Šokující jemnost černobílých obrazů, křišťálová vybroušenost textu, odpovídající grafická úprava knihy! Jak skvěle to do sebe zapadá, to bylo první, co mne napadlo po přečtení prvních vět dětské knihy vydané nakladatelstvím Albatros – Měsíční květina.
Nakreslil a napsal ji německý výtvarník Einar Turkowski, přeložil Radek Malý, a ne náhodou na obálce knihy předchází sloveso nakreslil slovesu napsal. Ty fantaskní, do detailu propracované černobílé obrázky plné záhad a drobných podivných detailů jsou, představte si, malované obyčejnou tužkou. Ale nemylme se, to je první dojem.
Začetla jsem se soustředěně do příběhu jednoho starého domu se zarostlou zahradou a jeho obyvatel a v duchu jsem náhle strnula poznáním! Bože, tak čistý, průzračný, vybroušený... zkrátka božsky krásný text jsem dlouho nečetla. Je to symfonie, pocta českému jazyku, kdo tohle dnes dokáže, napsat takový kultivovaný text. Lze se jím opájet a všichni mu rozumíme... když se nahlas předčítá je to jak opium, tak to člověka pohltí a v hlavě jen vibrují poetické představy. Při prvním čtení některých pasáží mi šel mráz po zádech. Nevím jak je to možné. Ano, i tak lze pocítit sílu slova. Nejenom při přednesu básní tím kdo to umí (... Radovan Lukavský, Rudolf Hrušinský, Radim Vašinka), ale i četbou textu lze dosáhnout na ten povznášející pocit!
Ta kniha je celá velmi krásná. Jako je krásný nenápadný jemně vybroušený malý diamant se všemi svými fazetami. Ale pro koho je určena? Pro všechny, ale mám dojem, že si ji přesto vypůjčí málokdo. Mám už své zkušenosti.. Záleží na kultivovanosti člověka, jak je ovlivněn kulturou, jak pociťuje, jak jedná... z jakého vyšel zázemí, koho potkal, kdo s ním hovořil, jaké měl učitele ... Takové čte knihy, ocení a zaplesá nad dobrou ilustrací.
Je dobře dětem číst a prohlížet si s nimi obrázky již velmi záhy. A výhodou je, že kultivován je i předčitatel. Čtení dětem je zkrátka bezpochyby činnost bohulibá a nese své ovoce. Nezastírám však, že někdy chuti trpké, dodávám ze života.
Přeložil Radek Malý:
Mužův dům byl už celkem starý. Byl vystavěn z šedého kamene a stál vedle několika dalších budov v uličce, která odbočovala z pobřežní cesty do vnitrozemí. Tato odbočka byla kupodivu málokým využívána (pochopitelně kromě muže samotného). Zdálo se, jako by tuto mírně zvlněnou krajinu porostlou statnými duby obklopovalo zvláštní ticho. Rovněž světlo na tomto místě bylo jiné než kdekoli jinde. Ani uprostřed dne neoslňovalo, ale bylo vždy teplé a všudypřítomné. Dokonce ani v noci toto světlo nechtělo ustat a dál halilo krajinu do nezvykle světlých tónů. Jediné, co pak bylo možno zaslechnout, byl zpěv nočních ptáků, jejichž hlasy se nesly daleko stromovím.
nebo:
Na jednu stranu jej těšilo, že do jeho zahrady zavítala zřejmě velmi vzácná rostlina, na druhou stranu ho zneklidňovalo, že začala klíčit zrovna v místě, které pro tento účel připravil. Nakonec v něm zavládla nepotlačitelná zvědavost, a tak se rozhodl využít veškerého svého umu k tomu, aby neznámou rostlinu vypěstoval.
Dva poslední obrázky v textu jsou stažené z internetu. Je zvláštní, že ten kdo tak učinil, vybral si přesně ony dvě ilustrace, které se nejvíc zalíbily i mně.
Měsíční květina | nakreslil a napsal Einar Turkowski | překlad Radek Malý | vydal Albatros
Einar Turkowski byl za ilustrace na Bienále ilustrácií Bratislava v roce 2007 oceněn nejvyšší cenou Grand Prix BIB 2007.
Zdroj Blog autorky:
