Televize kolonizuje své diváky prostřednictvím umělé reality plné vlastních hodnot, píše Jerry Mander v knize Čtyři argumenty pro zrušení televize.
Z politického hlediska je to obzvláště nebezpečné, protože „to je ten, kdo mluví k mnoha“, jak Mander popisuje kohokoli od korporátního sponzora po noční moderátory. A je to špatné i pro naše tělo, protože způsobuje duševní a fyzické nemoci díky fascinující fosforeskující záři jeho umělého světla.
Neboli jak napsal: Televize

Jerry Mander / Four Arguments for the Elimination of Television / Čtyři argumenty pro zrušení televize / 1978

Tři stadia elektrické technologie – zděšení, odpor, vyčerpání
McLuhan
McLuhan. Jak rozumět médiím v době vnucování nových totalitních systémů

Veřejná televize ohlupuje lidi a táhne je k nejnižším instinktům.
Stanislaw Lem
Stanislaw Lem vtipně o masové kultuře, umění a nekončící lidské tuposti

Televize je menticidální nástroj na masovou výrobu kreténů.
Ivan Diviš

Mander v knize pečlivě analyzuje základní předpoklady, které nás vedly k přijetí téměř každé technologie, která byla uvedena na internet, a připomíná nám cenu, kterou za tyto předpoklady platíme – v ekologických a sociálních katastrofách.
Kniha také zkoumá alternativy k technologickému způsobu života – alternativy, které lze nalézt mezi kmenovými národy, které žily tisíce let v harmonickém vztahu se zemí a které existují dodnes.

Vynikající rozhovor s Manderem:
Jerry Mander. Čtyři argumenty pro zrušení televize a názory McLuhana. Ukázka z vynikající knihy z roku 1978

Výpisky z knihy:

Pokud má tato kniha nějaký "autoritativní" základ, pak spočívá v patnácti letech, kdy jsem pracoval jako vedoucí pracovník v oblasti public relations a reklamy. Během této doby jsem se naučil, že je možné promlouvat prostřednictvím médií přímo do lidských hlav a pak v nich jako nějaký nadpozemský kouzelník zanechat obrazy, které mohou přimět lidi udělat to, co by je jinak nikdy nenapadlo.

Nejprve mě tato moc pobavila, pak oslnila a fascinovala mě drobnost, jak funguje. Později jsem se pokusil využít masová média k tomu, co se mi zdálo smysluplné, abych zjistil, že jsou odolná a omezená. Dospěl jsem k závěru, že stejně jako jiné moderní technologie, které dnes obklopují náš život, i reklama, televize a většina masmédií předurčují své vlastní konečné využití a účinek. Nakonec jsem se jimi zděsil, když jsem pozoroval odchylky, které ve světě nevyhnutelně vytvářejí.

Marshall McLuhan nám v počátečním úsilí o pochopení televize příliš nepomohl.
V době, kdy byl v polovině šedesátých let populární, jsme už měli za sebou slyšení armády a McCarthyho, debaty Kennedyho a Nixona a pak Kennedyho pohřeb, které zapojily osmdesát milionů lidí do stejného zážitku ve stejnou dobu.

Žádná z těchto událostí nevyvolala sebemenší vlnu znepokojení, ale spíše spěchala s chválou naší nové elektronické jednoty. Zejména masové sledování pohřbu bylo oslavováno v náboženských termínech, jako nějaký průlom ve vývoji vědomí: všichni se sjednotili v zármutku, překonali podmínky svých individuálních životů. Lidská vynalézavost nyní pokročila natolik, že technologie dokázala vytvořit celonárodní zážitek jedné mysli, o němž se dříve myslelo, že je pouze v říši mystiky.

McLuhan, který toho tolik viděl, nám mohl pomoci prohlédnout tuhle blbost. Místo toho však díky své oslavě našeho elektronického spojení, naší planetární kmenové vesnice, účinně podpořil téma technomystického sjednocení.

Slova Marshalla McLuhana vstoupila do arény talk show a slovních hříček. "Hot and cool." "Médium je poselství."
Lidé se snažili najít v těchto frázích konkrétní význam. Staly se základem stovek konferencí a tisíců debat na koktejlových večírcích. Většina lidí byla spokojena s tím, že něčemu rozumí, pokud pochopila, že díky televizi nyní společně vibrujeme do stejného elektronického rytmu. Radost z toho, co vypadalo jako nová a pozitivní jednota, jsme nevnímali a ani McLuhan nám nepomohl uvědomit si tři kritické skutečnosti:
1) byl to jen jeden buben
2) na tento buben mohla hrát jen hrstka hráčů
3) identita hráčů byla určena samotnou technologií.

Ukázky ze stran: (13 a 29-30)