Mika Toimi Waltari (*19.9.1908, Helsinki – †26.8.1979, Helsinki)
finský prozaik, dramatik a žurnalista
Narodil se v Helsinách. Vystudoval teologii a ve 20. letech byl představitelem avantgardního sdružení mladých finských intelektuálů Tulenkantajat (Nositelé ohně).
Ve svých prvních dílech se zabýval problematikou poválečné generace. Úspěchu dosáhl již svým prvním románem Velká iluze, vrcholem období před 2. světovou válkou je jeho vesnický psychologický román Cizinec přichází.
Po 2. světové válce se soustředil na historickou prózu a tak vznikl Egypťan Sinuhet – nejproslulejší Waltariho dílo, které bylo přeloženo do několika desítek jazyků. V historicky přesném díle, plném paralel s naší současností, vyjádřil autor svůj humanismus a víru v nesmrtelnost lidských hodnot, jako je svoboda a tolerance.
Historickým námětům zůstal Mika Waltari věrný i v románech Pád Cařihradu a Tajemný Etrusk. Waltari je rovněž autorem dramat (Vlastní pramen) a detektivek (Kdo zavraždil paní Krollovou, seriál o komisaři Palmuovi).
Bibliografie:
Jumalaa paossa, 1925
Velká iluze (Suuri illusioni), 1928:
Čínská kočka a jiné pohádky (Kiinalainen kissa ja muita satuja), 1932 (česky 2002)
Achnaton, ze slunce zrozený (Akhnaton, auringosta syntynyt), 1937
Cizinec prichazi (Vieras mies tuli taloon), 1937
Zazracny Josef (Ihmeellinen Joosef), 1938
Kdo zavraždil paní Skrofovou? / Kdo zavraždil paní Krollovou? (Kuka murhasi rouva Skrofin?), 1939:
Omyl komisaře Palmua (Komisario Palmun erehdys), 1940
Pravda o Estonsku, Lotyšsku, Litvě (Totuus Virosta, Latviasta ja Liettuasta), 1941
Ve stínu sovětské špionáže (Neuvostovakoilun varjossa), 1942
Už nikdy nebude zítra (Ei koskaan huomispäivää), 1942
Karina Månsdotter (Kaarina maununtytär), 1942
Tanec nad hroby (Tanssi yli hautojen), 1944:
Egypťan Sinuhet (Sinuhe, egyptiläinen), 1945
Cesta do Istanbulu (Lähdin Istanbuliin), 1947:
Plavovláska (Kultakutri), 1948: Zpověď mladé prostituky
Krvavá lázeň (Mikael Karvajalka), 1948
Šťastná hvězda (Mikael Hakim), 1949
Čtyři západy slunce (Neljä päivänlaskua), 1949:
Temný anděl (Nuori Johannes), 1951, vydáno 1980 (česky 2000):
Pád Cařihradu (Johannes Angelos), 1952 (česky 1975)
Básně (Runoja), 1925–1945, 1954
Vlak osamělého muže (Yksinäisen miehen juna), 1954
Tajemný Etrusk (Turms, kuolematon), 1955 (česky 1972)
Šťastný Felix (Feliks Onnellinen), 1958
Jeho království (Valtakunnan salaisuus), 1959 (česky 1974)
Hvězdy to řeknou (Tähdet kertovat, komisario Palmu), 1962
Nepřátelé lidstva (Ihmiskunnan viholliset), 1964
Vzpomínky spisovatelovy (Kirjailijan muistelmia), 1980
Dohra (Jälkinäytös), 1991
Světoznámý finský spisovatel. Pocházel z rodiny luteránského pastora. Otec brzy zemřel a Waltari vyrůstal od pěti let sám s matkou a dvěma bratry.Pod vlivem rodinné tradice začal Waltari studovat teologii, ale po roce přešel na filozofickou fakultu, kde studoval mj. historii náboženství. Víra v Boha a zájem o různá náboženství Waltariho provází celý život a hraje velkou roli ve všech jeho historických románech. Waltari, ač sám luterán, měl velmi kritický vztah k Martinu Lutherovi (vytýkal mu mj. to, že Evropu, do té doby sjednocenou latinou, rozdělil na sever a jih). Waltari přikládal velký význam snům, často se mu zdálo o jeho andělu strážném (který na sebe často bral civilní a všední podoby), vždy ho zajímala extáze, mystika, čarodějnictví.Waltari psal od dětství, ale do literatury vstupuje v roce 1928 jako básník, okouzlený dálkami, exotikou, svobodou, světem, který byl po první světové válce mladý a plný naděje. A exotika, která ustoupila ve třicátých letech do pozadí (Waltari tehdy píše především díla ze současného Finska) se k Waltarimu znovu vrací ve všech jeho velkých historických románech.
Waltari pracuje jako redaktor a překladatel, ale především píše - byl neobyčejně plodný autor, psal romány z finské současnosti i nedávné historie, novely (tzv. malé romány), dramata, filmové scénáře, detektivní příběhy, pohádky, fejetony. Waltari měl pocit, že musí rychle psát, aby vytvořil dílo dřív, než podlehne některému z „rodových prokletí“ - tuberkulóze, cukrovce či alkoholismu.V roce 1931 se oženil s Marjattou Luukkonenovou, s níž žil až do své smrti. Jejich dcera Satu Waltari (nar. 4. ledna 1932) je také spisovatelkou.
V roce 1939 je Finsko napadeno Sovětským svazem, nejprve se brání samo, pak se spojuje s nacistickým Německem a ač v roce 1944 uzavírá se Sovětským svazem separátní mír, končí v táboře poražených. Z dřívějšího nepřítele se stává spojenec, vlády ve Finsku se prakticky ujímá sovětská kontrolní komise, komunistický puč v roce 1948 se naštěstí nepodaří, ale život v zemi se přesto mění a nikoho nezajímá, že Finsko si válku nepřálo a nezačalo ji a spojenectví s Německem bylo čistě účelové.Válka změnila Waltariho pojetí historie. Ve třicátých letech dvacátého století stejně jako většina Finů věřil, že Finsko si může zachovat nezávislost a hrozící válce se vyhnout. Po vypuknutí zimní války v roce 1939 ovšem přestal věřit, že neutralita malých národů je možná. Waltari ve vzpomínkách uvádí, že kdyby byl Sinuhet napsán před válkou, bez zkušenosti chladnokrevné a bezohledné velmocenské politiky, byla by to jiná kniha (a to jistě platí i o jeho ostatních historických románech) V této situaci se Waltari odvrací od neradostné současnosti, obrací se k tajemným dálkám a dávným příběhům, které ho lákaly v mládí, a v roce 1945 píše své nejslavnější dílo, román Egypťan Sinuhet (Sinuhe, egyptiläinen, 1945, česky v překladu Marty Hellmuthové poprvé 1965). Po něm následují další historické romány - Krvavá lázeň (Mikael Karvajalka, 1948, česky v překladu Markéty Hejkalové 2002), Šťastná hvězda (Mikael Hakim, 1949, česky v překladu Markéty Hejkalové 2002), Temný anděl (Nuori Johannes, 1951, vydáno posmrtně 1980, česky v překladu Markéty Hejkalové 2000), Pád Cařihradu (Johannes Angelos, 1952, česky v překladu Marka Světlíka 1975), Tajemný Etrusk (Turms, kuolematon, 1955,česky v překladu Marty Hellmuthové 1972), Jeho království (Valtakunnan salaisuus, 1959, česky v překladu Marty Hellmuthové 1974) a Nepřátelé lidstva (Ihmiskunnan viholliset,1964, česky v překladu Marka Světlíka 1999).
Kromě historických románů vyšly česky novely Cizinec přichází (1937, česky v překladu Vladimíra Skaličky 1941), výbor Pařížská kravata (česky v překladu Marty Hellmuthové 1981), Plavovláska (obsahující novely Plavovláska a Už nikdy nebude zítra, česky v překladu Markéty Hejkalové a Violy Parente-Čapkové 1995), „román o románu“ Čtyři západy slunce (1íčí, česky v překladu Marty Hellmuthové 1976) a detektivní příběhy Třikrát komisař Palmu (česky v překladu Jana Petra Velkoborského 1989). V překladu J. P. Velkoborského vyšly také jeho pohádky.
Zdroj: Hejkal, nakladatelstvi
