V roce 2007 byla Irena Sendlerowa nominována na Nobelovu cenu míru. Cenu ale dostal populista Al Gore za projekt o globálním oteplování. Je to jen další důkaz jak zoufale slaboduchým způsobem pracuje porota této světové ceny a jak nedokážeme nebo záměrně nechceme rozpoznat skutečné hodnoty člověka, který obětoval společnosti maximum.
Koneckonců i poslední ocenění prezidenta Obamy, jako frontmana země, která v ten čas byla ve dvou válkách a po dvou měsících vládnutí je další směšnou ukázkou rozhodování zkorumpované poroty. Cena Míru proto dnes nemá žádnou vážnost a měla by být zrušena.
Kdo byla Irena Sendlerowa?
Během druhé světové války pracovala ve Varšavském ghettu. Po dlouhou dobu vynášela na dně tašky s nářadím malé děti z ghetta a v zadní části svého náklaďáku měla místo pro starší děti. Tam také vozila psa, kterého vycvičila štěkat, když auto projíždělo branou. Štěkot pomohl zamaskovat zvuky, které děti mohly svou neopatrností vydávat.
Během let 1942 - 43 se jí podařilo zachránit přes 2500 dětí. Chytili ji v roce 1943 a nacisti ji při výsleších přelámali nohy, ruce. Co všechno se tam dělo, ale nikdo neví. Sama Irena o tom nikdy už nemluvila. Zachránila ji odbojová organizace Żegota, která podplatila dozorce, jenž ji umožnil útěk a zapsal ji do knihy popravených.
Irena Sendlerowa si vedla poznámky o všech dětech, které se jí podařilo osvobodit.
V té době spolupracovala s mnoha sirotčinci, kam děti byly začleněny pod falešnými papíry. Údaje o dětech se zachovaly ve sklenici zahrabané pod stromem na její zahrádce. Ještě v roce 2008 žilo přes 700 děti, které zachránila.
Je zajímavé, že i po válce byla v nemilosti komunistické strany v Polsku. Její děti dokonce nemohly studovat etc. Důvodem byla její činnost za druhé světové války jako členky Żegoty (komunisty pronásledovaného nekomunistického (západního) odboje.
Irena Sendlerowa zemřela ve věku 98 let 12. května 2008 ve Varšavě.
Pohřbena byla na hřbitově Cmentarz Powązkowski, nejstarším a nejslavnějším hřbitově Varšavy.
Od roku 2002 se v Kansasu 10. března slaví jako "Irena Sendler Day".
V roce 1999 Norm Conard, středoškolský učitel z Kansasu, zadal čtyřem studentkám, aby prozkoumaly příběh Ireny Sendlerowé. Původně předpokládali, že jde o tiskařskou chybu v počtu zachráněných dětí. Výsledkem projektu byla mimo jiné jednoaktová divadelní hra Life in a Jar (Život v zavařovačce). Představení založené na činnosti Ireny Sendlerowé mělo v březnu 2008 za sebou více než 240 představení v Severní Americe i Evropě.
Tento článek je napsaný nejen na její počest, ale taky proto, že existují hloupí ignoranti, kteří šíří informace, že nacistický holocaust vlastně neexistoval. Například katolický biskup Williamson, řekl, že nebyly žádné plynové komory v nacistických koncentračních táborech, a že během holocaustu nezemřelo šest milionů Židů, ale pouze 300.000.
Více Wikipedie: http://cs.wikipedia.org/wiki/Irena_Sendlerowa
Poznámka pod čarou...
Jako neuvěřitelná komedie působí česká petice, podporující nominaci sira Nicholase Wintona na Nobelovu cenu míru. Ten v roce 1939 zachránil 669 židovských dětí z území okupovaného nacistickým Německem, ale za úplně jiných okolností a z ŽÁDNOU MÍROU osobního rizika.
Aby tak však vůbec mohl činit, musel před tím jednat s pražským Gestapem a finančně vše zařizovat pracovník British Comittee for Refugees from Czechoslovakia (BCRC) Trevor Chadwick.
Ten však nejen nedostal vyznamenání (in memoriam), ale nepadlo o něm v našich mediích při této příležitosti ani slovo. Snad proto, že připomenout faktické vykupování těch dětí by neznělo tak hrdinsky? Pak ovšem nezbývá než povzdechnout si s Henrym Fordem: Historie je humbuk!
I jeho čin je příkladný, ale myslím, že si nezaslouží, aby jeho jméno bylo spojováno s nadací, která své postavení už tolikrát zneužila. Siru Nicholasi Wintonovi bylo propůjčeno vyznamenání za záchranu spousty židovských dětí (českých, ale i německých a rakouských, které dlely po Mnichovu a anšlusu Rakouska v Praze) před nacismem.
