Kompas se od 11. století používal stále častěji a brzy se v praxi námořníků objevil významný přírodní jev: magnetická odchylka. Jestliže tedy lodi měly nyní spolehlivý nástroj umožňující dodržování kurzu, muselo se nicméně počítat s tím, že samo stanovení kurzu je zatíženo chybou tkvící v přírodní zákonitosti. Podle místa pozorování vykazovala střelka kompasu odchylku od geografického severojižního směru buď na východ, nebo na západ.
Navíc velikost této odchylky není stále stejná: liší se podle oblasti moře i rok od roku. Opravy, tak důležité pro korigování lodního kurzu, se tehdy nestanovovaly ve vztahu k východu a západu slunce, ale dost nejistě vůči Polárce.
I Kolumbus konstatoval, že hodnoty magnetické deklinace jsou různé a nestálé.
Dne 13. září 1492 dokázal východně od Azor astronomicky bezpečně stanovit variaci, jak se tehdy deklinaci říkalo, na 2 1/2 stupně východně. Měl teď tedy záchytný bod. Čím dále pronikal na západ, tím jistěji shledával, že variace se pozvolna přesunuje ze severovýchodu na severozápad.
Dnes víme, že deklinační čáry mohou nabývat hodnot od nuly do 180 stupňů a že ani místně, ani v čase nejsou konstantní. Kompas totiž neřídí svou orientaci k severu podle zeměpisného severního pólu, který se dnes považuje za nejvyšší vztažný bod nautické kategorie, ale podle magnetického pólu Země. Ten svou pozici pomalu, ale stále mění, a to po elipse vůči geografickému pólu. Proto se každý kurz zjištěný podle kompasu musí korigovat hodnotou magnetické odchylky vytištěnou na námořní mapě a roční změnou této hodnoty.
Magnetický severní pól leží nyní zhruba 1 500 km na jih od zeměpisného severního pólu na ostrově Bathurst, zhruba na 76. stupni severní šířky a 100. stupni západní délky. Od roku 1973, kdy ležel ještě o 100 km jižněji, se nedařilo přesně zjistit jeho polohu až do roku 1985, kdy jej opět lokalizoval kanadský výzkumný tým.
Kolumbus se správně domníval, že někde musí existovat magnetický pól. Jeho druhé přesvědčení, že deklinační čáry probíhají rovnoběžně s poledníky a že tedy, když toto ví, zná „díky zvláštnímu božskému zjevení neklamné tajemství délky moře,“ se naopak ukázalo jako veliký omyl.
Z knihy:
Dobrodružné plavby aneb až na konec světa | Bernhard Kay / Vydal Albatros 2004, 416 str., 1. vydání, pevná vazba /
Napínavé vyprávění provede čtenáře více než 5000letou historií objevování světa po moři. Autor uvádí mnoho faktografických údajů a drobných zajímavostí, které se jinde nevyskytují, a poutavě popisuje časté prohry a jen výjimečné úspěchy, zdánlivé objevy a epochální expedice, významné objevitele i neznámé hrdiny. Za každou hranicí, kterou překonali, vyvstala další a tak všichni byli hrdiny a dobrodruhy, kteří se vydávali na cesty do nepoznaných vod. Svědčí o tom i fakt, že Země byla kompletně objevena až ve 20. století.
Velmi výpravná a informacemi nabitá kniha !!! Napínavé vyprávění, nevšední osudy a dramata spolu s množstvím faktografických údajů a drobných zajímavostí, které se jinde nevyskytují = 400 stránek ojedinělé knížky, která vás provede více než 5000 lety postupného objevování světa po moři.
Bernhard Key .
Zkušený mořeplavec, odborník na elektronické zpracování dat, který vedle svého hlavního povolání se věnoval několik desítek let navigaci. Dnes je na volné noze a píše převážně o historii mořeplavby.
