Monografie přináší shrnující pohled na klasika českého filmu a představuje podrobně jeho bohatý životní příběh. Je koncipována nejen pro laiky, kteří mají rádi Špátův přístup ke světu a jeho svéráznou filozofii, ale také pro odborníky a filmaře, kteří zde mají možnost nahlédnout do jeho tvůrčí kuchyně. Knihu napsal a četnými přílohami vypravil Špátův přítel, bývalý student, Martin Štoll.
Prof. Mgr. Jan Špáta (25. 10. 1932 v Náchodě 18. 8. 2006 v Praze) měl v českém dokumentu roli zakladatelskou a průkopnickou. Kromě filmů (např. Respice finem, Země sv. Patricka, Variace na téma Gustava Mahlera, Největší přání, Mezi světlem a tmou, 777 vteřin v Československu, GEN Miroslav Horníček, GEN Vlastimil Brodský nebo Láska, kterou opouštím) se čtenářům vybaví jeho přístup k realitě a humanistický a etický rozměr práce dokumentaristy, který důsledně naplňoval po celou dobu své kariéry.
Jeho jméno je svým způsobem firemní značkou: evokuje filmy, které jsou přes svůj smutek pozitivní, které dovedou rozplakat i rozveselit, které nabízejí katarzi, načechrají duši a pohladí a s nimiž se člověk musí cítit dobře nejsou zákeřné a neubližují. Podobné jsou i jeho fejetony, které po léta vydával v MF Dnes, v Lidových novinách a v Týdeníku Rozhlas.
Ke stažení kompletní dílo: http://www.janspata.cz/dvd.php
Ukázka z filmu Jany Špáty Respice Finem
{youtube}BuDLHE8rIi8{/youtube}
Napsali o něm:
Pro mne je absolutním filmařem Jan Špáta – sám sobě režisérem i kameramanem. Ale to v hrané kinematografii není možné.
František VláčilJan Špáta je autorská osobnost, tvůrce – jeho práce má duši. Stojí za svou prací celou bytostí. Já vždycky jeho práci vnímám stranou dobrého a zlého a nechávám se tímto lidským hlasem unášet jako hudbou a v objevnosti jeho pozorování cítím resonanci magických nevysvětlitelných, ale existujících tajemství života.
Špátovo do krve opravdové střetávání se světem navozuje pro mne nová spojení, tříbí mé vidění, slyšení – vnímání, zavalené jinak balastem banalit chaotického všedního života.
Jan Špáta do tohoto objevování dává všechno ze sebe. Proto tak cítíme v jeho práci život. Taková práce – takové hledání a riskování – má hodnotu. Jsou to záblesky světla, inspirace a tak potřebná naděje. Ale stojí to zdraví, stojí to štěstí, stojí to život.
Evald SchormBásník je neustálá přítomnost. Jan Špáta – za jeho obrazy vidím jeho skrytého, ale přítomného, vědoucího a citlivého na závan větru, povzdech, třepot křídel. Na chvíli poodešel, ale to je jen zdání. Často se probouzím s vědomím, že spolu s Evaldem chystají dokument o tom, co přijde.
Vladimír Holan