Elie (Eliezer) Wiesel (*30. 9. 1928, Sighetu Marmației – †2. 7. 2016, New York)
židovský prozaik, esejista, dramatik, filozof, humanista, politický aktivista, náboženský myslitel a nositel Nobelovy cena za mír
Vydal na čtyři desítky románů, povídkových sbírek a esejů. Za války prošel nacistickými tábory v Osvětimi a Buchenwaldu, a holocaust se tak stal jeho životním i uměleckým tématem. Wiesel vždy usiloval o to, aby se hrůzy podobné holocaustu nikdy neopakovaly. Za největší nebezpečí považoval lhostejnost a zapomínání.
Dílo v češtině:
Bible: Postavy a příběhy
Talmud: portréty a legendy
Zlo a exil
Návrat do Sighetu
Šílená touha tančit
Všechny řeky jdou do moře, moře se však nenaplní
Noc
Pátý syn
Soudci
Svět Chasidů - Portréty a legendy
Příběhy proti smutku
Příběhy o naději
Příběhy o důvěře
„Slunce vychází? A přece zajde. Noc zvěstuje úzkost? A přece i ona pomine, a nikdy se nevrátí. To hlavní je nevzdat se. Neulpívat v neplodném fatalismu. Velký pesimista, jakým byl král Šalamoun, to vyjádřil přesně: ,Ve dnech budoucích všecko v zapomenutí přichází…´ Máme snad proto zastavit čas? A slunce? Někdy je nutné se o to pokusit. I když to není k ničemu? Právě proto: někdy se musíme pokoušet, protože to není k ničemu. Protože nás na konci cesty čeká smrt, proto musíme žít naplno. Protože se určitá událost zdá být nesmyslná, proto ji musíme nabít smyslem. Protože se nám budoucnost vymyká, proto ji musíme stvořit.“
