Irský básník Yeats chápal dějiny jako sérii protínajícíh se spirál, trvajícíh 2000 let. Nad tím vším je "obrovský obraz duše všehomíra" neboli jak napsal v originálu „Spiritus Mundi“, který je podle Yetse souhrn obrazů, které přestaly být vlastnictvím jakékoliv osobnosti či duše.
Báseň je obrazem chaosu dnešní doby do které přichází apokalyptický netvor: "tvor s tělem lva a hlavou muže, pohled jak prázdné, nelítostné slunce...". Pomalu se blíží k Betlému, protože Druhý příchod v křesťanské tradici znamená návrat Krista ve chvíli apokalypsy (Mt 24, více 31 - 46).
Jak píše Yeats:
"Konec věku, při kterém vždy nastane zjevení charakteru následujícího věku, je reprezentován velkou odstředivou silou jednoho víru a dostředivou silou druhého. V současnosti se vír života odstředivě rozpíná, na rozdíl od období před narozením Krista, kdy se dostředivě zužoval. Momentálně dosáhl téměř největší možnou expanzi. Zjevení, které se blíží, však nabude charakter z opačného pohybu vnitřního víru. Celá naše vědecká, demokratická, fakta shromažďující heterogenní civilizace patří do vnějšího víru a nepřipravuje své pokračování, ale zjevení, které přijde jako blesk. Tento blesk však nezasáhne jen jedno místo a po jistou dobu se bude soustavně opakovat. Zjevení jiné civilizace, která musí pomalu zaujmout své místo."
V básní jsou obrazy z Yeatsovy knihy A Vision , svého druhu zvěrokruhu, který se svou ženou vytvořil prostřednictvím tzv. "návštěv" a automatického psaní.
Yeats tvrdil, že jeho žena byla často ovlivněna duchy, kteří přišli, aby popsali univerzální systém cyklického zrození, založený na tzv. kole života.
Jedná se o tzv. Sansáru, koncept neustálého znovuzrozování známý zvláště ve východních náboženstvích (hinduismu, buddhismu a džinismu).
V těchto náboženstvích je koloběh stále nových a nových životů považován za strastiplný. Únik z něho je možný prostřednictvím poznání pravé skutečnosti (záleží pak na tom kterém duchovním směru, co za pravou skutečnost považuje). Tak je dosaženo stavu „vysvobození“ (a v některých variantách i „věčného štěstí“), který hinduisté označují jako mókša a buddhisté jako nirvána.
William Butler Yeats (1865—1939)
Jeden z nejvýraznějších představitelů irské kulturní renesance na přelomu dvacátého století, dublinský rodák, který se již od mladých let cele věnoval umění. Yeats byl básník, dramatik i esejista, umělec zcela osobitý, vymykající se strohým klasifikacím, především výrazný lyrik se silným sklonem k reflexi, na něhož silně zapůsobila stará keltská mytologie i různé módní nábožensko-filozofické kulty.
William Butler Yeats, široce považovaný za jednoho z největších básníků anglického jazyka, obdržel v roce 1923 Nobelovu cenu za literaturu. Jeho dílo bylo značně ovlivněno dědictvím a politikou Irska.
The Second Coming – Druhý příchod
William Butler Yeats
Protože krouží v pořád širších kruzích,
nemůže sokol slyšet sokolníka.
Vše rozpadá se, střed se zevnitř hroutí,
chaos a zmatek zaplavily svět,
valí se příliv krví potemnělý
a všude tone obřad nevinnosti.
Ty nejlepší už víra opouští,
ti nejhorší jdou za svou zpupnou vášní.Cosi se zjeví, brzo dozajista,
brzo se jistě druhý příchod chystá.
Hle, druhý příchod! Sotva jsem to vyřkl,
obrovský obraz duše všehomíra
trápí mé oči: někde v písku pouště
tvor s tělem lva a hlavou muže,
pohled jak prázdné, nelítostné slunce,
pomalá stehna sune, všude kolem
kmitají stíny pobouřených ptáků.
A zase padne tma. Já však už vím,
že dvacet věků kamenného spánku
kolébku proměnily ve zlý sen.
Jaké to zvíře, jehož chvíle přišla,
se plouží k Betlému se narodit?
přel. Martin HilskýThe Second Coming
By William Butler Yeats
Turning and turning in the widening gyre
The falcon cannot hear the falconer;
Things fall apart; the centre cannot hold;
Mere anarchy is loosed upon the world,
The blood-dimmed tide is loosed, and everywhere
The ceremony of innocence is drowned;
The best lack all conviction, while the worst
Are full of passionate intensity.Surely some revelation is at hand;
Surely the Second Coming is at hand.
The Second Coming! Hardly are those words out
When a vast image out of Spiritus Mundi
Troubles my sight: somewhere in sands of the desert
A shape with lion body and the head of a man,
A gaze blank and pitiless as the sun,
Is moving its slow thighs, while all about it
Reel shadows of the indignant desert birds.
The darkness drops again; but now I know
That twenty centuries of stony sleep
Were vexed to nightmare by a rocking cradle,
And what rough beast, its hour come round at last,
Slouches towards Bethlehem to be born?