Knížkou Kouzelné léto prokázala autorka Dagmar Lhotová, že se stále zajímá o současné dění v rodinách a v dětském světě. Pustila se do boje, dle mého názoru, s větrnými mlýny. Pokouší se nenásilnou formou navést dětské čtenáře a jejich rodiče k uvažování a obraně proti soustavnému masírování obchodníků reklamami na mnohdy zbytečné a neúčelné zboží.
Např. na hračky, které nejsou na hraní, ale na vystavování nejlépe ve skleněném ochranném obalu. Také způsob společného prožívání a vůbec fungování rodin s dětmi vnímá jako mnohdy nejbolestivější místo současné společnosti. V pohádkovém příběhu malé Mímy a vypravování pohádek, které zde tak dobře umí tatínek, se snaží dokázat věčnou pravdu, že se každodenní radosti skládají z drobných milých událostí dne. Děti není třeba uplácet, ale je nutné se jim věnovat a trávit s nimi co nejvíce společný čas i zážitky.
Je jen škoda, že nakladatelství nezvolilo jinou ilustrátorku a nápaditějšího grafického úpravce, protože by tím kniha nesporně získala.
Kouzelné léto / Dagmar Lhotová / ilustrace Vlasta Švejdová / Vydala Grada, v edici Bambook, 2016
Ukázka:
Tati zase poučuje
Jednou v neděli seděla Míma s tatínkem na zahradě a povídali si o tom, co je zle a co je dobře. Tedy jak se rozpozná nějaký špatný skutek od správného.
„Dobré je například to, když někomu pomůžeš v nouzi,“ řekl podivnou větu tati.
Míma hned nechápala, co ta věta znamená, a raději se zeptala, jak se taková nouze pozná.
Než stačil tati odpovědět nějakým příkladem i příběhem, jak to měl ve zvyku, všiml si, že se za plotem objevila Bohunka a chodí kolem zahradní branky sem a tam. Hned proto vyzval Mímu, aby se šla své kamarádky zeptat, jestli něco nepotřebuje.
„Možná je v nějaké nouzi“! dodal ještě, aby hned použil slovo, se kterým Mímu právě seznámil. Uslyšel však od ní nečekanou odpověď.
„My spolu s Bohunkou nekamarádíme!“
„A pročpak ne? Co se stalo tak strašného, že si nemůžete ani zamávat? Tolik se na sebe zlobíte? Všechno se dá přece vysvětlit a napravit! Nezdá se ti, že je to tak lepší?“
„Ale když ona…“ řekla Míma nahněvaně, „ona si myslí, že jsem přemluvila Pavlíka, aby se s ní přestal přátelit. Jenže on s ní nemluvil sám od sebe. Nelíbí se mu, že mě pomlouvá, když říká, že jsem nafoukaná holka z města. AS to já přece nejsem. Viď, že ne, tati?!“
„To víš, že ne!“ nenechal tati Mímu ani chvilku na pochybách. Také se na ni usmál a dál uvažoval nahlas: „Možná že se právě přišla Bohunka s tebou udobřit. Tak na nic nečekej a běž jí otevřít zahradní branku. Jestli zmeškáš takovou příležitost, bude tě to určitě brzo mrzet!“
Míma váhala už jen malou chvíli a pak si řekla, že má tati nejspíš pravdu. Že je Bohunka asi opravdu v nouzi – tedy v nesnázích…
