Georgij Ivanovič Gurdžijev (1866/1877 – 29. října 1949) byl mystik a duchovní učitel, spisovatel, skladatel a choreograf, pocházející z řecko-arménské rodiny a působící posléze v Rusku a západní Evropě, Francii.
Po letech strávených hledáním staré moudrosti na cestách po Asii Gurdžijev vyvinul systém esoterického učení nazvaný Čtvrtá cesta; jde o způsob duchovního probuzení na základě sebepozorování, nazývaný též Práce. Součástí gurdžijevovské praxe jsou speciální tance, ke kterým skládal hudbu a choreografii. Své poznatky shrnul ve třídílném opusu Vše a všechno (All and Everything).
Mezi osobnosti, které ovlivnil, patří Pjotr Děmjanovič Uspenskij, René Daumal, Maurice Nicoll a další.
G. I. Gurdžijev: Pohledy ze skutečného světa
Kniha Pohledy ze skutečného světa představuje soubor přednášek Georgije Ivanoviče Gurdžijeva pronesených k jeho žákům.
Sbírka vyšla až po jeho smrti a je vytvořena na základě deníkových zápisů a vzpomínek lidí, kteří se těchto přednášek zúčastnili. Je to záznam způsobu, jakým Gurdžijev učil své žáky, ale také zrcadlo vývoje jeho myšlenek od „ruských“ skupin (1912–1917) přes období útěku před Ruskou revolucí cestou přes Tbilisi, Istanbul, Berlín a Londýn do Francie, kde blízko Paříže založil Institut pro harmonický vývoj v bývalém opatství (Prieuré) v Avonu.
Dále jsou zde také jeho promluvy v Americe, kam od roku 1924 pravidelně jezdil a kde založil přidružené skupiny. Přestože některé texty z této knihy už česky vyšly, nyní se čtenáři dostává do rukou úplný překlad tohoto stěžejního díla Čtvrté cesty.
Gurdžijevovy tance - pohyby (Movements)
Tyto tance nemají nic společného s hledáním extáze nebo osvícení. Vyžadují přesnost a odhodlání. Stručně řečeno kázeň. To mají společné s původními orientálními bojovými uměními. Tělesné postoje musejí být zaujímány přesně. I ta nejmenší odchylka, lehce skloněná hlava nebo nedbalý úhel paže, mění nejen vzhled ale účinek pozice. Mění se něco důležitějšího: vnímaní sama sebe, které je vyvoláno tělesným postojem. Každý postoj odpovídá vnitřnímu stavu.Nedávno jsem se skupinou studentů zkoumala egyptské a ranně křesťanské postoje a gesta. Zjistili jsme, že každá změna, třeba levá ruka místo pravé nebo vzdálenost ruky od hrudi, vytvořila velmi odlišnou rezonanci a vyvolala v nás jiný pocit. Stejný princip, ale v mnohem větší míře, platí pro Tance. Pozice musejí být především zaujímány bez zbytečného svalového napětí, protože to způsobuje nejen ztrátu energie, ale také dochází k omezení volného oběhu tělesných tekutin. Abychom byli schopni provádět tyto tance, musíme být v prvé řadě naprosto upřímní, přijmout vnímání sebe sama neovlivněné emocemi nebo sentimentalitou.
Úryvek z rozhovoru se Solange Claustres
Patty de Llosa: Praxe přítomnosti (Pět cest pro každodenní život: Tchaj-ťi a taoismus, Jung a individuace, Alexanderova technika integrace mysli a těla, Gurdžijevovo učení, modlitba a meditace)
Praxe přítomnosti nás vede k tomu, jak se naučit plně a bděle prožívat přítomný okamžik a pod povinnostmi a tíhou všedního života neztrácet vlastní živou touhu a dotyk s bezprostřední vnitřní pravdou. Všechny v knize popisované postupy jako tchaj-ťi či meditace, jungovská analýza, Gurdžijevova práce a Alexandrova technika (jichž je autorka celoživotní studentkou i skvělou učitelkou) nás vedou k harmonii a spolupráci těla, mysli a cítění, jež vede k větší celistvosti našeho bytí a prožívání. Všech pět těchto směrů zdůrazňuje, byť různými způsoby, význam praktikování vnitřní přítomnosti. Všech těchto pět cest vyzdvihuje rozvoj bytí, čímž se liší od většiny dalších vlivů v našich životech, které vyživují osobnost.
Čtvrtá cesta II Uvědomování sebe sama. Vědomá přítomnost podle G. I. Gurdžijeva
Druhý díl sborníku věnovaný praktickým aspektům Gurdžijevova učení je tentokrát zaměřen na cvičení vedoucí k uvědomování sebe sama, jež vede k plnějšímu a vědomějšímu prožívání bytí v přítomnosti.
Praktická cvičení doplňují záznamy Gurdžijevových současníků, které umožňují nahlédnout, jak sám Gurdžijev své učení předával žákům.
Kniha obsahuje texty následujících autorů: G. I. Gurdžijev, Jeanne de Salzmann, John Bennett, Maurcie Nicoll, Michel Conge, René Daumal,
Thomas a Olga de Hartmann, Pjotr D. Uspenskij, Sofija G. Uspenskaja, C. S. Nott, Martin Lass, Fritz Peters,
Robert S. de Ropp, Česlav Čechovič, Rodney Collin, Tilo Ulbricht, John Wilkinson, Milan Moravec, Marko Janicki, Jakub Hlaváček.
„Nemám se modlit, abych měl bytí, ale mám poznat, že jsem; právě to znamená se modlit.
Z této nalezené zřejmosti se zcela přirozeně a bez subjektivního pokřivení rodí víra, naděje a láska.
Naším osudem je znovu nalézt to, čím jsme a čím jsme nikdy nepřestali být: nikdy nevyhasínající a tvořící jiskrou.
Ti, kteří se modlí, aniž by se snažili probudit k tomu, co jsou, padnou do ještě většího zmatku, než kdyby o nic nežádali.“"...pokud se člověk nachází ve vězení, co si může přát? Pokud uvažuje víceméně zdravě, může si přát pouze jediné - utéct z vězení. Ale předtím, než zformuluje své přání utéct, musí si uvědomit, že se nachází ve vězení... Potom,... začne hledat možnosti útěku a pochopí, že sám nemůže utéct, protože je třeba podkopat zdi atd. Pochopí, že je nejprve třeba najít nějaké lidi, kteří by chtěli utíkat spolu s ním - nevelkou skupinu lidí. Pochopí, že nějaký počet lidí může utéct. Ale ne všichni... Zase ale, za jakých podmínek? Přichází k závěru, že je nutná pomoc... Musí mít mapy, pilníky, nářadí atd. to jest musí disponovat pomocí zvenčí. Tato alegorie popisuje skutečný stav člověka."
P.D.Uspenski, Čtvrtá cesta
Klub G. I. Gurdžijeva umožňuje setkávání zájemců o učení a praxi Čtvrté cesty - Práce.
https://sites.google.com/site/gurdjieffcz2/home
Knihy: https://malvern.cz
Jaké jsou principy a metody Práce?
1) Je to práce se sebou, a ne s jinými lidmi nebo náprava zkaženého světa. Bez dosažení porozumění sobě samému (3. stav vědomí) je marné doufat, že lze dosáhnout objektivního, kosmického vědomí (4. stav vědomí). Je nutno nejprve poznat sebe sama, a teprve pak lze mluvit o dalekých cílech – o transformaci, růstu, evoluci. A přesto spousta současných duchovních směrů si duchovní vývoj představuje jako rychlý, spontánní skok do nirvány.
2) Jak naznačuje samotný název – jedná se o práci, to znamená něco, co vyžaduje určité úsilí. Bez vědomého úsilí z naše strany se v našich životech nestane nic – věci se budou dít podle svého řádu, bez naši účasti. Úsilí předpokládá také určitou iniciativu ze strany hledajícího, a ne spoléhání na jiné nebo na štěstí.
3) Práce je zaměřena na všechny 3 úrovně lidského fungování zároveň – na tělo, emoce a intelekt. Tím se má vyvarovat jednostranného vývoje typického pro většinu klasických cest.
4) Klíčem Práce je pozornost – což je něco, co máme do určité míry pod svou kontrolou, oproti všem jiným věcem, o kterých se jen domníváme, že je vlastníme (svobodná vůle, jednotné „já“, vědomí, individualita...). Ta však vyžaduje také upřímnost k sobě samému. A právě to je podle Gurdžijeva nejtěžší věci na světě: „Abychom mluvili pravdu, musíme vědět, co je to pravda a co lež – především v sobě samém. A to nikdo vědět nechce.“ (Uspenskij, Hledání zázračného, s. 30)
5) Jedním ze základních principů je platba neboli utrpení. Porozumění nepřichází zadarmo a již sám fakt konfrontace toho, co se člověk domnívá a představuje, že je, s tím, jaký je ve skutečnosti (a před čím si zavírá oči), s sebou přináší utrpení a rozhodně není příjemnou, „pohodovou“ cestou. Pro lidské probouzení a další evoluci je nutný oheň utrpení, je nutno tření, boj mezi „ano“ a „ne“. Slovy R. Daumala: „Nechci poznat nic, za co jsem nezaplatil“.
6) Základním požadavkem je nevěřit ničemu kromě vlastní zkušenosti. Všechny principy, ideje, metody a názory autorit je možné brát pouze jako určité premisy, které je třeba ověřit. Práce k mystickým otázkám přistupuje vědeckým, experimentálním způsobem.
7) Přesto Gurdžijev zdůrazňoval nutnost školy, práce ve skupině a hlavně pod vedením těch, kteří se nacházejí na vyšších stupních vývoje. Sebe-rozvoj založený pouze na četbě a studiu nikam daleko nepovede.
8) Následování učení Gurdžijeva nevyžaduje odchod z normálního života do podmínek kláštera nebo poustevny. Naopak, právě náš každodenní život je nejlepším prostředím pro sebepoznání. „...Podmínky života, ve kterých se člověk nachází na začátku své cesty... se pro něj ukazují jako nejlepší ze všech možných... Tyto podmínky jsou pro něj přirozené, jsou člověkem samotným... Jakékoli podmínky, odlišné od těch, které vytvořil život, budou pro člověka umělé, a v takových umělých podmínkách jeho práce nebude moci zasáhnout všechny stránky jeho bytí zároveň.“ (Uspenski, Hledání zázračného, s. 67)
9) Na začátku Práce stojí určitá nezodpovězená otázka, nevyslovitelné přání, touha, cíl. Gurdžijev požadoval, aby každý, kdo u něj studoval měl i svůj vlastní cíl, který se třeba může s časem měnit. Bez cíle není skutečné motivace; všechno úsilí je utráceno mechanicky, jako pouhý další článek v řadě životních rozptýlení, kterými si zaplňujeme čas od narození do smrti.
