Jiří Žáček. Život je krátký a dny, které přijdou, berme jako svátky

Je nošením vína do sudu, když řeknu, že Jiří Žáček s věkem moudří a zraje jako víno. Zvláště v dnešní době, kdy se svět stává natolik hektickým, že spousta lidí si myslí, že jeho složitosti nerozumí. Tak jak se píše v jedné básni této sbírky:
Žijeme v předpeklí a nikdo netuší, kdo nás to vlastně griluje a rožní…

Ale od toho jsou tady nadčasoví bardi, kteří ho dělají jednoduchým a pochopitelným. K takovým mistrům patří například nejen Jarek Nohavica, ale i Jiří Žáček.
Dokazují nám, že pokud zklidníme mysl, uvidíme, že vše je v podstatě jednoduché, vše se v historii opakuje, vše je do velké míry předvídatelné a vše dává smysl.

Sbírka je rozdělena do částí: Zítra už bylo / Život je krátký / Malé básně / Postskriptum

Kamaráde mozku

Můj odedávný kamaráde,
já tě zdravím,
nemuč mě hloupostí a leností
a podlomeným zdravím,
odežeň nemoce a zesil emoce,
nehledej svého nepřítele v těle,
je to jen golem, jemuž velíš ty,
když umdlíš, zavel: Honem do postele,
neriskuj infarkty a mrtvičky a fraktury,
s bližními vycházej tak,
abych nebyl vzteklý
a nenadával hrubě na předpeklí,
a že tě přirovnávám k lenochodům,
koalům a pandám,
buď grand, víš přece, že rád žvandám,
no prostě zachovej mi přízeň jako vždy,
neučiň ze mne blekotu a trosku,
díky, můj věrný kamaráde mozku.

Psychopati vládnou světu

Dobrý přítel z internetu
přeposlal mi moudrou větu:
Psychopati vládnou světu.

Prezidenti, rezidenti,
supermani, prominenti,
stratégové korporací,
papaláši splachovací.
Vždycky velí, kráčí v čele,
likvidují nepřátele,
hrabou prachy, nejsou skoupí,
nás i svět si hravě koupí.

Netvrďte mi, že se pletu.
Psychopati vládnou světu,
my skončíme někde v ghettu.

Báječné místo

Svět je báječné místo k narození,
pokud vám nevadí, že...
napsal před dávnými lety
básník Lawrence Ferlinghetti.
Díky za tu báseň zemské tíže.

Báječné místo k narození
by mohl být svět, ale není.
To samozvaní páni vesmíru ho mění
v svět válek, vražd a zabíjení.
A protože si svoje kšefty silou mocí brání,
je náš svět
báječným místem k umírání.


A nikdo netuší

Staleté pohromy nám křiví páteře
a v noci slýcháš žalmy beznaděje.
Barbaři odevšad ti tlučou na dveře,
blouznivý lide Mistra Metoděje.
Tvé kroniky jsou plné retuší
a kacíři jsou rázem pokorní a zbožní.
Žijeme v předpeklí a nikdo netuší,
kdo nás to vlastně griluje a rožní…

Homo sapiens

Prý mám být hrdý na to, že jsem
ten vítězný a geniální homo sapiens,
ale já na to myslím s děsem.

Ten slavný prapředek měl zabijácké vlohy,
s každým byl věčně ve válce
a všecky bližní vyvraždil, i neandertálce,
zlikvidoval své stvořitele bohy;
vedle něj je i šavlozubý tygr bezzubý.

Ten nejkrutější predátor všech dob
nakonec i sám sebe vyhubí
a nezbude tu po něm ani hrob.

Až přijde do Čech Sahara

Až přijde do Čech žhavá poušť
a nepřežije ani tloušť,
ba ani dvouocasý lev,
co za nás Čechy cedí krev,
až u nás bude Sahara,
Pámbu se o nás postará -
a jestli ne, tak ratata,
přibijeme ho na vrata,
jen ať se pěkně zapýří,
vzkazují čeští kacíři.

Jakou barvu má duše

Žlutou jako pampelišky zjara.
Modrou jako obloha, co nikdy nezestará.
Rudou jako krev, co v žilách teče mi,
stejná jako krev všech lidí na Zemi.
Zelenou jak zeleň luk a strání,
svěží, hebká, zvoucí k milování.
Hnědou jako půda, z které život klíčí.
Bílou jako sníh, jak papír, jako mlíčí.
Černou jako noc, kdy luna zmizí v novu,
nebe, na něž ráno vyjde slunce znovu.
A jak jste na tom vy? I vám jde k duhu,
že máte duši barevnou jak duhu?

Ještě naposled

S tátou jsem kdysi pouštěl draka -
kolik mi bylo? Čtyři nebo pět.
Vyškubl se nám, vzlétl nad oblaka,
možná chtěl vidět nekonečný svět.

A mně se dodnes o tom draku zdává,
jak letím s ním a vidím zvysoka
svět, kde mě čeká štěstí, láska, sláva,
a vítr burácí jak FOK.

Leť, draku, ale vem to pěkně zpátky,
ať je mi zas těch báječných pět let!
Mí kamarádi, moje kamarádky,
poleťte se mnou, ještě naposled!

Křídla

Kdyby naši prapředkové byli ptáci,
létali by.
Ale naši prapředkové
byly ryby.
(Zhruba před půl miliardou roků.)
Že jste v šoku?

Prapodivní tvoři hemžili se v moři:
oči rybí,
zuby rybí,
ploutve rybí,
ocas rybí -
jenom křídla chybí.
Ale evoluce fandí věčné změně.
Myslím na ta křídla
stokrát denně.

Ať se prapravnuci
trochu snaží -
možná za půl miliardy roků
vzlétnou k nebi
silou vlastních paží.
Ryby z toho budou v šoku!
Salamandři z toho budou v šoku!
Psi a kočky z toho budou v šoku!
I ty budeš v šoku, bratře cvoku!


Listopadová

Je pryč, co bylo.
Svět se rychle mění
a stejně jako svět se měníme i my.
Když zjara stromy rozkvetou,
jsme okouzlení
a daleko se zdá být do zimy -
a je to klam a mam a zima je tu,
než stačíš dokouřit poslední cigaretu,
severák serve listí ze stromů i z nás
a z hlubin vesmíru
sem škvírou
čiší mráz.


Život je krátký

Kde život náš je v půli se svou poutí…
Dante Alighieri

Kde život náš je za půlí své pouti,
tvůj svět se hroutí jako domek z proutí.
Dech se ti krátí, trmácíš se k cíli,
a cítíš, jak ti ubývají síly.
Už se ti nechce plout až na Bermudy
a z moře radostí je dávno moře nudy - - -
Život je krátký, beznadějně krátký,
a žádnou chvíli nejde vrátit zpátky.

Vášně, co hřály, dnes už jenom studí,
zbyl jsi sám sobě s vyhořelou hrudí,
plonk jako los, co nikdy nevyhrává -
i kdybys vyhrál, k čemu všecka sláva?
Čeká to všechny, dospělé i děti,
že každý jednou zmizí v nepaměti - - -
Život je krátký, beznadějně krátký,
a přežijí tě sotva dva tři řádky.

Ptám se sám sebe, jestli nepřeháním;
neměl bych fandit romantickým přáním
a noční můry poslat někam k ďasu,
dokud mi zbývá ještě trocha času?
Usmát se na svět aspoň třikrát denně,
splatit své dluhy v nejcennější měně - - -
A že je život beznadějně krátký?
Dny, které přijdou, beru jako svátky.


Na červenou

V duši vám kvasí deprese a zmatky
a radosti si na vás ani nevzpomenou?
V životě vítězí, kdo křižovatky
profrčí na červenou.


Krásy planety

Na Tádž Mahal
jsem nikdy nepřísahal
a pyramidy v Gíze
se hodí leda k psychoanalýze,
neobdivuji raply,
co blouzní o Sixtinské kapli,
a kvůli Machu Picchu v Peru
se na mou věru nepo….
Mám radši jiné krásy planety:
Alžběty, Blanky, Cilky, Dagmary,
Evy, Františky, Gábiny, Heleny, Ivety,
Johany, Kristýny, Libuše, Markéty, Natálky,
Oliny, Petry, Radky, Simony, Šárky, Terezy,
Vlasty, Xenie, Zuzky, Žanety…


Zítra už bylo

Zítra už bylo, zbrusu nová story,
válka je mír a mír, ten plodí spory,
pravda je lež a láska sobectví,
nemoc je zdraví, všední dny jsou svátky,
všechno je jinak, vpřed neboli zpátky,
stáří se ruší – vzhůru do dětství!

S češtinou

Myslím tak, jak mi zobák narost – česky.
Češtinou píšu svoje třesky plesky,
češtinou léčím deprese a stesky,
češtinou krotím hromy blesky,
s češtinou je mi prostě hezky.
A nepřátele češtiny ať Pánbůh změní v mezky.


Můj strážný anděli

Můj strážný anděli ženského pohlaví,
usměj se, polib mě, buď ke mně laskavý.

Ochraň mě před světem, před zlem a před smrtí,
která mne otráví, která mě rozdrtí.

Ochraň mě přede mnou, před pýchou, před běsy,
nauč mě milovat, máš na to profesi.

Můj strážný anděli ženského pohlaví,
jedno tvé objetí mě rázem uzdraví.