|
|
František Nepil (*10. 2. 1929, Hýskov u Berouna - †8. 9. 1995, Praha)
spisovatel, publicista
Mnoho lidé ho znalo podle hlasu z populárních minifejetonů, které měl v Českém rozhlase a ve kterém jim přál "Dobré a ještě lepší jitro" Byl rozeným vypravěčem a jeho lidské vidění světa nacházíme i v jeho knížkách, povídkách, rozhlasových hrách, večerníčcích. Nepilovy knížky patří k tomu nejlepšímu, co bylo u nás napsáno nejen pro děti a mládež, ale také pro dospělé.
Dětství prožil ve Svatém Janu pod Skalou v l. 1929-1932 a na samotě ve Výbrnici u Nižbora v l. 1932-1937. Absolvent obchodní akademie v Berouně a Praze. - Propagační referent podniku Československé hotely, od r. 1954 textař reklamního podniku Merkur. - Od r. 1961 spolupracovník a v l. 1969-1971 redaktor Československého rozhlasu, kde se stal autorem humoristických scének, her Noc a skála, Oldřiška, řady humorných propagačních relací, pravidelných celoročních cyklů rozhlasových fejetonů, které sám interpretoval. V 70. letech napsal 30 textů k dětským scénkám dvojice Spejbl a Hurvínek aj. - Pro Československou televizi autor námětů k večerníčkům Makový mužíček, Kouzelník Žito aj. a průvodních textů k řadě kreslených a animovaných filmů, průvodce pořadu Příběh poustevníkova lože z televizního cyklu Lapidárium aj. - Od r. 1972 byl spisovatel z povolání. Pohřben je ve Stradonicích u Nižboru, kam jezdil pravidelně na chalupu.
Profesor Josef Koutecký o něm řekl: „Svým způsobem to byl fenomén. Dokázal objevit kolem nás a předávat »člověčinu« lidem v době, kdy společenské vztahy byly nesmírně neupřímné a formální. Lidé ho zbožňovali, protože se v jeho vyprávění viděli a nabývali pocit, že sami o tom dokážou vyprávět, čili získávali jeho prostřednictvím sebevědomí.“
Talent Františka Nepila spočíval ve schopnosti živého vyprávění, jímž byl schopen oživit doslova jakékoli téma a přeměnit ho ve čtenářskou zajímavost, ve svižnou causerii nebo fejeton. Nejlépe se však přece jen cítil ve světě dětské imaginace, v němž navázal na moderní pohádkářství K. Čapka a Václava Čtvrtka, nebo na své chalupě, která ho "inspirovala" k řadě čtenářsky úspěšných titulů. Pro Nepilovu tvorbu byla příznačná harmonie hodnot domova, dětství a fantazie v dnešním světě poznamenaném krizí komunikace a nedostatkem citu. Ta se přelila i do Nepilových próz pro děti, jež jednak rozvíjejí klasickou čtvrtkovskou tradici autorských pohádek, jednak kombinují tradiční a moderní tvář pohádkové prózy.
Bibliografie:
Kola, strojky, nápady, SNDK 1963
Srpen s bejbinkou, STN 1966
Kde jsi chodil, Satane? ČS, 1966
Pohádky z pekelce, Nakladatelství České Budějovice, 1967
Jak se dělá chalupa, Nakl. Č. Budějovice, 1968
Co dělá čert od jara do zimy, Orbis 1970
Lišky, dobrou noc, Profil 1971
Makový mužíček, Albatros 1976
Já Baryk, Albatros 1977
Polní žínka Evelínka, Albatros 1977
Podívánky, Albatros 1981
Naschválníčci, Albatros 1981
Střevíce z lýčí, Práce 1982
Zobáček mi namalujte červeně, Albatros 1983
Dobré a ještě lepší jitro, Novinář 1983
Lipová alej, Albatros 1985
Pět báječných strýčků, Olympia 1987
Apokryfy z étéru, Novinář 1989
Kněžnin prsten, Středočeské nakladatelství 1990
Tělověda pro dorostence, Práce 1991
Malý atlas mého srdce, Olympia 1991
Pohádková lampička, Nakladatelství Tiskárny Vimperk 1992
Dobrou a ještě lepší neděli, Radioservis 1992
Má stoletý lásko! Olympia 1993
Jak se dělá chalupa, Agentura VPK 1993
Štuclinka a Zachumlánek, Albatros 1994
Strašpytýlek, Granát 1996
Satan z prstenem, Ajropolis 1996
Slova mezi barvami, Granát 1997
Ohlédnutí, Akropolis 1998
Nedokončené rozhovory, Petrklíč 1999
Po Praze chodím, Svatošovo nakladatelství 2001
Tělověda.Jazykověda, Granát 2002
...Váš František Nepil, Granát 2004
Tatínek se vyplatí, Knižní klub 2005
Já ti nesu veselého beránka ze stáda svého, Granát 2006
Hledání radosti, Knižní klub 2006
Co vyprávěla noc, Knižní klub 2009
Proč jsem nechodil na Alexandrovce, XYZ 2010
Strakaté pohádky, Knižní klub 2012
Pohádkový svět Františka Nepila, Knižní klub 2017
Knížky o Františkovi Nepilovi
Vejvoda Jiří - Káva u Kische
Kropp, Vilém - Jak jsem potkal Františka Nepila
Franta, Karel - Dovolená s Františkem Nepilem
Suchý, Ondřej - František, co Nepil pivo
Fišer Josef - Očima přítele
Jágr Miloslav - Vzpomínky na Františka Nepila
Cinger Fratišek - Prokletí slavných
Cinger Fratišek - Bylo jich deset
Mrva Vlastimil - Ještě jsme vám chtěli říct ...
Mimo to bylo vydána řada zvukových nosičů s nahrávkami Nepilovy prózy.
JAK NA NĚHO VZPOMÍnÁ:
Miroslav Horníček
„Jednoho dne přišel Jan Werich a povídá mi: »Budeme spolu točit reklamy.« Trochu jsem užasl, protože právě natáčení reklam bylo pro mne neslučitelné s Janem Werichem. A pak tomu nasadil korunu: »Budou to reklamy na umělý tuk SANA - vlastní sestra másla.« A přivedl do našeho divadla autora těch reklamních textů - Františka Nepila. Pochopil jsem. Jan Werich měl neomylný čich na lidi a tento autor voněl. Čím? Člověčinou. Vzpomínáte? Děd Vševěd říkal: »Čichám, čichám člověčinu.« A Jan Werich mezi dědy Vševědy patřil.“
Vladimír Preclík
„Stalo se, už nevím jakým řízením osudu, že mě z rádia probudilo Dobré a ještě lepší jitro. Tedy přesněji probudil mě František Nepil. Byl to hlas laskavý, tichý a strategicky uvážlivý, hraničící s pomalostí. Jak asi vypadá člověk, který má tolik času mluvit dnes pomalu? Je malý, tlustý, hubeňour a asketa? Asketické jméno by tu bylo. Pak jsem jednou seděl v hospodě a od vedlejšího stolu jsem ten nenapodobitelný hlas uslyšel. Byl to opravdu Nepil. Řekl jsem mu o tom svém probuzení a přisedl si k jeho stolu. Najednou se mi zdálo, že se známe tisíc let.“
Jitka Molavcová
„Poprvé jsem potkala pana Nepila v tramvaji číslo tři, která jezdí k nám do Podolí, kde i pan Nepil bydlel. Dali jsme se do řeči a já si moc přála, aby u železničního mostu byla závada na výhybce nebo pod Vyšehradem spadla trolej či u podolské porodnice svařovali koleje. A to všechno proto, aby cesta trvala hodně dlouho a já si mohla s panem Nepilem povídat, nebo ho raději jenom poslouchat. Když přijel k nám na chalupu se svojí milou ženou Zdeničkou, to jedno letní odpoledne uběhlo snad rychleji než krátká vteřina. A navštívit Nepilovy u nich na chalupě ve Stradonicích, to bylo jak návštěva v nebi.“
|
