Alena z Brna nám napsala, že krásně se jí čtou knihy spisovatelů, kteří byli také básníci. Zbyněk Malinský (*7. 2. 1923 - †7. 3. 2005) básníkem nebyl, ale báječným pohádkářem určitě. Napsal 10 knížek, ale jednu zná snad každý. Pohádky ze Sluneční ulice.
Kouzelné vyprávěnky o obyčejných věcech, které dnes a denně potkáváme. Pohádky, které okouzlí nejen děti, ale i rodiče. A věřím, že nás budou okouzlovat ještě mnoho set let. Dokud budou na ulici rozkvetlé popelnice a kluci budou stavět huhuláky.
Pohádková ulice, která má docela obyčejné jméno Sluneční, se na první pohled ničím neliší od té vaší. Ale přesto se v ní dějí pohádkové příběhy. Sluneční ulici najdete snadno. Stačí otevřít tuhle knížku. Až ji dočtete, bude se vám možná i vaše ulice zdát trochu jiná, krásnější, než bývala dřív.
Pohádky ze Sluneční ulice patří k tomu nejlepšímu, co v moderní české pohádce máme.
Jde o texty autorových již vydaných knížek. Jejich „hrdiny“ jsou jak děti, tak zvířátka a dokonce i takové předměty, jako je obyčejná popelnice, která dokáže rozkvést, labutě z kolotoče, které odlétají na jih, sýček, který se kamarádí s komínem, sněhulák, který se naučí vánoční říkanku nebo Ježíšek, který vyplní Honzovi největší přání.
Dva texty v tomto výboru se objevují poprvé. Napiš si Ježíškovi a závěrečná vyprávěnka Vánoční vyzvánění. Autorův humor, smysl pro uměřenost poučení a pointy způsobí, že každý text – několikastránkový i několikařádkový – činí čtenáři potěšení.
Zvláštností textů je skutečnost, že v pohádkách ani tolik nejde o obvyklý svár mezi dobrem a zlem. Spíše o splnění představ malého čtenáře, jak by to mělo na světě, který odpovídá stupni jeho vnímání a fantazie, vždy dopadnout.
Malý čtenář se dozví, jak se například může skamarádit rybář s kaprem, jak pan Ježíšek přinese malému Honzovi na Štědrý den pejska, jak je „konec světa“ pro každého jinde či jak se sněhulák naučil číst; celkem je takových textů v knížce jedenatřicet.
A protože si tyto pohádky zasloužily také kvalitní barevné ilustrace, zadalo je nakladatelství Amulet, které knížku vydalo, slovenskému ilustrátorovi Eugenu Sopkovi (1949), jehož ilustrační tvorba už dávno překročila evropské hranice.
Zbyněk Malinský (*7. 2. 1923, Praha - †7. 3. 2005, Praha)
je dnes už legendou pohádkového příběhu a jeho knihy patří k tomu nejlepšímu, co v české pohádkářské kotlině vzniklo.
Ukázky z knihy:
Před panelákem stála popelnice. Zrovna zívla dlouhou chvílí, když se ze dveří vyloudal kluk. Hodil do popelnice napěchovaný pytel z igelitu a šel by dál do školy. Jenže se zarazil, vytáhl z kapsy křídu a napsal popelnici na břicho velké A a velké Č. Kdo je z domu, ví, že A. Č. je Adéla Červenková. Skoro před zvoněním vyrazila z domu Adéla a hned to viděla. A hned taky vyndala ze školní tašky sadu kříd a vedle A. Č. napsala J. K. Kdo je z domu, ví, že J. K. je Jarda Koleno.Potom Adéla křídou zavřela všechna písmena do srdce a ještě nakreslila, jak ze srdce kvete kopretina. Tak se stalo, že na sídlišti rozkvetla jedna popelnice.
V trávě na zahradě se narodila kapka. Narodila se z rosy a právě na červené jahodě. Když se jahoda ráno probudila, kapka už na ní seděla. Jahoda jí řekl, dobrý den, a byla ráda, protože sluníčko brzy začalo připalovat a kapka tak pěkně chladila! Kapka odpověděla dobrý den a byla taky ráda, že se narodila právě na jahodě, protože jahoda krásně voněla. Víte přece, jak krásně voní jahody! Byly rády obě a hned se také spřátelily. Vůbec nic jim nechybělo
