Manon Lescout. Prévostova hra z roku 1731 a vynikající Nezvalův překlad

Na Den bláznů prvního dubna 1697 se ve francouzském Hedsinu narodil jezuitský novic, spisovatel, voják a cestovatel, Abbé Prévost. Znají ho všichni, aspoň trochu vzdělaní, skrze jeho hru o sedmi obrazech z roku 1731 a vynikající překlad Vitězslava Nezvala.

Manon Lescaut je příběh půvabné a naivní dívky Manon a a chudého rytíře Des Grieux.
Ve své mladistvé hlouposti přijímá Manon obdiv a dary bohatých Duvalů, přesvědčena o tom, že pomáhá svému chudému rytíři. Klasický příběh, který začíná jako milostná fraška a končí tragédii. 

Celá báseň >>

Výpisky:

Manon, podobná andělům,
Manon, pro niž zlořečím svým přátelům,
Manon. Milenko! Ach Manon! Dítě...
Manon, ach Manon, Manon! Miluji tě!

Čím to, že já, Manon,
tak šťastna jsem?
Čím to, že já, Manon,
se líbím všem,
co na mně lidé mají?
Mě nezajímají,
jen jeden, jen jeden, jen jeden...
Čím to, že já, Manon,
si přesto všímám jich?
Čím to, že já, Manon,
si tropím z nich ráda smích?
Každý mi něco slíbí,
mně se však, mně se líbí
jen jeden, jen jeden, jen jeden...
Čím to, že já, Manon,
ač je mi šestnáct let,
čím to, že já, Manon,
mám opustiti svět?
Vždyť život trvá chvíli,
ach, vždyť ten život milý
je jeden, jen jeden, jen jeden...

xxx

Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu.
Manon je moje umřít pro krásu.

xxx

Pojď ke mně, já to věděla,
že dodnes mohou se dít divy,
že jednou potkám anděla
a že ten anděl bude živý

xxx

Kořím se Manon tvému jménu
Jsi jako voda bez kamenů
Jsi štíhlá jako vosa v pase
Budu tě líbat bez prstenů
Což nevychází z tebe zář
Kdo hledá v lásce jenom změnu
Je ďáblův muž a otrokář

Když pastýř svoje ovce pase
Píská si přitom kantilénu
Tak jako slunce líbá stěnu
Tak jako s květy líbává se
Já pohroužím se do ebenu
Noci jež padla na polštář
Kdo hledá v lásce jenom změnu
Je ďáblův muž a otrokář

Ty bílý rozvlněný klase
Ty který hoříš bez plamenů
Ó kdykoli se rozpomenu
Na skřivánka vždy rozzpívá se
Ach jsi to ty ty bez hřebenů
A měsíc na okně ten lhář
Jenž podplácí tě za tu scénu
Je ďáblův muž a otrokář

Bůh nezatratil Magdalénu
Bůh neodvrátil od ní tvář
Však ten kdo kupuje si ženu
Je ďáblův muž a otrokář!