Existuje jeden dokument italské vlády (UNAR): "Strategie národa v boji proti diskriminaci z důvodu sexuální orientace a pohlavní identity 2013-2015"
Tento "Orwellovský dokument" se zabývá nejcitlivějšími společenskými tématy, které nazývá "sférami":
- sféra výchovy a vzdělávání
- sféra práce
- sféra bezpečnosti
- sféra komunikace a tisku
Tento vládní dokument, mimo jiné říká, že ode dneška do konce roku 2015, do kterého chybí 6 měsíců, se ve všech školách jakéhokoliv stupně POVINNĚ musí:
- zavést školení o právech LGBT pro odborný a neodborný personál,
- zbavit se veškerých didaktických a administrativních formulářů, které diskriminují homosexuální rodinu, aneb "rodič 1 a rodič 2" místo "otec a matka" povinně na všech školách.
- akreditovat hnutí LGBT jakožto vzdělávací společnost pod hlavičkou Ministerstva školství - takže hnutí Arcigay bude vzdělávací společnost.
- dále, jelikož to v italštině znělo moc tvrdě, Ministerstvo školství zůstalo u anglického výrazu, což je dnes moderní a v dokumentu napsalo, že je potřeba ve školách zavést "empowerment" jedinců LGBT.
Empowerment v angličtině znamená "dát moc". Uvidíme, o jakou moc půjde.
Dokument vlády dále uvádí, že tohle všechno je nutné uplatnit také na řídících pozicích a i tady Ministerstvo použilo anglický výraz "diversity management".
O co jde? Nejspíš o kvóty rezervované pro lidi LGBT na řídících pozicích a tak podobně.
- je nutné povzbudit žáky ke "coming outu" - neboli přiznání se ke své homosexualitě.
- dokument požaduje zavedení genderové teorie. Aneb říkat žákům: "Musíte se pořádně zkoumat, abyste si ověřili, zda jste OPRAVDU muž nebo žena, nezávisle na vašem biologickém pohlaví."
- dokument říká, že je nutné zařadit do školní výuky homosexuálně laděnou literaturu a bibliografii gay.
Pozn.: Papež František to řekl správně. V roce 2014. Ovšem zapomněl dodat, že i církev v minulost vychovávala takto "diktaturně" své žáky na svých církevních školách. Navíc si nejsem jistý, zda Papež zastává tento názor jeětě dnes.
Jestli si myslíte, že tahle poslední perlička, třešnička na dortu, je fantasmagorie, tak bohužel není.
To, co se stalo koncem dubna roku 2014 na reálném gymnáziu Giulio Cesare, je vše, jen ne výmysl.
Ve dvou třídách tohoto gymnázia, ve dvou kvintách, kde jsou děti ve věku mezi 14 a 15 lety se dva učitelé rozhodli jako reakci na ten vládní dokument zařadit román, který není žádná hitparáda.
Jmenuje se "Jsi jaký jsi", napsala ho v roce 2013 Melania Mazzucco.
Co udělají? Promítnou žákům video, kde spisovatelka představuje svou knihu, která má silný homosexuální náboj dají jim tu knihu přečíst a pak o tom debatují ve třídě a dají jim za úkol napsat krátkou úvahu s tímto zadáním:
Co je v knize?
To, že tenhle román rozebírá dvě citlivá témata jako jsou intimní vztah dvou osob stejného pohlaví a umělá oplodnění pro homosexuální páry, tímto způsobem:
v prvním případě slovy, která můžeme najít v pornočasopisech, podrobně popisuje orální styk dvou chlapců, z nichž jeden chodí kostela a zachází do detailů jako je "štiplavá chuť moči" nebo "nasládlá chuť spermatu" a další věci, kterých vás ušetřím zatímco u asistovaných reprodukcí pro homosexuální páry znovu používá výrazy z pornočasopisů a do detailu popisuje, jak jeden homosexuál masturbuje u časopisu před odběrem semene v reprodukční klinice a představuje si u toho svého přítele.
Co se stane? Mnoho chlapců a dívek to rozhodí.
Dostala mě jedna čtrnáctiletá dívka, když řekla, že se cítila vnitřně znásilněná. Dívka odmítla knížku dál číst, přestala ji číst.
Když děti doma rodičům ukázaly, co byly ve škole nuceny číst - a já vás ujišťuji, že člověku z toho je na zvracení - tak rodiče udělali to, co bychom udělali my všichni - knížku si přečetli od začátku do konce, aby věděli, o co jde.
A rodiče se rozzuřili! Ani ne tak kvůli těm nechutnostem, ale protože se ta knížka nezakládá na realitě.
V knize se popisuje svět, který jakoby se skládal z těch nejméně pravděpodobných rodin - různě poskládaných, homosexuálních, dětech ze zkumavky se dvěma matkami, otci, jako by dítě z normální rodiny bylo posledním zábleskem světa, který pomalu mizí, protože "tohle je pokrok", "tohle je budoucnost".
A tady se rodiče naštvali a rozhodli se školu zažalovat.
Aby do toho nezatahovali vlastní děti, obrátili se na nás Právníky pro život.
Sepsali jsme trestní oznámení, já se pod něj podepsal jakožto ředitel a podali jsme ho prokuratuře v Římě a po pár dnech - přesněji 30. dubna 2014 se informace objevila na všech titulních stránkách italských novin a dokonce v hlavních zprávách ve 20 hodin.
Veřejnost se názorově rozdělila na dva tábory.
Mě zaplavili vlnou urážek - hloupý fanatik, bigotní cenzor, zpátečník...
Snášel jsem to s křesťanskou trpělivostí, dokud jsem si neřekl, že pohár přetekl. Když jsem totiž jel autem po dálnici z Říma do Milána, naladil jsem si v rádiu stanici RAI 3, která se věnuje literatuře, kultuře apod. Jelikož tématem dne byla ta kauza, všichni mě tam hodinu doslova masakrovali. Moderátor, hosté - prostě všichni. V tom jsem si řekl dost, musím zareagovat. Napadlo mě - zavolám kamarádovi, senátorovi Giovanardovi.
Povídám mu: "Carlo, musíš mi prokázat laskavost. Podej Senátu interpelaci o kauze gymnázia Giulio Cesare.
Ale pozor! Musíš doslova citovat výrazy, co jsou v té knížce - schválně jestli tohle je literatura."
On na to: "Zešílel jsi? Když něco takového udělám, tak mě vyhodí ze Senátu! To nejde!"
Odpověděl jsem mu: "No právě. Musíme na tenhle paradox upozornit." Po dlouhé diskuzi jsem ho nakonec přesvědčil.
Za tři dny, když jsem se chystal jet na konferenci do Carate Brianza, mi v osm večer zazvonil telefon - to byl on:
"Víš, co se stalo?" - "Ne." - "Přinesl jsem tu interpelaci na sekretariát Senátu a když si ji zaměstnanci četli, řekli mi: "Pane senátore, vy si děláte legraci, ne?
Víte, že tyhle výrazy porušují předpis Senátu č. 146, který zakazuje používání nevhodných a obscénních výrazů? Vynechte prosím ty výrazy a podejte interpelaci znovu."
On se zachoval správně a řekl: "Kdepak. Dejte mi to písemně."
Věřte nebo ne, ale je to tak - 7. května 2014 předseda Senátu Pietro Grasso napsal Giovanardovi dopis:
"Vážený pane senátore, jak Vás předem upozornili zaměstnanci sekretariátu, vaše interpelace, bohužel, nemůže být přijata, protože porušuje předpis Senátu č. 146.
Prosím vás, abyste ty nevhodné výrazy vynechal, a abyste interpelaci podal znovu."
To, co komora parlamentu vyhodnotila jako nevhodné a obscénní, je najednou výchovné pro třídu, kde jsou děti ve věku 14 a 15 let!
Jedna věc je pro mě ale zadostiučiněním.
Jestli jsem hloupý fanatik, tak jsem v dobré společnosti s druhým nejvyšším představitelem státu: já a předseda Senátu Pietro Grasso, dva přitroublí fanatici.
Víte, co je na této kauze ale opravdu vážné?
Pomineme-li, že se ve Veroně román v žebříčku propadl a pro děti na druhém stupni se doporučuje se jako četba na prázdniny pro žáky 7. a 8. tříd.
Tohle je vážné - že když se zpráva roznesla, tak se novináři z La Repubblica zaměřili na ministryni školství Giannini a chtěli po ní vyjádření...
Ona jim řekla: "Ne! To, co se stalo na gymnáziu Giulio Cesare je naprosto v normě, všechno je v pořádku.
Vyšetřili jsme to, sama jsem si to ověřila, protože jsem matka...¨Všechno OK, v pořádku." Proč? "Protože učitelé a studenti s četbou knížky souhlasili."
Kromě toho, že to tak nebylo, že to nebyla pravda někdo paní ministryni zašeptal do ouška, že v tom je háček...
A sice ten, že účastníci školy jsou vlastně tři.
Jsou tu učitelé, studenti a...? - Rodiče!
Rodiče. Zajímavé, jak se ministryně "freudovsky" přeřekla.
Víte, kde se píše, že rodiče mají před státem PŘEDNOSTNÍ právo na výchovu svých dětí?
Kde? V Ústavě. - Ne. Ústava říká to samé, ale jinými slovy.
To, co říkám já, se doslova píše zde: "Rodiče mají PŘEDNOSTNÍ právo volit druh vzdělání pro své děti!!!!!!"
Článek 26 a třetí odstavec Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1948 .
Víte, proč se v roce 1948, když sepisovali Všeobecnou deklaraci lidských práv, rozhodli zařadit tento princip, který se do té doby považoval za samozřejmý a nepočítalo se s jeho zařazením do žádného právního dokumentu? A to ani národního ani mezinárodního.
Proč ho tam zařadili po roce 1948?
Protože po zkušenosti s válkou svět pochopil, jak byla devastující, destruktivní a zhoubná indoktrinace mládeže skrz "volksaufklärung", státní veřejný systém vzdělávání Třetí říše.
Pochopili, že když je vzdělávání veřejnosti v rukou moci, může to mít fatální důsledky.
Mimochodem, víte, jaký byl přesný název německého ministerstva školství? "Reichministerium für Volksaufklärung und Propaganda". Neboli "Ministerstvo veřejného vzdělávání a propagandy"
To nebyla náhoda, že ty dvě kompetence, vzdělávání a propaganda, byly spojeny právě v té instituci.
A víte, kdo byl od 13. 3. 1933 až do konce německým ministrem veřejného vzdělávání?
Joseph Goebbels, ano.
A my tu po 70 letech znovu vymáháme tento princip. Jako by 70 let demokracie proletělo komínem.
Víte, proč tu ten princip znovu vymáháme?
Protože tohle je typický zlozvyk moci!!!!!
Moc je vždy v pokušení odlákat rodiče, aby mohla manipulovat jejich děti.
To platilo pro nacistickou diktaturu, komunistickou diktaturu, maoistickou diktaturu a platí to také pro diktaturu, ve které...
Počkat, víte, že žijeme v diktatuře, že jo? Uvědomujete si to????
Podle přednášky: Gianfranco Amato - Genderová teorie v praxi
Gianfranco Amato, advokát, zakladatel a ředitel právnické společnosti "Giuristi per la Vita" o genderové teorii v praxi.
https://www.youtube.com/watch?time_continue=275&v=g8sLZ9A_aPI
http://gianfrancoamato.it/
LGBTPSVZ aktivisté dávno nejsou nějaké skupinky nadšenců stavící se za utlačované sexuální menšiny. Dnes je to mediálně-ideologická síť novinářů, aktivistů a neziskovek, kteřé pomocí různých dehonestačních praktik a hysterie destabiluzují společnost, aby byla lépe manipulovatelná.
Realita Italských škol jak ji zde pan Amato presentuje je opravdu děsivá.
