl kobalt do počítačů etc. Hradba, která by je měla chránit před pedofilií a genderovým zneužíváním...
Proto to jediné co mi na letošní Noci s Andersenem chybělo, bylo právě slovo MÍR.
A věřte , že to není zprofanované slovo a je špatné ho zneužívat tak, jak se tomu děje v mnoha médiích, kde lidé, kteří chtějí mír, jsou označování mnohými novináři a politiky posměšně Chcimírové. Až tak hluboko sahá žumpa zvaná mainstream.
Víte, existují dvě stejné věty, kde čárka mění zásadně jejich poselství.
Ano obyčejná čárka. Tak je to jednoduché.
MÍR NE, VÁLKU!
MÍR, NE VÁLKU!
Je proto jen na nás, co vybere naším dětem, aby další roky mohly v MÍRU
objevovat další a další tajemství Noci s Andersenem!
Stačí posunout čárku v našem vědomí, přesně tak, jak by to určitě udělal pan Andersen.