Režisér John Carpenter zobrazuje ve svých filmech vládu pracující proti vlastním občanům, populaci mimo realitu, šílenou technologii a budoucnost děsivější než jakýkoli horor.

Faktem bohužel je, že dnešní svět se dostává do bodu, o kterém irský básník Yeats řekl, že věci se rozpadají a na světě začíná vládnout anarchie.

Tuto konvergenci jsme viděli v nedávné historii v hitlerovském Německu, částečně v Chruščovovském a Brežněvovském SSSR, v Mussoliniho Itálii, v Maově Číně…
Začíná to vzestupem silných demagogů, nadvládou politiky zaměřené primárně na zisk, propagací a ospravedlňováním válek, bezcitným pohrdání základními lidskými právy a důstojností lidských bytostí…

Přesto, že tyto postupy a fakta jsou velmi dobře známá a popsána, opakujeme stále stejné chyby.
A to jak v národním, tak mezinárodním měřítku.

Ve společnosti se díky prodejným médiím a vytváří trhliny, vznikají polarity v rodinách a přátelích, čtvrtích a komunitách, které udržují obyvatelstvo v emočním napětí, bez schopnosti racionálně vyhodnocovat situaci.

Jasným faktem je, že žijeme pod tíhou bezpočtu tyranií, velkých i malých, maskovaných za „lepší dobro“, uváděných na trh jako benevolence, vynucovaných ozbrojenou policií a prováděných elitní třídou vládních úředníků, kteří jsou do značné míry chráněni před vlastními činy.

Příliš dlouho lidé zavírali oči před všemi druhy vládních prohřešků
– plány na zabavování majetku, korupce, sledování, nekonečné války, militarizovaná policie, soukromá vězení řízená ziskem a tak dále –
protože dávali přednost vždy tomu menšímu zlu.

Nevyhnutelnou pravdou však je, že vláda – prostřednictvím svých aktů uchvácení moci, brutality, podlosti, nelidskosti, nemorálnosti, chamtivosti, korupce, zhýralosti a tyranie – se stala téměř k nerozeznání od zla, o kterém tvrdí, že s ním bojuje.
Ať už to forma terorismu, mučení, obchodování s drogami, obchodování se sexem a dětmi, nájemné vraždy, násilí, krádeže, pornografie, vědecké experimenty nebo jiné ďábelské prostředky způsobující lidstvu bolest, utrpení a otroctví.

To, co jsme popsali, je podstata filmu Oni žijí (They Live, 1988), Carpenter na nás přenáší znepokojivý mrazivý pocit i dnes.

John Carpenter je nejvíc známý svým hororovým filmem Halloween (1978),
který předpokládá, že existuje forma zla tak temná, že ji nelze zabít. Carpenterovo dílo je naplněno silnou obavou z rozpadu naší společnosti, zejména vlády.
Carpenter zde zobrazuje vládu pracující proti vlastním občanům, populaci mimo realitu, šílenou technologii a budoucnost děsivější než jakýkoli horor.

Ve filmu Útěk z New Yorku (Escape from New York,1981)
Carpenter představuje fašismus jako budoucnost Ameriky.

Ve filmu Věc (The Thing 1982),
remaku stejnojmenné sci-fi klasiky z roku 1951, Carpenter předpokládá, že se všichni stále více odlidšťujeme.

V Christine (1982),
filmové adaptaci románu Stephena Kinga o autě posedlém démony, technologie projevuje svou vlastní vůli a vědomí a jde do vražedného řádění.

Ve filmu V zajetí šílenství (In the Mouth of Madness, 1994)
Carpenter poznamenává, že zlo roste vždy, když lidé ztrácejí „schopnost rozpoznat rozdíl mezi realitou a fantazií“.

Ale vraťme se k filmu Oni žijí (They Live, 1988).

Dva migrující pracovníci zjišťují, že svět není takový, jak se zdá. Ve skutečnosti je populace ve skutečnosti kontrolována a vykořisťována mimozemšťany pracujícími v partnerství s oligarchickou elitou. Po celou dobu bylo obyvatelstvo – blaženě nevědomé skutečné agendy v jejich životě – ukolébáno do samolibosti, indoktrinováno do souladu, bombardováno rušivými vlivy médií a hypnotizováno podprahovými zprávami vysílanými z televize a různých elektronických zařízení, billboardů a podobně.

Teprve když bezdomovec John Nada (který hraje do puntíku zesnulý Roddy Piper ) objeví pár upravených slunečních brýlí – Hoffmanovy čočky –, Nada uvidí, co se skrývá pod vymyšlenou realitou elity: kontrola a otroctví.

Když se na to podíváme optikou pravdy, elita, která se jeví jako lidská, dokud se nesundá ze svých převleků, je ukázána jako monstra, která zotročila občany, aby je kořistili.

Stejně tak billboardy šíří skrytá, autoritativní sdělení:
žena v bikinách v jedné reklamě ve skutečnosti divákům nařizuje „OŽEŇ SE A ROZMNOŽUJ SE“.
Stojany na časopisy křičí „KONZUMUJ A POSLOUCHEJ“.
Svazek dolarových bankovek v ruce prodejce prohlašuje: “TO JE VÁŠ BŮH.”

Při pohledu přes Nadinu Hoffmanovu čočku některé další skryté zprávy, které se vtloukají do podvědomí lidí, zahrnují:
ŽÁDNÉ NEZÁVISLÉ MYŠLENKY,
ZAŘAĎTE SE DO DAVU,
ODEVZDEJTE SE,
SPĚTE DÁL,
KUPUJTE A DÍVEJTE SE NA TELEVIZI,
NEPOUŽÍVEJTE PŘEDSTAVIVOST
NEZPOCHYBŇUJTE AUTORITY

Tato indoktrinační kampaň vytvořená elitou v Oni žijí (They Live, 1988) je bolestně známá každému, kdo studoval úpadek jakékoliv kultury.

Občané, kteří nemyslí sami za sebe, poslouchají bez otázek, jsou poddajní, nezpochybňují autoritu, nemyslí mimo rámec a spokojí se s tím, že mohou sedět a bavit se, jsou občané, které lze snadno ovládat.
Tímto způsobem poskytuje Carpenter svým filmem Oni žijí (They Live, 1988) vhodnou analogii naší vlastní zkreslené představy o životě v jakémkoliv policejním státě, o tom, co filozof Slavoj Žižek nazývá diktaturou v demokracii, „neviditelným řádem, který se soustředí na udržování vaši zdánlivé svobody“.

Jsme krmeni řadou pečlivě vymyšlených fikcí, které nemají žádnou podobnost s realitou.
Nehledě na to, že máme:
17 600krát vyšší pravděpodobnost, že zemřeme na srdeční choroby než na teroristický útok;
11 000krát vyšší pravděpodobnost úmrtí v důsledku letecké nehody než v důsledku teroristického spiknutí zahrnujícího letadlo;
1 048krát vyšší pravděpodobnost, že zemřeme při dopravní nehodě než teroristický útok,
8krát vyšší pravděpodobnost, že nás zabije policista než terorista,
předali jsme kontrolu nad svými životy vládním úředníkům, kteří s námi zacházejí jako s věcmi

Jak varuje Bearded Man ve filmu Oni žijí (They Live, 1988):
„Rozkládají spící střední třídu. Stále více lidí chudne. Jsme jejich dobytek. Jsme chováni pro otroctví.”

Díky novým technologiím většina vstoupila do iluze a odmítají se zabývat pravdu.

Od chvíle, kdy se narodíme, až do smrti, jsme indoktrinováni do víry, že ti, kteří nám vládnou, to dělají pro naše vlastní dobro.
Pravda je ale naprosto jiná.

Mocnosti chtějí, abychom se cítili ohroženi silami mimo naši kontrolu (teroristé, pandemie, masové střelby, falešné válečné ohrožení…).

Chtějí, abychom se báli a byli závislí na vládě a jejích militarizovaných armádách kvůli naší bezpečnosti a blahobytu.
Chtějí, abychom si byli navzájem nedůvěřiví, rozděleni svými předsudky a jeden druhému po krku.
Jsme jen o málo více než postradatelné zdroje, které je třeba použít, zneužít a zlikvidovat.

STUDIE:
Ve skutečnosti studie provedená Princetonskou a Northwestern University dospěla k závěru, že např. vláda USA zdaleka nezastupuje většinu amerických občanů.
Místo toho studie zjistila, že vládě vládnou bohatí a mocní, neboli takzvaná „ekonomická elita“.
Kromě toho výzkumníci dospěli k závěru, že politiky přijaté touto vládní elitou téměř vždy upřednostňují zvláštní zájmy a lobbistické skupiny.

Opakem demokracie je diktatura!
S takto zjednodušenou představou o světě je možné manipulovat s miliardami lidí, aniž by to tušili.
Andreas Popp

Dnes je každému zřejmé, vládne oligarchie převlečená za demokracii a pravděpodobně jsme na cestě k fašismu – formě vlády, kde vládnou zájmy soukromých korporací, peníze a lidé jsou považováni za pouhé nevolníky, které je třeba kontrolovat. 
Buďte si jisti, že až se fašismus kdekoliv konečně ujme, základní formy vlády zůstanou: fašismus se bude jevit jako přátelský.
Zasednou zákonodárci.
Budou volby a zpravodajská média se budou nadále zabývat zábavou a politickými drobnostmi. Souhlas ovládaných však již nebude platit.
Skutečná kontrola konečně přejde na oligarchickou elitu ovládající vládu v zákulisí.

Zní vám to povědomě?
Pak je zřejmé, že nám nyní vládne oligarchická elita vládních a korporátních zájmů.
Přešli jsme do „korporativismu“ ( upřednostňovaného Benito Mussolinim ), což je poloviční bod na cestě k plně rozvinutému fašismu.

Korporativismus je místo, kde ti NEVOLENÍ vládnou nad většinou.
V tomto ohledu nejde samozřejmě o demokracii.
Je to forma vlády shora dolů, která má děsivou historii typickou pro vývoj, ke kterému došlo v minulosti v totalitních režimech: policejní státy, kde je každý sledován a špehován, zadržován kvůli menším přestupkům ze strany vládních agentů, umístěn pod policejní kontrolou a umístěn do zadržovacích (koncentračních) táborů.

Aby nakonec vypukl fašismus v plné síle, bude třeba, aby většina lidí souhlasila s tím, že je to nejen účelné, ale také nezbytné.
Ale proč by lidé souhlasili s tak zrůdným represivním režimem?
Odpověď je jediná: strach.
Strach rozvijí mezi lidmi stupidní chování.
Strach je metoda, kterou politici nejčastěji používají ke zvýšení moci vlády.

A jak většina sociálních komentátorů uznává, a většina lidí to velice citlivě vnímá, svět prostupuje atmosféra strachu:
strach z terorismu, strach z policie, strach z našich sousedů a tak dále.

Propaganda strachu byla docela efektivně využívána těmi, kdo chtějí získat kontrolu, a přeměňuje obyvatelstvo v ustrašené, poddajné, zpacifikované zombie spokojené s pochodem v souladu s vládními diktáty.

To nás přivádí zpět k filmu Oni žijí (They Live, 1988), který se od toho našeho tolik neliší.
Jak podotýká jedna z postav:

„Chudých a podtřídy přibývá.
Rasová spravedlnost a lidská práva neexistují.
Vytvořili represivní společnost a my jsme jejich nevědomými spoluviníky.
Jejich záměr vládnout spočívá ve zničení vědomí.
Byli jsme ukolébáni do transu.
Učinili nás lhostejnými k sobě, k ostatním.
Soustředíme se pouze na svůj vlastní zisk.”

I my jsme zaměřeni pouze na vlastní potěšení, předsudky a zisky. Narůstá počet chudých a lidí na hranici chudoby.
Nespravedlnost roste.
Nerovnost roste.
Zájem o lidská práva téměř neexistuje.
Jsme ukolébáváni do transu, lhostejní k ostatním.

Bez ohledu na to, jakými hrozbami se krmí strach, jsme zmanipulováni, abychom věřili, že pokud budeme nadále konzumovat, poslouchat a mít víru, věci se vyřeší.
POZOR! To ale nikdy neplatilo o rozvíjejících se režimech.
Teprve až ucítíme, jak na nás dopadá kladivo korporátního fašismu, bude už pozdě.

Postavy, kterými Carpenter obsazuje filmy, jsou mimořádně vhodným příkladem pro pochopení v čem žijeme my.
Carpenterovy filmové figury stále věří v ideály svobody a rovných příležitostí.
Jejich přesvědčení je staví do neustálé opozice se zákonem a establishmentem, ale přesto jsou bojovníky za svobodu.

Když například John Nada zničí mimozemský hypno-vysílač ve filmu Oni žijí (They Live, 1988), probudí se po svobodě.
Jak Nada nezapomenutelně prohlašuje: „Přišla jsem sem žvýkat žvýkačku a kopat do zadku. A už mi došla žvýkačka.“

CO JE DŮLEŽITÉ!

Je třeba být aktivní a zaujímat stanovisko k tomu, co je opravdu důležité!!!
Přestaňte se nechat snadno rozptylovat nesmyslnými politickými podívanými a věnujte pozornost tomu, co se v zemi skutečně děje.

Jak objasňuje Whitehead ve své knize Battlefield America: The War on the American People a v jejím fiktivním protějšku The Erik Blair Diaries:
Skutečná bitva o kontrolu nad tímto národem se odehrává na okrajích silnic, v policejních autech, na tribunách pro svědky, po telefonu. linky, ve vládních úřadech, v kancelářích firem, na chodbách a učebnách veřejných škol, v parcích a na zasedáních městských rad a ve městech po celé této zemi.

Pokud žijí tyrani, utlačovatelé, vetřelci, vládci, je to jen proto, že „my lidé“ spíme.

Zpracováno podle článku John W. Whiteheada v The Rutherford Institute

The post John Carpenter. Quo vadis. Filmy o principech ovládání společnosti first appeared on Čítárny.

Svět, jako digitální měna, jako totalitní systém pro kontrolu každého. Systém poslušnosti a nového nevolnictví, stejného jako byl v době středověku. O to se dneska snaží elity po celém světě.

Nebyla proto náhoda, že Britové opustili Evropu.
Buď chtějí být součástí anglosféry, nebo si vytvořit vlastní makrozónu. Evropa, kde vládnou bankéři, kde dochází k postupnému vyvlastňování a demontáže evropské střední třídy mění v semiperiferii.
Probíhá islamizace, ale existuje i protiproces – vytváření neonacismu.

A myslím si, že v této semiperiferní Evropě budou elity na jedné straně hrát na rozpory evropského bílého obyvatelstva organizovaného v neonacistických, neo-pohanských strukturách. Na druhé straně jsou muslimové. Zde je konflikt, se kterým si poradíte, stejně jako se kdysi zvládal konflikt mezi pravicí a levicí. Teprve teď to budou konflikty mezi muslimy a neonacisty.

V tomto ohledu lze celou tuto semiperiferní část Evropy rozdělit na enklávy. Tady bude mnichovský chalífát. A tady bude malá Norimberská říše. A mohou být postaveni proti sobě. Mohou být vrženy na Rusko nebo na řešení některých jiných problémů.
To znamená, že se svět jakoby ponořil do 15.–16. století.

Už dlouho říkám, že kapitalistický svět, až se vrátí v čase, začne jako dlouhé 16. století.
Dlouhé 16. století lze v Evropě nazvat také renesancí.

Začátkem dlouhého 16. století je rok 1453.
Tenkrát byl dobyt Konstantinopol Turky a nastal konec stoleté války trvající od roku 1337 tím, že v roce 1648 byl sepsán Vestfálský mír. A 30. ledna 1649 Oliver Cromwell nechal popravit krále Karla I. Stuarta. Událost nemající do té doby v Anglii obdoby.

A najednou mi nedávno poslali novou deskovou hru. Říká se tomu “Pax Renaissance” (“Svět renesance”).
Hra je postavena tímto způsobem. Hráč je informován:
„Vraťte se do éry XV – XVI století. Myslíte si, že tomuto světu vládli králové a trůny?
Nic takového! Tento svět vytvořili bankéři, kteří dosadili krále, skutečně vládli světu a zajišťovali geografické objevy. Králové jsou druhořadí.

Renesanci i kapitalismus vytvořili bankéři!

Nyní se vracíme do dlouhého 16. století a prostřednictvím hry se lidem říká, že toto není svět národních států, ale svět bank a nadnárodních korporátních struktur.

Už chápete proč mnozí světoví politici používají slogan:
“Build Back Better”, Vrátit se zpátky a začít znovu?

V době renesance si podmanili bankéři svět králů a šlechty penězi.
Dnes chtějí bankéři a nadnárodní koncerny, které vlastní, podmanit svět národních států absolutní kontrolou nad financemi.

DIGITÁLNÍ MĚNA

Zrušit hotovost a přejít na digitální měnu, kterou mohou bez problému kontrolovat jak státy (což už se vlastně děje), tak úplně každý osobní život člověka, který se postaví proti tomu systému.
Takový je záměr. A pokud dobře sledujete světové dění, pak víte, že se tak děje. Korporátní totalita a novodobé otroctví.

Podle článku Andreje Frursova. 

The post Digitální měna. Návrat do totalitní renesance, ovládané šlechtou a církví. Build Back Better first appeared on Čítárny.

Existuje totalita? Chtěl bych spolu s Jiřím Žáčkem věřit, že v dnešní době nějaká systémová cenzura, podobně jako za socialismu, neexistuje. Nicméně mediální způsoby jednotlivců nebo některých skupin vyčleňovat některá témata z veřejné diskuse, označovat lidi s určitým názorem za nepřijatelné či dokonce nebezpečné tady existují, a jsou čím dál víc agresivnější.

V poslední době se dokonce objevuje cenzura té nejhorší totality
Je velmi často otevřená a nic neskrývá. Čím dál víc se takto angažují i některé neziskovky jako např. Evropské hodnoty, které otevřeně vytvářejí seznamy lidí a médií s opozičními názory, které staví svá tvrzení proti ideovým názorům mainstreamu na základě mnoha prokazatelných informací. Paradoxní na této neziskovce  je, že v čele stojí bývalý pornoherec, jehož masturbace jsou na internetu dohledatelné, jenž se snaží kázat o morálce a jedině správných evropských hodnotách. Je vždy otázkou, co takoví jedinci chtějí prosadit a za jaký business vlastně lobují. :o)

Nejhorší cenzura je mlčení.
Tato cenzura je u nás patrně nejrozšířenější a jak tvrdí Jiří Žáček je těžko prokazatelná. Každá redakce velmi snadno obhájí soustavné přehlížení díla či názory toho či onoho občana, spisovatele nebo politika výrokem, že vydávají pouze plnohodnotné texty nebo on není tím pravým expertem. Jaké to jsou texty a kdo je expert, určují ale oni.

Hlavně se však v médiích úplně vytratila diskuze o Ústavě ČR, která zaručuje, že cenzura názorů je nepřípustná.
Místo toho se objevují snahy politiků a novinářů kriminalizovat jakýkoliv jiný názor, než hlásá mainstream a jeho vůdčí instituce Česká televize.

Celý dehonestovací proces je možné rozložit do pěti základních stupňů, kterými se eliminuje určitý názor, jednotlivci, celé skupiny, popřípadě státní celky.

IRONIZACE
První fáze spočívá v jednoduchém ponížení, přirovnání k něčemu směšnému, s čím se většina rychle ztotožní.
Příklad: Všichni přece ví, že Franta je blbec a jeho názory netřeba ani komentovat.

DISKREDITACE
Fáze argumentačních faulů. Používá se jakýkoliv argument, která vás může ponížit v očích jiných.
Příklad: Všichni přece ví, že Franta mnohokrát nejednal čestně, protože i Lenka to o něm řekla a všichni s tím souhlasili.

DEHONESTACE
Fáze přiřazení k něčemu, co většina chápe jako ne příliš dobré. Používá se označení úchylný, nemocný, podvodník, zloděj, terorista, hlásná trouba někoho.
Důležité je ale personalizace osob. U skupin a anonymů nemá dehonestace velkých účinků.
Příklad: Všichni přece ví, že Franta XY je podvodník, protože novinářka Lenka XY o tom napsala dlouhý článek a dokonce už na něho bylo podáno trestní
oznámení.

KRIMINALIZACE
Zesílené dehonestace tvrdě atakují osoby až na hraně kriminalizace takových výroků.
Příklad: U Franty XY se našlo 5 miliónů korun a policie už ho začala stíhat, napsala včera uznávaná agentura XYZ. Podle právníků mu hrozí až 5 let vězení.

LIKVIDACE
Využití chyb napadených při obraně a pomocí právních prostředků nastupuje udání, vyšetřování a soudy. Široká mediální kampaň běžně používá širokou škálu nepodložených informací, které nikdo neprověřuje.

Jinak nic nového. Tento styl je známý v různých podobách už tisíce let.
Například roku 322 př. n. l., po smrti Alexandra Velikého, byl Aristoteles v rámci reakce proti Alexandrovi obviněn z tzv. rouhání bohům a odsouzen k vyhnanství do Chalkidy. Proces jeho dehonestavce trval řadu let.

Dalším byl Sokrates, kterého athénský lidový soud, vedený třemi významnými osobami, odsoudil k smrti pro podezření z bezbožnosti a kažení athénské mládeže. K tomu možná přispěla i Aristofanova komedie Oblaky, která líčí, jak se vlivem Sokratova učení synové obracejí proti svým otcům.
Viz: Platónova Sókratova obrana odhalila už před 2500 lety chování elit, oligarchie a davu v tzv. demokracii

The post Jak začíná totalita. Pět stupňů mediální dehonestace. Skrytá a otevřená cenzura first appeared on Čítárny.

Hlavní témata rozhovoru: Staněk / Novák
Čím jste větší nekompetentní idiot, tím větší funkci dostanete.
Kdyby blackout trval 6 dní a více, společnost se rozpadne.
Budoucností energetiky jsou thoriové a malé modulární reaktory.
Jak chcete dosáhnout změny pohledu na korupci, když předsedkyně EU má dokázanou korupci za 31 miliardy.
Díky korupci podle odhadu Eurostatu a Europolu Evropa ztrácí kolem 5 biliónů EUR ročně.
Vystoupení z EU bude mít menší negativní důsledky, než zavedení greendealu.
Míra stupidity v Evropském parlamentu překračuje všechny meze.
Potřebujeme společnou vizi pro českou a slovenskou společnost.
Rozdíl mezi lobbistou a korupčníkem je v tom, že lobbista má kvalifikační certifikát.

Nový Speciál Svobodné televize s prof. Ing. Peterem Staňkem, CSc. moderoval Ing. Jaroslav Novák.

Platforna Svobodná televize:
https://svobodnatelevize.info/ 

The post Peter Staněk. Míra stupidity a idiotství v EP překračuje všechny meze first appeared on Čítárny.

Orwell vydal knihu “1984” 8.6. 1949. Kniha svým obsahem předběhla dobu tím, že se prakticky proměnila v příručku pro zavádění globálního korporátního totalismu pomocí liberální demokracie a neustáleho rozdělování společnosti pomocí různých menšin a migrace.

Futuristickou vizi světa ovládaného permanentní válkou tří totalitních, téměř totožných velmocí, můžeme vystihnout citací z uvedené knihy:

„Prvotním cílem moderní války… je zužitkovat produkty průmyslu, aniž by se zvýšila všeobecná životní úroveň.”

Domyšleno do důsledků, hierarchická společnost může existovat jedině na základě bídy a nevědomosti. A proto:

Skutečné moc se dosáhne, když vládnoucí třída kontroluje materiální nezbytnosti života, uděluje je a zadržuje masám, jako by to byla privilegia.

Cílem Těch nahoře je zůstat, kde jsou.
Cílem Těch uprostřed je vyměnit si místo s Těmi nahoře.
Cílem Těch dole, kteří jsou příliš zkrušeni dřinou, než aby si častěji uvědomovali cokoli mimo svůj každodenní život, je zrušit všechny rozdíly a vytvořit společnost, v níž si budou všichni lidé rovni.

Po dlouhá období se zdá, že Ti nahoře jsou bezpečně u moci, ale dříve či později pokaždé přijde chvíle, kdy buď ztratí víru v sebe nebo schopnost účinně vládnout, nebo obojí.
Potom je svrhnou Ti uprostřed, kteří získají Ty dole na svou stranu předstíráním, že bojují za svobodu a spravedlnost.
Jakmile Ti uprostřed dosáhnou svého cíle, uvrhnou Ty dole nazpět do dřívějšího postavení otroků a sami se stanou Těmi nahoře.
Od jedné ze zbývajících skupin se okamžitě odtrhne nová skupina Těch uprostřed a boj začíná nanovo.

Z těch tří skupin se jen Těm dole nikdy nedaří dosáhnout svého cíle.
Dokud se nespojí…

„Svoboda znamená svobodně prohlásit, že dvě a dvě jsou čtyři. Jestliže toto je dáno, všechno ostatní z toho vyplyne.“
George Orwell, 1984

Pokud se tak nestane, pak:

„Minulost byla vymazána, vymazání bylo zapomenuto, lež se stala pravdou.“
George Orwell , 1984.

Fikce geniálního Orwella se mění v postupný návrat k otroctví dokonalých opic-lidí

Ve svém románu „1984“ se J. Orwell opíral výhradně o realitu Británie během druhé světové války.
Kopíroval nechvalně známé „Ministerstvo pravdy“ BBC, kde v té době pracoval. Samozřejmě měl i jiné informace o chování fašistů i nacistů, ale základem, fundamentem modelu vytvořeného v románu bylo přesně to, co osobně viděl v Churchillově Británii.

Pokud jde o sovětský život, Orwell o něm nevěděl absolutně nic, a proto mezi SSSR a „1984“ nemohly existovat žádné paralely.
Román by proto měl být používán výhradně jako „materiál o britském životě“, „britském myšlení“ a britských obavách. Ty spočívaly v tom, že mohla být vytvořena určitá „skrytá struktura kontroly nad společností“, založená na „totalitním pronikání“ do všech sfér lidského života, včetně sexuality…

Taková struktura byla a skutečně byla nakonec v Británii skutečně vytvářena za premiéra Starmera: Kamery jsou na každém rohu Británie (téměř 8 milionů kusů, 1 kamera na každých 10 lidí). V roce 2025 je pronásledování lidí za názory (nejen na soc. sítích) na denním pořádku. Muslimská kultura má jasnou zelenou na úkor původního obyvatelstva. Staletá koloniální sláva a arogance prožívá svůj tragický karmický návrat.

JAK VZNIKL NÁZEV 1984?
Málokdo to ví, ale kultovní román George Orwella byl původně zamýšlen pod jiným názvem — „Poslední člověk v Evropě“.
Tento název lépe odrážel atmosféru osamělosti a beznaděje, ale ukázal se být příliš ponurým a nechytitelným.

Na podnět vydavatele bylo rozhodnuto knihu přejmenovat. Tak se zrodilo stručné a znepokojivé „1984“ — datum, které znělo jako varování. Existuje verze, že se jednalo o převrácený rok 1948, kdy autor dokončoval práci na románu.

Na závěr je nutno napsat, že konkrétní rok 1984 stal univerzálním symbolem antiutopie, a pojmy jako „Velký bratr“ a „novojazyk“ se pevně zavedly do každodenního jazyka — jako připomínka rizika totální kontroly a ztráty svobody.

The post Orwell popsal fungování světa jako psychopatickou touhu po moci a penězích first appeared on Čítárny.

Profesor Mattias Desmet, belgický psycholog získal celosvětové uznání koncem roku 2021, kdy představil koncept psychologie „formování mas“ jako vysvětlení absurdního a iracionálního chování, které jsme byli svědky v souvislosti s pandemií COVID-19 alias kovidismu a jejími protiopatřeními.

Varoval také, že formování mas povede vždy k totalitě, což je téma jeho nové knihy „ Psychologie totalitarismu “. Desmetovu práci dále zpopularizoval Dr. Robert Malone, jehož vystoupení v podcastu Joea Rogana sledovalo přibližně 50 milionů lidí.

Ale jak popularita vyhledávacího výrazu „hromadná formace“ prudce vzrostla, Google reagoval manipulací s výsledky vyhledávače ve snaze zdiskreditovat Desmeta a zobrazit lidem ve výsledcích vyhledávání informace, které by je vedly k podceňování významu této práce.

Pochopení psychologie doby je klíčové!

Ti, kdo se odmítají poučit z historie, ji budou muset opakovat, říkají, a to se jeví jako obzvláště relevantní v dnešní době, protože, jak vysvětlil Desmet, pokud nechápeme, jak dochází k hromadnému formování a k čemu vede, nemůžeme mu zabránit. Jak Desmet dospěl k závěru, že se nacházíme v procesu hromadného formování? Vysvětluje:

„Na začátku koronavirové krize, v únoru 2020, jsem začal studovat statistiky o úmrtnosti na virus, úmrtnosti na infekce, úmrtnosti na případy a tak dále a okamžitě jsem nabyl dojmu – a spolu se mnou i několik světoznámých statistiků, například John Ioannidis ze Stanfordu – že použité statistiky a matematické modely dramaticky nadhodnocují nebezpečí viru.“

Okamžitě jsem napsal názorový článek, ve kterém jsem se snažil upozornit lidi na některé z chyb. Ale hned jsem si všiml, že se o nich lidé prostě nechtěli dozvědět. Jako by neviděli ani ty nejzjevnější chyby na úrovni použitých statistik. Lidé to prostě nebyli schopni vidět.“

Tato raná zkušenost ho přiměla zaměřit se na psychologické mechanismy fungující ve společnosti a přesvědčil se, že to, co vidíme, jsou ve skutečnosti důsledky rozsáhlého procesu formování mas, protože nejvýraznější charakteristikou tohoto psychologického trendu je, že lidi radikálně zaslepí vůči všemu, co jde proti narativu, v který věří.

V podstatě se stávají neschopnými distancovat se od svých přesvědčení, a proto nemohou přijímat ani vyhodnocovat nová data.
Desmet pokračuje:

„Dalším velmi specifickým rysem je, že tento proces masové formace vede lidi k ochotě radikálně obětovat vše, co je pro ně důležité – dokonce i své zdraví, své bohatství, zdraví svých dětí, budoucnost svých dětí.“

Když se někdo ocitne v sevření procesu masové formace, stává se radikálně ochotným obětovat všechny své individuální zájmy.
Třetí charakteristikou, abychom jmenovali alespoň některé, je, že jakmile se lidé ocitnou v sevření procesu masové formace, obvykle projevují sklon k krutosti vůči lidem, kteří se narativu nebudou držet v náručí nebo s ním nesouhlasí. Obvykle to dělají, jako by to byla etická povinnost.

Nakonec mají obvykle sklon nejprve stigmatizovat a poté eliminovat a zničit lidi, kteří nejdou s masami.

A proto je nesmírně důležité porozumět fungujícím psychologickým mechanismům, protože pokud těmto mechanismům porozumíte, můžete se vyhnout tomu, aby se masová formace stala tak hlubokou, že lidé dosáhnou kritického bodu, kdy jsou skutečně fanaticky přesvědčeni, že by měli zničit každého, kdo s nimi nesouhlasí.

Je tedy nesmírně důležité pochopit mechanismus.
Pokud mu porozumíte, můžete si být jisti, že dav, masa, se nejprve zničí sama nebo se vyčerpá, než začne ničit lidi, kteří s masou nesouhlasí.

Takže je to zásadní a přesně to moje kniha popisuje. Popisuje, jak se ve společnosti objevuje masa, dav, za jakých podmínek vzniká, jaké jsou mechanismy procesu formování masy a co s tím lze dělat. To je nesmírně důležité. Zmíním se o tom hned na začátku.

Obvykle je nemožné probudit masy. Jakmile se ve společnosti objeví proces formování masy, je nesmírně obtížné masy probudit. Ale [jejich probuzení je] důležité, [protože] se dá zabránit tomu, aby se masy a jejich vůdci tak fanaticky přesvědčili o svém narativu, že začnou ničit lidi, kteří s nimi nesouhlasí.“

Pro ty z nás, kteří nepropadli kouzlu iracionálního narativu o COVIDu, byla krutost, s níž se politické vedení, média a lidé obecně snažili vynutit dodržování předpisů, šokujícím způsobem odporná. Mnozí byli fyzicky napadeni a někteří dokonce zabiti jen proto, že neměli roušku, což, jak jsme věděli, byla zbytečná preventivní strategie.

Historický kontext masové hypnózy.

Je snazší pochopit, co je masová formace, pokud ji považujete za masovou hypnózu, protože nejsou jen podobné, jsou identické, říká Desmet. Masová formace je druh hypnózy, která se objevuje, když jsou splněny specifické podmínky. A znepokojivě tyto podmínky a hypnotický trans, který se objevuje, téměř vždy předcházejí vzestupu totalitních systémů.

Zatímco totalitarismus a klasická diktatura sdílejí určité rysy, na psychologické úrovni existují zřetelné rozdíly. Podle Desmeta je klasická diktatura na psychologické úrovni velmi primitivní. Je to společnost, která se bojí malé skupiny, diktátorského režimu, kvůli jeho agresivnímu potenciálu.

Totalitarismus na druhou stranu vzniká z velmi odlišného psychologického mechanismu. Je zajímavé, že totalitní stát ve skutečnosti neexistoval před 20. stoletím. Je to relativně nový fenomén a je založen na masové formaci neboli masové hypnóze.

Podmínky pro tento masový hypnotický stav (uvedené níže) byly poprvé splněny těsně před vznikem Sovětského svazu a nacistického Německa, takže to je náš historický kontext. Tyto podmínky byly opět splněny těsně před krizí COVID. To, co nyní vidíme, je jiný druh totality, a to především díky technologickému pokroku, který vytvořil extrémně účinné nástroje k podvědomému ovlivňování veřejnosti.

Nyní máme velmi sofistikované nástroje, kterými můžeme hypnotizovat mnohem větší masy lidí, než tomu bylo v dřívějších dobách. Ale i když je náš současný totalitarismus spíše globální než regionální a informační válka je sofistikovanější než cokoli, co dokázali Sověti nebo nacisté, základní psychologická dynamika je stále totožná.

Pochopení psychologie hypnózy

Takže, co je to za psychologickou dynamiku? „Formování mas“ je klinický termín, který by se laicky dal jednoduše přeložit jako druh masové hypnózy, která může nastat, jakmile jsou splněny určité podmínky.

Když jste hypnotizováni, první věc, kterou hypnotizér udělá, je odpoutání nebo odvedení vaší pozornosti od reality nebo prostředí kolem vás. Poté prostřednictvím své hypnotické sugesce – obvykle velmi jednoduchého vyprávění nebo věty pronesené nahlas – zaměří vaši plnou pozornost na jeden bod, například na pohybující se kyvadlo nebo jen na svůj hlas.

Z pohledu hypnotizované osoby se bude zdát, jako by realita zmizela.
Extrémním příkladem je použití hypnózy k znecitlivění lidí vůči bolesti během operace. V této situaci je mentální zaměření pacienta tak úzké a intenzivní, že si nevšimne, že je do jeho těla řezáno.

Stejně tak nezáleží na tom, kolik lidí je kvůli opatřením proti COVIDu zraněno, protože pozornost se soustředí na COVID a všechno ostatní psychologicky zmizelo.

Lidé mohou být zabiti za to, že nenosí roušku, a hypnotizovaní ani nezvednou obočí. Děti mohou zemřít hlady a přátelé mohou spáchat sebevraždu z finančního zoufalství – nic z toho nebude mít na hypnotizované psychologický dopad, protože pro ně těžký úděl druhých není registrován. Dokonalým příkladem tohoto psychologického zaslepení vůči realitě je to, jak jsou úmrtí a zranění v důsledku očkování COVID-19 jednoduše nerozpoznána a ani nejsou považována za příčinné faktory.

Lidé dostanou injekci, utrpí těžká zranění a řeknou: „Díky bohu, že jsem dostal injekci, jinak by to bylo mnohem horší.“ Nedokážou si představit možnost, že by je injekce zranila. Dokonce jsem viděl lidi vyjádřit vděčnost za injekci, když někdo, koho údajně milovali, zemřel během několika hodin nebo dnů po jejím podání! Je to prostě ohromující. Psychologická dynamika hypnózy sice vysvětluje toto iracionální a jinak nepochopitelné chování, ale stále je to dost surreálné.

„I když znám mechanismy, které fungují, jsem pokaždé zmatená, když se to stane,“ říká Desmet. „Skoro nemůžu uvěřit vlastním očím. Znám někoho, jehož manžel zemřel pár dní po očkování, během spánku, na infarkt.“

A já si pomyslela: ‚Teď otevře oči a probudí se.‘ Vůbec ne. Prostě pokračovala ve stejném fanatickém stylu – ještě fanatičtějším – a mluvila o tom, jak bychom měli být šťastní, protože máme tuto vakcínu. Neuvěřitelné, ano.“

Psychologické kořeny formování mas

Jak již bylo zmíněno, k masové formaci neboli masové hypnóze může dojít, když jsou u dostatečně velké části společnosti přítomny určité psychologické podmínky. Čtyři ústřední podmínky, které musí existovat, aby k masové formaci došlo, jsou:

Rozšířená osamělost a nedostatek sociálních vazeb, což vede k:
1. Prožívání života jako bezvýznamného, ​​bezúčelného a bezvýznamného a/nebo konfrontace s přetrvávajícími okolnostmi, které nedávají racionální smysl, což vede k:
2. Rozšířená, volně se vznášející úzkost a nespokojenost (úzkost/nespokojenost, která nemá zjevnou nebo jednoznačnou příčinu), která vede k:
3. Rozšířená, volně se vznášející frustrace a agrese (frustrace a agrese nemají zjevnou příčinu), která vede k pocitu ztráty kontroly

Jak se ve společnosti objevuje masová formace

Jakmile dostatečně velká část společnosti pocítí úzkost a ztrátu kontroly, stává se vysoce zranitelnou vůči masové hypnóze. Desmet vysvětluje:

„Sociální izolace, nedostatek smysluplnosti, volně plynoucí úzkost, frustrace a agrese jsou vysoce averzivní, protože pokud lidé cítí úzkost, aniž by věděli, z čeho se cítí úzkostně, obvykle se cítí mimo kontrolu. Mají pocit, že se před svou úzkostí nemohou ochránit.“

A pokud je za těchto podmínek prostřednictvím masmédií šířen narativ, který naznačuje objekt úzkosti a zároveň poskytuje strategii pro řešení tohoto objektu, pak by se veškerá tato volně se vznášející úzkost mohla s objektem úzkosti spojit.

A může existovat obrovská ochota podílet se na strategii pro řešení objektu úzkosti, bez ohledu na to, jak absurdní tato strategie je. Takže i když je od začátku jasné – pro každého, kdo to chce vidět – že strategie pro řešení objektu úzkosti si může vyžádat mnohem více obětí než samotný objekt úzkosti… i tehdy může existovat obrovská ochota podílet se na strategii pro řešení objektu úzkosti.

To je první krok každého významného mechanismu formování mas.
Ať už se jednalo o křížové výpravy, hon na čarodějnice, Francouzskou revoluci, počátky Sovětského svazu či nacistického Německa, tentýž mechanismus vidíme znovu a znovu.

Existuje spousta volně se vznášející úzkosti. Někdo poskytne příběh, který naznačuje objekt úzkosti a strategii, jak se s ním vypořádat. A pak se veškerá úzkost spojí s [navrhovaným] objektem úzkosti.

Lidé se účastní strategie, jak se vypořádat s objektem úzkosti, která jim přináší první důležitou psychologickou výhodu, a od té chvíle mají dojem, že dokáží svou úzkost ovládat. Je spojena s objektem a mají strategii, jak se s ní vypořádat.“

Problematické sociální propojení masové formace

Jakmile se lidé, kteří se dříve cítili osamělí, úzkostliví a bez sebe, začnou podílet na strategii, která jim byla předložena jako řešení jejich úzkosti, vznikne zbrusu nové sociální pouto. To pak posiluje masovou hypnózu, protože se již necítí izolovaní a osamělí.

Toto posilování je druhem duševní intoxikace a je skutečným důvodem, proč lidé tomuto narativu věří, bez ohledu na to, jak absurdní je.
„Budou na něj i nadále věřit, protože vytváří toto nové sociální pouto,“ říká Desmet.

I když je sociální vazba dobrá věc, v tomto případě se stává extrémně destruktivní, protože volně plynoucí frustrace a agrese stále přetrvávají a potřebují ventil. Tyto emoce je třeba na někoho zaměřit. A co hůř, pod vlivem masové formace lidé ztrácejí zábrany a smysl pro proporce.

Jak jsme tedy viděli během pandemie COVIDu, lidé budou útočit a útočit těmi nejiracionálnějšími způsoby na kohokoli, kdo se na jejich narativ nehlásí. Základní agrese bude vždy namířena proti té části populace, která není hypnotizována.

Obecně řečeno, jakmile dojde k masové formaci, obvykle je hypnotizováno asi 30 % populace – a to obvykle zahrnuje i vůdce, kteří veřejnosti pronášejí hypnotizující narativ – 10 % zůstává nehypnotizováno a narativu nevěří a většina, 60 %, má pocit, že s narativem něco není v pořádku, ale souhlasí s ním jednoduše proto, že nechtějí vyčnívat ani způsobovat potíže.

Dalším problémem se vznikajícími sociálními vazbami je, že pouto není mezi jednotlivci, ale spíše mezi jednotlivcem a kolektivem. To vede k pocitu fanatické solidarity s kolektivem, ale neexistuje žádná solidarita s žádným konkrétním jednotlivcem. Jednotlivci jsou tedy bezcitně obětováni pro „vyšší dobro“ beztvářného kolektivu.

„To například vysvětluje, proč během koronavirové krize všichni mluvili o solidaritě, ale lidé akceptovali, že pokud se někomu na ulici stane nehoda, už mu nesmíte pomoci, pokud nemáte k dispozici chirurgickou roušku a rukavice.“

„To také vysvětluje, proč, zatímco všichni mluvili o solidaritě, lidé akceptovali, že pokud jim umírá otec nebo matka, nesmí je navštívit,“ říká Desmet.

Nakonec skončíte v radikální, paranoidní atmosféře, ve které si lidé navzájem nedůvěřují a ve které jsou ochotni nahlásit své blízké vládě.

„Takže to je problém s masovou formací,“ říká Desmet. „Je to solidarita jednotlivce s kolektivem, a nikdy s jinými jednotlivci. To například vysvětluje, co se stalo během revoluce v Íránu. Mluvila jsem se ženou, která žila v Íránu během revoluce, která byla ve skutečnosti začátkem totalitního režimu v Íránu.“

Na vlastní oči byla svědkem toho, jak matka nahlásila svého syna vládě, jak mu těsně před jeho smrtí pověsila provaz kolem krku a jak se za to prohlašovala za hrdinku. To jsou dramatické účinky masové formace.“

Co se stane, když nebude vnější nepřítel?

Nyní čelíme situaci, která je složitější než kdykoli předtím, protože totalitarismus, který nyní vzniká, nemá žádné vnější nepřátele, s výjimkou občanů, kteří nejsou hypnotizováni a nevěří falešným narativům. Například nacistické Německo bylo zničeno vnějšími nepřáteli, kteří se proti němu povstali.

Na druhou stranu je v tom i výhoda, protože totalitní státy vždy potřebují nepřítele.
To je něco, co velmi dobře popsal George Orwell ve své knize „1984“. Aby proces formování mas mohl pokračovat, musí existovat vnější nepřítel, na kterého může stát zaměřit agresi hypnotizovaných mas.
Nenásilný odpor a otevřenost jsou klíčové

To nás přivádí ke klíčovému bodu, a to je potřeba nenásilného odporu a otevřeného vystupování proti tomuto narativu. Násilný odpor z vás automaticky dělá cíl agrese, takže „odpor zevnitř totalitního systému se musí vždy držet principů nenásilného odporu,“ říká Desmet. Musíte se však také i nadále vyjadřovat jasným, racionálním a neurážlivým způsobem. Desmet vysvětluje:

„Prvním a nejdůležitějším principem, kterého se musí odboj držet během procesu formování mas a nastupujícího totality, je, že lidé, kteří s masami nesouhlasí, musí i nadále promlouvat. To je nejdůležitější věc.“

Jelikož je totalitarismus založen na masové formaci a masová formace je druhem hypnózy, masová formace je vždy vyvolána hlasem vůdce, který udržuje populaci v procesu hypnózy.
A když se budou i nadále ozývat disonantní hlasy, nebudou schopny masy probudit, ale budou neustále narušovat proces masové formace.

Budou neustále zasahovat do hypnózy. Pokud existují lidé, kteří se i nadále ozývají, masová formace se obvykle nestane tak hlubokou, aby v populaci panovala ochota zničit lidi, kteří s masami nesouhlasí. To je klíčové.

Historicky vzato, pokud se podíváte na to, co se dělo v Sovětském svazu a v nacistickém Německu, je jasné, že právě v okamžiku, kdy opozice přestala veřejně promlouvat, se totalitní systém začal stávat krutým.

V roce 1930 se v Sovětském svazu opozice přestala ozvat a během šesti až osmi měsíců systém zahájil své rozsáhlé čistky, které si bohužel vyžadovaly mnohé lidské oběti.
A pak, v roce 1935, se přesně totéž stalo v nacistickém Německu. I když toto jednoduché srovnání není zdaleka přesné, protože se jednalo o dva rozdílné mocenské systémy, které vycházely z úplně jiných historických a kulturních kořenů.

V první fázi začnou totalitní systémy nebo masy útočit na ty, kteří s nimi nesouhlasí. Ale po chvíli prostě začnou útočit a ničit všechny, skupinu za skupinou.

Hannah Arendtová řekla, že totalitní stát je vždycky monstrum, které požírá své vlastní děti. A tento destruktivní proces začíná, když se lidé přestanou ozývat.

To je pravděpodobně důvod, proč na začátku 20. století existovalo několik zemí, kde docházelo k masové formaci, ale nikdy neexistoval plnohodnotný totalitní stát.

Pravděpodobně se našlo dost lidí, kteří nezavřeli hubu a nadále se ozvali. To je něco, co je nesmírně důležité pochopit. Když se objeví masová formace, lidé si obvykle myslí, že nemá smysl se ozývat, protože se neprobudí. Zdá se, že lidé nejsou citliví na jejich racionální protiargumenty.

Nikdy bychom ale neměli zapomínat, že otevřené reakce vůči totalitním pokusům o formování mas mají  vždy účinek.
Možná ne tím, že by to probudily masy, ale tím, že to naruší proces formování masy a hypnózy. A tím se zabrání tomu, aby se masy staly velmi destruktivní vůči lidem, kteří s nimi nesouhlasí.

Děje se také něco dalšího. Masy se začínají vyčerpávat. Začnou ničit samy sebe dříve, než začnou ničit lidi, kteří s nimi nesouhlasí. To je tedy strategie, která se má použít pro vnitřní odpor vůči totalitním režimům.“

Odpor proti transhumanismu a technokracii

Jak již bylo zmíněno, vůdci, kteří hlásají tyto narativy, jsou také vždy hypnotizováni. V tomto smyslu jsou to fanatici. I když jsou však dnešní světoví vůdci fanatiky transhumanismu a technokracie, nemusí nutně věřit tomu, co říkají o COVIDu.
Konečnou výzvou nakonec není ani tak ukázat lidem, že koronavirus nebyl tak nebezpečný, jak jsme očekávali, nebo že narativ o COVIDu je mylný, ale spíše to, že tato ideologie je problematická – tato transhumanistická a tato technokratická ideologie je pro lidstvo katastrofou… Ukázat lidem, že transhumanistický pohled na člověka a svět nakonec povede k radikální dehumanizaci naší společnosti. ~ Mattias Desmet

Mnozí vědí, že lžou, ale tyto lži ospravedlňují jako nezbytné k uskutečnění ideologií transhumanismu a technokracie. Absurdní agenda COVID je prostředkem k dosažení cíle. To je další důvod, proč se musíme i nadále bránit a ozvat se, protože jakmile protiargumenty zmizí, tito vůdci se ve svém ideologickém hledání stanou ještě fanatičtějšími.

„Konečnou výzvou nakonec není ani tak ukázat lidem, že koronavirus nebyl tak nebezpečný, jak jsme očekávali, nebo že narativ o COVIDu je mylný, ale spíše to, že tato ideologie je problematická – tato transhumanistická a tato technokratická ideologie je pro lidstvo katastrofou; toto mechanistické myšlení, tato víra, že vesmír a člověk jsou jakýmsi materiálním mechanistickým systémem, který by měl být řízen a manipulován mechanistickým technokratickým transhumanistickým způsobem.“

To je ta největší výzva: ukázat lidem, že transhumanistický pohled na člověka a svět nakonec povede k radikální dehumanizaci naší společnosti. Myslím si tedy, že to je skutečná výzva, které čelíme. Ukázat lidem:
„Podívejte, na chvíli zapomeňte na narativ o koronaviru.“

Pokud budeme pokračovat stejným způsobem, směřujeme k radikálně, technologicky ovládané transhumanistické společnosti, která nenechá vůbec žádný prostor pro život lidské bytosti.

Než se to zlepší, bude to horší

Stejně jako já je i Desmet přesvědčen, že rychle směřujeme ke globálnímu totalitarismu a že se věci ještě mnohem zhorší, než se zlepší.
Proč? Protože jsme teprve v počátečních fázích procesu totality. Na obzoru se stále tyčí digitální identita a s ní přichází nepochopitelně silná kontrolní mřížka schopná zlomit prakticky kohokoli.

Záblesk naděje je tento:
Každý, kdo studoval masovou formaci a totalitarismus, dospěl k závěru, že oba jsou ze své podstaty sebedestruktivní. Nemohou přežít. A čím více prostředků má k dispozici k ovládání populace, tím dříve by se mohl zničit sám, protože totalitarismus ničí jádro lidské bytosti.

„Totalitarismus“ v konečném důsledku označuje ambice systému. Chce eliminovat možnost individuální volby a tím ničí jádro toho, co znamená být člověkem, „protože psychologická energie v lidské bytosti se objevuje v každém okamžiku, kdy si lidská bytost může vybrat, což je skutečně její vlastní volba,“ říká Desmet. Čím rychleji systém zničí jednotlivce, tím dříve se systém zhroutí.

Opět platí, že jedinou zbraní proti brutálnímu ničení lidstva je odporovat, promluvit a nenásilně se vzpírat.
Možná to nezastaví totalitarismus v jeho náhlých následcích, ale může to udržet na uzdě ty nejodpornější zvěrstva. Zároveň to poskytne malý prostor, kde se ti, kdo se vzpírají, mohou pokusit přežít společně a prosperovat uprostřed totalitní krajiny.

„Pak, pokud chceme uspět, budeme muset přemýšlet o paralelních strukturách, které nám umožní být trochu soběstační. Můžeme se snažit zajistit, abychom systém už tolik nepotřebovali. Ale i tyto paralelní struktury by byly během okamžiku zničeny, pokud by se lidé nebudou nadále ozývat. Takže to je klíčové.“

Snažím se na to upozornit všechny. Můžeme budovat paralelní struktury, jak chceme, ale pokud se systém stane příliš destruktivním a rozhodne se využít svůj plný agresivní potenciál, pak budou paralelní struktury zničeny. Systém však nikdy nedosáhne této úrovně hloubky hypnózy, pokud budou i nadále promlouvat disonantní hlasy. Proto jsem velmi odhodlán i nadále promlouvat.“

I když je nemožné dělat přesné předpovědi, Desmet má pocit, že pravděpodobně potrvá nejméně sedm nebo osm let, než se současný totalitní systém, který se vynořuje, vyhoří a sebezničí. Může to být více, může to být méně.
Společnost je složitý dynamický systém a ani jednoduché složité dynamické systémy nelze předpovědět ani o sekundu dopředu.
Toto je známé jako deterministická nepředvídatelnost složitých dynamických ekosystémů.

Více informací

Bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat, klíčem bude přežít to všechno a udělat vše pro to, abychom minimalizovali masakr. Klíčovou výzvou na individuální úrovni bude zachování základních principů lidskosti. V rozhovoru Desmet hovoří o knize Alexandra Solženicyna „Souostroví Gulag“, která zdůrazňuje důležitost zachování lidskosti uprostřed nelidské situace.

„To je možná jediná věc, která nám může zaručit dobrý výsledek celého procesu – což je podle mě nezbytný proces. Tato krize není bezvýznamná. Není bezvýznamná. Je to proces, ve kterém může společnost zrodit něco nového, něco mnohem lepšího, než co dosud existuje,“ říká.

Chcete-li se o tomto skutečně zásadním tématu dozvědět více, nezapomeňte si pořídit výtisk Desmetovy knihy „Psychologie totalitarismu “.

Článek: Dr. Joseph Mercola převzatý z Articles.Mercola.com

The post Psychologie totality. Kovidismus, formování mas a degradace společnosti first appeared on Čítárny.

V roce 1947 napsal Orwell knihu 1984. Dva roky poté (8.6. 1949), kniha vychází a dodnes je je jedna z nejznámější vizí budoucnosti. Je ale děsivé, jak se vyplňují Orwellovy vize vývoje společnosti, které napsal na základě svých psychologických pozorování a novinářských zkušenosti.
A možná ta děsivost trochu zesílí, když obrátíme kartu a uvidíme, že Orwellova kniha se stala příručkou, jak vytvořit globální chaos, rozložit státy pomocí politických loutek a manipulovat s lidmi pomocí médií a jediné pravdy.

Orwell by dnes svůj román asi nazval 2024.
Nový světový řád, do kterého tlačí svět malá skupina lidí mající finační moc, nelze nazvat fašismem, ale digitální a otrockou kontrolou nad člověkem, myšlenky zlaté miliardy a redukce populace.
Neodpovídá to myšlenkám nacismu?

Málokdo ale ví, že Orwell napsal už v roce 1944 dopis jistému Noelu Willmettovi, jenž se ptal, zda totalita, uctívání vůdců etc. jsou skutečně na vzestupu.
Tento dopis byl zveřejněný na stránkách The Daily Beast.

Musím říci, že se domnívám nebo obávám, že ve světě jako celku jsou tyto věci na vzestupu.
Hitler nepochybně brzy zmizí, ale jen na úkor posílení 1. Stalina, 2. angloamerických milionářů a 3. nejrůznějších drobných führerů typu de Gaulla. Zdá se, že všechna národní hnutí všude na světě, dokonce i ta, která vznikla z odporu proti německé nadvládě, nabývají nedemokratických forem, seskupují se kolem nějakého nadlidského vůdce (Hitler, Stalin, Salazar, Franco, Gándhí, de Valera jsou různé příklady) a přijímají teorii, že účel světí prostředky.

Všude na světě se zdá, že se pohybuje směrem k centralizovaným ekonomikám, které mohou “fungovat” v ekonomickém smyslu, ale nejsou demokraticky organizované a mají tendenci vytvářet kastovní systém.
S tím souvisí hrůzy emocionálního nacionalismu a tendence nevěřit v existenci objektivní pravdy, protože všechna fakta musí odpovídat slovům a proroctvím nějakého neomylného vůdce. Již nyní historie v jistém smyslu přestala existovat, tj. neexistuje nic takového jako historie naší doby, která by mohla být všeobecně přijímána, a exaktní vědy jsou ohroženy, jakmile vojenská nutnost přestane držet lidi na uzdě.
Hitler může říci, že válku začali Židé, a pokud přežije, stane se to oficiální historií. Nemůže říct, že dvě a dvě je pět, protože pro účely, řekněme, balistiky musí dělat čtyři. Ale pokud nastane takový svět, jakého se obávám, svět dvou nebo tří velkých superstátů, které se nebudou schopny navzájem podmanit, může se ze dvou a dvou stát pět, pokud si to vůdce bude přát. To je, jak vidím, směr, kterým se skutečně ubíráme, i když je tento proces samozřejmě vratný.

Co se týče srovnatelné imunity Británie a USA. Ať si pacifisté apod. říkají, co chtějí, zatím jsme se nestali totalitními, a to je velmi nadějný příznak. Velmi hluboce věřím, jak jsem vysvětlil ve své knize Lev a jednorožec (The Lion and the Unicorn), v Angličany a v jejich schopnost centralizovat svou ekonomiku, aniž by přitom zničili svobodu.

Je však třeba mít na paměti, že Británie a USA nebyly skutečně vyzkoušeny, nepoznaly porážku ani těžké utrpení a že existují některé špatné symptomy, které vyvažují ty dobré. Začněme obecnou lhostejností k rozkladu demokracie. Uvědomujete si například, ţe v Anglii dnes nemá nikdo mladší 26 let volební právo a že pokud je vidět, velká masa lidí tohoto věku na to kašle?

Za druhé je tu skutečnost, že intelektuálové mají totalitnější názory než obyčejní lidé. Anglická inteligence se vcelku postavila proti Hitlerovi, ale jen za cenu přijetí Stalina. Většina z nich je dokonale připravena na diktátorské metody, tajnou policii, systematické falšování dějin atd. tak dlouho, dokud mají pocit, že je to na “naší” straně. Ostatně tvrzení, že v Anglii nemáme fašistické hnutí, do značné míry znamená, že mladí v tuto chvíli hledají svého vůdce jinde.

Nelze si být jistý, že se to nezmění, ani tím, že prostí lidé nebudou za deset let smýšlet stejně jako intelektuálové nyní. Doufám, že nebudou, dokonce věřím, že nebudou, ale pokud ano, bude to za cenu boje. Pokud někdo pouze hlásá, že vše je v nejlepším pořádku, a nepoukazuje na zlověstné příznaky, jen pomáhá přibližovat totalitu.

Ptáte se také, jestli si myslím, že světová tendence směřuje k fašismu, proč podporuji válku.
Je to volba zla – mám dojem, že taková je téměř každá válka. Znám britský imperialismus natolik, že se mi nelíbí, ale podpořil bych ho proti nacismu nebo japonskému imperialismu jako menší zlo. Podobně bych podpořil SSSR proti Německu, protože si myslím, že SSSR nemůže zcela uniknout své minulosti a zachovává si dost původních myšlenek revoluce, aby byl nadějnějším fenoménem než nacistické Německo. Myslím si, a myslím si to už od začátku války, tedy od roku 1936 nebo tak nějak, že naše věc je ta lepší, ale musíme ji stále dělat lepší, což zahrnuje neustálou kritiku.

S pozdravem,
George Orwell

The post Orwell otevřeně o totalitě tři roky před napsáním knihy 1984, z které se stala příručka first appeared on Čítárny.

Psycholog Albert Biderman vyvinul již v r. 1956 návod, jak vymámit lživé přiznání od válečných zajatců. Dnes se tomuto návodu říká „Bidermanova tabulka donucování.“ Je to metoda, která dokáže člověka zlomit, vzít mu veškeré sebevědomí a odstranit jakýkoliv odpor.

Je celkem osm bodů a tyto jsou:

1. Izolace.
Izolace odstraní podporu společnosti a schopnost odporovat. Dojde k přílišnému zaobírání se sám sebou a vznikne strach z následků. Takový člověk se stane závislým na svém mučiteli; čím více je ekonomka ničena, tím více my lidé, kteří jsme oběti celého procesu, jsme závislí na autoritě.

2. Monopolizace chápání.
Záměrné zaměření pozornosti pouze na vybrané náměty a odstranění všeho ostatního. Tak i dnes, radio a televize nemluví o ničem jiném než o koroně a to pouze z jednoho náhledu. Jsou odstraněny veškeré informace, které by byly s v nesouladu. Censura odstraňuje všecko kolem a ponechává pouze hlavní linku. Opačný názor, nebo odpor jsou trestány. Ponižování člověka zakazováním volného pohybu dělá odpor víc obtížný než souhlas. Nakonec jaksi souhlasíme, protože se bojíme následků.

3. Záměrně způsobené vyčerpání a debilizace.
Když lidé podlehnou strachu z nejistoty, strachu ze ztráty zaměstnání a obávají se co dalšího přijde, to je debilizuje, bere jim to energii, vyčerpává je to a nejsou pak schopni odporu.

4. Výhrůžky.
Všichni musí mít roušky, nebo budou pokutováni. Všichni musí udržovat odstup, nebo … Hrozby vytváří v lidech pocit nejistoty, strachu a zoufalství a dělají neposlušnost příliš náročnou a obtížnou.

5. Občasné uvolnění.
Dočasné zmírnění požadavků, přesně jako když je cvičen pes. Pochvala za poslušnost. Taková změna nedovoluje, aby si lidé na předešlé přísné požadavky zvykli, aby se jim přizpůsobili. Menší odměny a hlavně sliby – příští týden to bude lepší, atd.

6. Ukazování všemocnosti a vševědoucnosti.
My vás ovládáme a je zbytečné proti tomu bojovat. Jste ve vězení a nemáte možnost odporovat ničemu z toho, co přijde. A taky nemáte jak a kam uniknout. Takže odpor je zbytečný; musíte poslouchat.

7. Ponižování.
Muset chodit venku, před lidmi s plenou na obličeji je velice ponižující. Mnozí z nás si snad na to zvykli, ale ještě před rokem by s něčím takovým nikdo nesouhlasil.

8. Vyžadování něčeho nesmyslného a nedůležitého.
Čím více triviální a hloupý požadavek a my přesto s tím musíme souhlasit, tím více ponižující je pro člověka. Lidé pak ztrácí úctu sami k sobě; ztrácí lidskou důstojnost. Toto začíná už ve škole, kdy učitel požaduje po dětech mnohdy nesmyslnou poslušnost. Pokračuje to v zaměstnání, pak přijde policie, vláda a toto postupně zlomí člověka v jeho jádru a udělá to z něho vrcholně poslušného tvora.

Skrze tyto manipulace se lidé postupně stanou naprosto poslušnými a mnozí ztratí svůj vlastní názor a chápání sama sebe.
Je to psychologické programování; je to změna lidské povahy na poslušného červíčka, který čeká až mu páníček něco dalšího přikáže. A každý, kdo nezvýší hlas a neřekne „to nedělám, to je hloupost,“ tak pomáhá vytvářet nový, fašistický stát, ve kterém nakonec všichni budeme žít. Dnes je to ještě snadné, ale pro naše děti to bude o hodně horší.

Zdroj >>

Biderman, A. D. (1957). Communist attempts to elicit false confessions from Air Force prisoners of war. Bulletin of the New York Academy of Medicine, 33(9), 616-625 ncbi.nlm.nih.gov archive.org

The post Bidermanova tabulka donucování, aby se lidé stali poslušnými, ztratili vlastní názor i chápání sebe sama first appeared on Čítárny.

Prof. Staněk o totalitě a policejním státě.

Jaké technologie je třeba použít na kontrolu společnosti?
Kdo bude kontrolovat?
Proč máme kontrolovat společnost?
Jakou skupinu lidí bude třeba kontrolovat?

The post Prof. Peter Staněk o totalitě, policejním státě a kontrole lidí first appeared on Čítárny.

Prof. Hogenová se oprávněně ptá:

Co dělá se společností atmosféra nedůvěry a proruských nálepek každému, kdo má jiný názor?
Proč se pětikoalice v době recese, protestů zemědělců a chybějících peněz ve školách zabývá emailem šéfa opozice?
Má veřejnost právo na informace o rodinném zázemí hromadného vraha z filosofické fakulty?
A prospívá mladým lidem ochrana před drsnou realitou a dětem odklady školní docházky?

Prof. Hogenová více rozhovorů >>

Více: Aby bylo jasno
https://www.youtube.com/@Abybylojasno

The post Prof. Hogenová. Nemlčením bojovat se strachem v době zfializované doby Temna first appeared on Čítárny.