Známý britský novinář Anthony Browne se ve svém eseji zabývá jedním z klíčových fenoménů současného veřejného života - politickou korektností.Na rozdíl od ostatních textů, které se k politické korektnosti staví kriticky, však neulpívá na okrajových jevech, jakými jsou leckdy komicky neústrojná "korektní" pojmenování.

Politickou korektnost chápe jako ideologii, jež výrazně formuje nejen vyjadřování, ale hlavně myšlení a postoje jednotlivců i skupin, zvláště těch mediálně a politicky aktivních. Kde se vzala ideová struktura, v jejímž jménu je moderní západní člověk ochoten tolerovat cenzuru a autocenzuru? Jaké jsou její kořeny? A komu a čemu v konečném důsledku slouží? To jsou jen některé z velmi provokativních otázek, jež si autor v této knize pokládá.

CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY POLITICKÉ KOREKTNOSTI:

Nedostatek důvěry v lidskou přirozenost:

Politicky korektní lidé mají malou důvěru v lidskou přirozenost, považují ji za v podstatě vadnou a věří, že ji lze zdokonalit pomocí vhodné psychologické přestavby. Afro-americký teoretik Thomas Sowell rozlišuje dva druhy přístupu k lidské přirozenosti - vedle „omezeného” pohledu na lidskou povahu, který v podstatě akceptuje její základní nedostatky, je zde pohled „neomezený”, jenž věří, že lidskou povahu lze zdokonalit.1 Ti s omezenou vizí mají tendenci být spíš pragmatičtí a pravicoví, ti s vizí neomezenou tíhnou k utopiím a levicovým názorům.

Politicky korektní lidé věří, že člověka lze předělat na soucitného, nesobeckého, tolerantního tvora, který se cítí být občanem světa spíš nežli své vlasti. Politicky nekorektní lidé připouštějí, že kultura a společnost se dají zlepšovat - například v přístupu k ženám a homosexuálům - ale zároveň věří, že existují meze toho, nakolik lze lidskou povahu přeměnit, a že některé vady je třeba přijmout, ba že dokonce mohou být i užitečné.

V tomto smyslu se politická korektnost podobá marxismu, který věřil, že osobní zištnost a sobectví jc možné z lidské povahy vymýtit a že výchovou lze docílit toho, že lidé budou pracovat stejně usilovně pro obecné blaho jako pro své vlastní. Multikulturalismus přenáší hledání lidské dokonalosti z ekonomické sféry do oblasti sociální a kulturní a vyžaduje, aby se lidé vzdali kmenového cítění a sounáležitosti a dávali přednost „jinému” před důvěrně známým. Je třeba připomenout, že marxismus selhal, protože nedokázal změnit lidskou povahu; víra v multikulturalismus teď činí totéž.

Propagace převýchovy:

Utopická snaha o zdokonalení lidské povahy propaguje převýchovu, školou počínaje a zaměstnáním konče. Vyskytuje se v politicky korektních dětských knížkách - někdy jsou to přepsaná klasická díla, dnes už nepřijatelná. (Sněhurka a sedm trpaslíků, kteří by všichni byli běloši, je už dnes nemyslitelná.)
Objevuje se ve školních osnovách, které nyní obsahují takové poklady jako Měsíc černošské historie a Měsíc homosexuální, lesbické a transsexuální historie a které na základě velmi chatrných (a někdy vůbec žádných) důkazů předepisují ve školách učit, že národní vzory jako Florence Nightingalová a William Shakespeare byly homosexuály.

Na pracovištích po celé zemi, od podniků po vojenské základny a od nemocnic po televizní stanice se lidé podrobují „školení v odlišnosti”, aby byli převychováni k větší politické korektnosti.

Napříč celým spektrem televizních programů se intenzivně propaguje multikulturalismus.
Stejně jako víra ve zdokonalování lidské povahy, i propagandistická a převýchovná vášeň se silně podobají metodám komunistických společností. Zatímco sovětský socialistický realismus oslavoval proletariat, BBC oslavuje multikulturní společnost.

Nedostatek důvěry v demokracii:

Nedůvěra v lidskou povahu a touha zdokonalit ji omezuje důvěru politicky korektního člověka v demokracii. Omezování demokracie se často ospravedlňuje tvrzením, že kdyby byla demokracie příliš přímá, v Británii by se dodnes popravovalo a homosexualita by stále byla nelegální (ač jsou obě tato tvrzení pochybná - přímá demokracie by podporovala veřejnou diskusi a tím i pochopení).

Politicky korektní lidé odmítají své oponenty jako „pravicové popu-listy”, jako by být populární v demokracii znamenalo něco zásadně špatného (je dosti významný rozdíl mezi populis-tou a tím, kdo pro své účely rozdmýchává ve společnosti nenávist). Jak se ukáže v kapitole 6, mnohá omezení demokracie jsou vynucována právě politickou korektností.

Nedůvěra politické korektnosti k demokracii je oprávněná: většina lidí k ní má totiž v soukromí výhrady. Vzhledem k tomu, do jaké míry je politicky korektní elita odtržená od života, je demokracie skutečně velkou hrozbou pro její nejmilovanější názory. Když si diváci pořadu Volte mě na ITV volili svého politika, vyhrál Rodney Hylton-Potts, který sliboval skoncovat s imigrací do Británie - a vysloužil si přezdívku „komediální fašista”.

Spisovatel Frederick Forsyth napsal, že politická korektnost: je urážlivě povýšená a opovrhuje těmi, kterým říká „obyčejní lidé”.
Je to krédo samozvané elity. Cokoliv populárního je označeno za „populistické”, což je utrhačný přívlastek, který poukazuje na nejhorší vkus. Z toho plyne, že je nedemokratická - přestože předstírá podporu demokracii, má mnohem raději své vlastní elitářství. Politicky preferuje vládu několika málo lidí, řízenou několika málo lidmi a hlavně ve prospěch několika málo lidí.

Člověk, který si nevypěstuje návyk kritického myšlení, ale má potřebu být dobrý, snadno podlehne svodům emocionální manipulace, kterých je všude plno.

Browne Anthony
Anthony Browne se narodil a vyrostl v Cambridgi, kde rovněž vystudoval matematiku. V minulosti pracoval jako ekonomický zpravodaj BBC a listu The Observer, kde se specializoval na ekologii a zdravotnictví. Dnes píše pro deník The Times - nejdříve se věnoval životnímu prostředí, nyní je evropským dopisovatelem tohoto listu. Mezi jeho další knihy patří The Euro: should Britain join? (Má Británie přistoupit k euru?) a Do We Need Mass Immigration? (Potřebujeme masové přistěhovalectví?), kterou časopis Prospect označil za "nejlepší think tankovou publikaci roku 2003". Napsal též několik pojednání o zdravotní a spotřebitelské politice.

Kniha:
Anthony Browne / Úprk rozumu / Politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii / Překlad Milena Turner, předmluva Martin Weiss, / Vydal Dokořán, 2009