Skupina tzv. mladých "umělců" v kanadském Torontu tzv. Luzinterruptus sesbírala tisíce knih a rozložila je na ulici Hagerman Street. Akce Literature vs. Traffic in Toronto v roce 2016 měla být formou protestu. Co tím mladí chtěli světu říct? Že hluk a provoz ve měste se změnil v bitvu mezi auty a chodci, kteří v takovém prostředí nemohou dýchat.
Mladí prosazovali město bez aut. OK, beru, ale jaké máte chlapci a děvčata řešení?
Proti hlouposti kolektivní politiky stavíte ještě stupidnější hloupost vlastní?
Nikdo z těch iphonových umělců si rozhodně neuvědomil, že napsat knihu je dar, kniha není kus plastu a papíru, obsahuje slova, nese poselství a podle toho by s ní mělo být zacházeno.
Nikdo z organizátorů nesdělil, že na ulici rozhodili tisíce knih, patřící do kategorie literárního škváru či příruček k pračkám. To snad by smysl mělo. Ale ve špíně ulice se ale válelo mnoho skutečných knih. A lidé šlapali po Hemingwayovi, Borgesovi, Llosovi, Fitzgeraldovi, Dostojevským... a byl tam taky, o jaký paradox, Ray Bradbury. Ano, 451o Fahrenheita. Román o pálení knih a jejich likvidaci. Ještě, že Ray v roce 2012 umřel a neviděl tu šílenost. Jakoby šlapání po knihách, bylo předzvěstí jejich pálení.
Jestli ničením knih upozorňujeme na jiný vážný společenský problém, aniž bychom nabízeli jakékoliv řešení, pak to rozhodně není umění, ale projev stupidity.
Bude dobré připomenout, co to je:
"Katastrofa této společnosti je důsledkem stupidity. Stupidita není hloupost, stupidita není nevědomost, stupidita není omyl ani nedostatek informací. Stupidita je rozpad zpětné vazby mezi chováním a prostředím, podmíněná rozpadem takzvaných schémat. Schémata jsou poznávací programy určené k řešení problémů."
Definici zveřejnil MUDr. František Koukolík. A je k dané situaci víc než přesná.
http://www.luzinterruptus.com