Velký dobrodružný román o chlapci, který měří jen o něco víc než jeden milimetr! Domovem Tobiášova miniaturního lidu – dospělí dorůstají do výšky dvou milimetrů – je odedávna obrovský strom: města větví, lesy lišejníků a mechů, údolí kůry, opuštěná hnízda, otvory vyhloubené hmyzem.
Knížka Tobiáš Lolness. Život ve větvích vás přenese na velký starý strom, kde vám před očima ožije do detailů vybájený miniaturní svět.
Svět maličkých lidí, kde je jedinec s výškou dva milimetry už obr a hromotluk, kde lovci chovají místo psů obávané „bojové mravence“, dřevorubci kácejí lišejníkové lesy a vědci bádají zda existuje život mimo strom.
Hned s první stránky budete prožívat s třináctiletým Tobiášem jeho strach z hlídek, budete se s ním krčit v jeho skrýši a doprovázet ho na útěku.
Proč je Tobiáš Lolness pronásledován? A kým? A kdo ten Tobiáš vůbec je? To čtenář zpočátku neví. Autor se totiž vyhnul expozici, v níž by ho seznámil s postavami a jejich prostředím a už od první věty vrhá hlavního hrdinu do akce. Podstata a původ konfliktu mezi protagonisty příběhu se odkrývá postupně pomocí četných retrospektivních epizod, kterými de Fombelle prokládá děj a tak se minulost a přítomnost ve vyprávění stále střídají.
Nad světem velkého stromu visí vážné ekologické hrozby. Stromový lid si odjakživa hloubí byty do kůry a k dlabání se dají použít i ostrá kusadla vycvičených brouků nosatců. Podnikatel Jo Mitch potřebuje pro svůj rozrůstající se velkochov nosatců čím dál víc stavebních zakázek, proto nastoupí politickou dráhu a prosadí výstavbu na chlup stejných sídlišť pro nejchudší. Pár let nato už strom vypadá k nepoznání, větve jsou provrtány skrz naskrz jako řešeta a posetá Jo Mitchovými „ghetty“.
Na pozadí poutavého dobrodružného vyprávění o Tobiášovi se knížka zabývá velmi vážnými a důležitými tématy jako jsou ochrana životního prostředí, přelidnění měst, honba za ziskem velkých podniků na úkor přírodních zdrojů, využívání politiky pro zištné účely… Mě osobně nadchlo to, že na základě textu by se dalo dětem vysvětlit, co je to demagogie:
„Když Mano před třemi lety přišel do vyšin, (…) sledoval, jak se Sousedké výbory dostávají k moci.
V té době to bylo jenom několik sousedských sdružení, která, když viděla, jak stoupá počet obyvatel stromu, se semkla, aby bránila své místo na větvi.
Jo Mitch je velice záhy začal podporovat. Byl tehdy jen velkochovatel nosatců, neschopný pronést víc než jednoslabičné slovo. Ale po šesti měsících školení se naučil i jedno pětislabičné: „So-li-da-ri-ta“, dlouhé, ale kouzelné slůvko. Jo Mitch se coural po větvích, opakoval slovo „solidarita“ a s každým si podával ruku.
Všichni byli unešení tím, že tak úspěšný člověk může trávit celé dny skloňováním „solidarity“ ve větvích. (…)
Jo Mitch potom navrhl Sousedským výborům svůj Lidový plán vzorného sousedství.
Vymyslel si, že se na začátku každé větve vydlabou velké záchytné čtvrti. Byli to vlastně sériové díry na způsob dřeva prožraného od červotoče, kam umístili všechny žadatele o bydlení. To umožnilo zachovat staré tradiční čtvrti v původní podobě.“
Jo Mitchovi se později podaří zakázat výrobu papíru a vydávání knih a novin, na oko kvůli tomu, aby se šetřily zdroje stromu, ale ve skutečnosti proto, aby byli umlčeni všichni jeho kritici a oponenti. Začne přitvrzovat v represích a zavírat do vězení nejenom své odpůrce, ale i ty, kdo by se jimi případně v budoucnu mohli stát a tak dojde k situaci tak známé z různých diktatur – lidé jsou zatýkáni a nemají tušení za co.
Ilustrátor knížky Francois Place přispěl k vyprávění některými detaily od sebe – k černým koženým kabátům Jo Mitchových lidí například přidal pásku na rukávu s nápisem JMA (zkráceným názvem podniku Jo Mitch Arbor), která ale nápadně připomíná pásku se svastikou z nacistických uniforem a tak jsou Jo Mitchovi posluhovači na obrázcích velmi podobní gestapákům.
Kdyby obraz Jo Mitche nebyl pojat tak karikaturně, pak by byl skoro myticky nestvůrný. A tomuto myticky nestvůrnému zloduchovi čelí a vzdoruje malý chlapec – Tobiáš Lolness. Jo Mitch je dopadením Tobiáše posedlý. Proč – to si budete muset přečíst v knížce. Ale Tobiáš vyvázne z každé zapeklité situace díky své odvaze, inteligenci a duchapřítomnosti. K tomu je spravedlivý, je na straně slabých a bojuje za správnou věc, je vlastně tak trochu jako folklorní hrdina – proti šerifovi z Nottinghamu kdysi stál Robin Hood, proti Jo Mitchovi – Tobiáš Lolness. Krkolomný útěk Tobiáše a následně jeho troufalý plán nabídnou dětským čtenářům nejenom napínavé čtení, ale i ponaučení o přátelství, cti, osobním hrdinství…
A strom, který kypí životem a je obýván i miniaturní humanoidní rasou, strom, jenž je sám o sobě zázrakem, ale je pomalu ničen svými vlastními obyvateli, kterým dává život je alegorii našeho světa a naší planety. Největší uznání si Timothée de Fombelle zaslouží za to, že příběhem o Tobiášovi nás nutí otevřít oči a uvědomit si zlo, které pácháme my na naší planetě.
Život ve větvích je jenom první díl románu, vydání druhého dílu se připravuje. Nechme se překvapit, jak dobrodružství bude pokračovat.
Timothée de Fombelle / TOBIÁŠ LOLNESS / Baobab, 2007 / lustroval François Place / Přeložila Drahoslava Janderová / Doslov napsal Václav Cílek
