Když řekneme, že někdo je psychopatická osobnost, znamená vyslovit zcela seriózní diagnózu, jako když řekneme, že má zánět chřipku nebo zlomenou ruku. Klasickou lékařskou prací na téma psychopatie kolem nás je kniha Maska příčetnosti. The Mask of Sanity.
Vyšla v roce 1941 a jejím autorem je dr. Harvey Cleckley, profesor klinické psychiatrie na fakultě medicíny v Georgii. Text je považován za stěžejní dílo a nejvlivnější klinický popis psychopatie ve dvacátém století.
Kniha Herveye Cleckleyho poskytuje jeden z nejvlivnějších klinických popisů psychopatie ve 20. století.
Stručně řečeno, Cleckley tvrdí, že mnoho psychopatických osobností zůstává nediagnostikovaných, protože udržují sociální masku, která zakrývá jejich duševní poruchu a umožňuje jim splynout se společností. Navíc to vypadá, že mnoho z těchto postižených jedinců funguje normálně v souladu se standardními psychiatrickými kritérii.
Cleckley si vzal za cíl odhalit a diagnostikovat maskovaného psychopata.
Popisuje své klinické rozhovory s pacienty v uzavřeném ústavu a také nabízí návrhy jistého řešení či odhalení toho nebezpečného stavu bytí.
Cleckley popisuje psychopatickou osobu jako navenek dokonalou mimiku normálně fungujícího člověka, která dokáže maskovat nebo zakrýt zásadní nedostatek vnitřní struktury osobnosti, vnitřní chaos, jehož výsledkem je opakovaně účelové destruktivní chování, často více sebedestruktivní než destruktivní pro druhé. Navzdory zdánlivě upřímné, inteligentní, dokonce okouzlující vnější prezentaci nemá psychopatická osoba uvnitř schopnost prožívat skutečné emoce.
Stručně řečeno, Cleckley jasně odlišuje psychopata od jiných duševních poruch.
Např. od neurotických alkoholiků, psychoneurotiků, pachatelů sexuálních delikventů a typických zločinců. Psychopat netrpí žádnou zjevnou duševní poruchou. Cleckley charakterizuje psychopata jako člověka se zjevnou inteligenci u kterého selhává soudnost v sociálním prostředí bez zjevného důvodu. Cleckley to nazývá sociální a duchovní sebevraždou. Například někteří lidé pijí alkohol, aby se vyhnuli realitě, unikli nepříjemným pocitům selhání nebo méněcennosti, zatímco psychopat pije jen proto, aby vytvořil problémy a dostal se do potíží. Cleckley tvrdí, že mezi psychopatem a průměrným zločincem existují velké rozdíly
Autor si klade také otázku, zda tuto masku příčetnosti přijímá psychopat dobrovolně, aby záměrně zakryl nedostatek vnitřní struktury. Dochází k závěru, že se za ní skrývá závažná, ale zatím nepřesně identifikovaná sémantická porucha.
Celkem vyšlo šest vydání knihy, poslední krátce po jeho smrti. Rozšířené páté vydání knihy vyšlo již v roce 1976 a jeho dědicové jej znovu vydali v roce 1988 pro neziskové vzdělávací účely.
Nevím zda tato skvělá práce vyšla už v češtině (asi ne). Nicméně je zde velmi povedená jiná kniha dr Koukolíka a dr. Drtinové.
Test: Jak rozeznat psychopata nebo deprivanta v každodením životě
nebo
Hadi v oblecích. Jak bezpečně rozpoznat psychopaty ve svém okolí
Více:
dr. Harvey Cleckley / The Mask of Sanity
Výpisky:
Šestnáct charakteristik psychopatů podle Cleckleyho:
1. Inteligentní
2. Racionální
3. Klidný
4. Nespolehlivý
5. Neupřímný
6. Bez studu a výčitek svědomí
7. Špatný úsudek
8. Bez schopnosti milovat
9. Bez emocí
10. Špatný vhled
11. Lhostejný k důvěře nebo laskavosti druhých
12. Přehnaná reakce na alkohol
13. Sebevražedné sklony
14. Neosobní sexuální život
15. Chybějící dlouhodobé cíle
16. Nedostatečně motivované antisociální chování"Psychopatický pachatel neměl halucinace. Nevykazovali žádné známky poškození mozku měřené přístroji a testy dne. Psychopatické chování patologického lhaní a manipulace stále více ztěžovalo odhadnout upřímnost jednotlivce, což pro lidi, včetně vyškolených psychologů, stále představuje problém.
Titulky zdůrazňují to, co se někdy jeví jako nadšená záliba malých, ale vlivných kultů intelektuálů nebo estétů v tom, co je obecně považováno za zvrácené, rozhárané nebo nechutně nesrozumitelné. Udělení Nobelovy ceny za literaturu André Gidovi, který ve svém díle horlivě a otevřeně trvá na tom, že pederastie je lepší a vhodnější způsob života dospívajících chlapců, je památným příkladem takových soudů.
Renomovaní kritici a někteří profesoři našich nejlepších univerzit uctivě oslavují jako vrcholný projev geniality Finneganovo probuzení Jamese Joyce, 628 stránkovou sbírku erudovaného blábolu, který je pro většinu lidí k nerozeznání od známé slovní salvy produkované hebefrenickými pacienty na zadních odděleních kterékoli státní nemocnice.
Mnozí psychopati jsou zjevně nevhodní pro život v jakékoli komunitě; někteří jsou podle mého názoru stejně neschopní jako většina jednoznačných případů schizofrenie. Zda je to třeba považovat za více či méně záměrnou svéhlavost, nebo za nemoc podobnou schizofrenii, při níž je třeba pacienta chránit a pečovat o něj, můžeme pro tuto chvíli ponechat stranou.
Nejsem si jistý, zda existuje mnohem větší potřeba „psychózy s psychopatickou osobností“ než „psychózy s červenými vlasy“ nebo „neurózy s Ph.D.
Psychopat reprodukuje nejen trvale dobré vzorky lidského uvažování, ale také vhodné simulace lidských emocí v reakci na všechny různé podněty lidského života. Tato reprodukce celého a normálního člověka je tak dokonalá, že nikdo, kdo ho zkoumá, nemůže vědecky ani objektivně poukázat na to, proč není skutečný. A přesto člověk ví nebo má pocit, že ví, že realita ve smyslu plného zdravého prožívání života tam není.
Zřídka se ukáže, že psychopat, jako jedinec, získal nějakou cenu na vysoké škole za esej o renesanci nebo absolvoval střední školu summa cum laude, nebo předstihl 20 soupeřících prodejců po dobu 6 měsíců, nebo se oženil s nejžádanější dívkou ve městě.
