Klasik René Goscinny (1926-1977) napsal nejen francouzské filmy (mj. Krysy z temnot) a povídky Mikulášovy patálie a komiksy o Asterixovi a Šťastném Lukovi a indiánu Umpa-paovi, nýbrž i vtipný seriál o bagdádském velkovezírovi Iznougudovi, čiré tresti zlých podrazů.
Kdysi, v dávných časech Tisíce a jedné noci, již scenárista přívětivě paroduje, slouží „Iznougud“ naivnímu kalifovi, kterého znovu a znovu bezvýsledně prahne odstranit, aby mu zabral post. Nevyjde to nikdy. Až to vypadá, že musí mít orientální kalif nad hlavou anděla strážného. Něco jako měl inspektor Clousea, tato další francouzská figura.
Krátká komiksová dobrodružství s Iznougudem mají tedy vždy analogickou kostru, kterou ozřejměme třeba na pokračování Sportovní vyžití v kalifátu. Na úvod konstatuje Goscinny, že děti této východní země mohou v zimě leda stavět „pískuláky“ z písku, bohužel. Sníh nepoznaly. Ba je natolik neznámý, že jedna z postav prohodí: „Kde ty loňské písky jsou.“
Do té samé situace přichází bůhvíodkud světoběžník - a Hárúnu „Al-Pašíqovi“ (sic) líčí krásy našich českých zim. A evropských. Taky vezír vyzvídá, jak to u nás vždy v únoru vypadá (nebo spíš vypadalo), a cestovatel mu předestírá „bílé roční období“ taky s negativy. Což padoucha teprve zaujme. Brzy dá stvoření „zlolajné“ zimy za úkol orientálnímu mágovi jménem Meteorologos.
Ale nejprve jej musí dostat z vězení. Proč vlastně Meteorologos bručel? Zvíme. Pokaždé se spustil liják, když on ohlásil slunečno. A naopak. Byl smolař, ale je to aspoň fešácký kriminál, takže se prorokovi ani nechce ven. Nakonec musí vezír přidat výhružku, že ho jinak nabodne na kůl. Teprve nato líný čaroděj zapracuje a zapříčiní zázrak. Sněžení na poušti. A nemalé. Takže je v kalifátu založeno středisko zimních sportů.
To se rozkřikne až za hranice a hle, už se valí ze všech směrů nadšení kočovníci pouště, kteří zničehonic vynašli lyže. Je budován hotel „U bílé duny“ a místo vleku lítají lyžaři na vrchol duny na pestrých pohádkových kobercích. I sám kalif se konečně přichází krapet sklouznout a zlý vezír ho rád zezadu postrkává. Osobně (cvak!) pánovi připne lyže. Kalif je skutečně prostoduchý a rádci - jako ve všech pokračováních - věří, aniž by vnímal jakékoli úklady. Paranoidní věru není. Naopak. Je sice orientálním panovníkem, ale připomíná svým postojem ke světu Oblomova.
„Oddaného“ vezíra má za výkvět vší slunné dobroty. Nikdy nevycítí ani náznakem sebemenší pikle a dávno měl být proto mrtev; ale je skutečně dítko štěstěny. I tentokrát. Pod svahem se místo něj opakovaně přizabíjí velkovezír a ty groteskní karamboly snad už nikdy neskončí. Přesto má každý díl seriálu jen několik stránek, toto vše je neuvěřitelně umně zhuštěno. Stranou sice Iznougud opakuje svou tradiční větu „stanu se kalifem místo kalifa“, ale ani sníh jako vražedný nástroj nefunguje. Až se vezír přece zmátoří a vyvolá lavinu. Nebo spíš rozkutálí obrovskou sněžnou kouli. Patrně by kalifa konečně poslala na věčnost, ale náhodou si to kolem cupitá už zmíněný „meteorolog“. Zvolá, že sníh „vydrží“, i logicky okamžitě nastoupí vlna tropických veder. A kulící se koule - v nanosekundě - roztaje. „Tak se toho léta stalo, že plány velkovezíra zase jednou uvázly v tekutém písku.“
V Goscinnyho geniálních komiksech je zlý rádce, který vždy prohrává, ale samotný arabský svět není pokořen. Vylíčen je v ideálním světle. Snad všichni v Bagdádu o vezírově zlodušství vědí a neschvalují jeho úklady. Nenávidí toho trpaslíka a jím dštěné zlo. Slavný scénárista Goscinny přišel prý na anti-charakter velkovezíra Iznouguda při psaní jedné z povídek o školáku Mikulášovi. Klukům na táboře tam vypráví vedoucí příběh s podobně prožluklým vezírem, kterého po desetiletí (1962-2004) zdatně kreslil Jean Tabary (1930-2011). Po Goscinnyho předčasné smrti dokonce Tabary vymýšlel i scénáře (od roku 1981), a když zemřel i on, tak komiksy kreslil v letech 2012-2021 jeho syn Nicolas (*1966). Teprve loni (2022) vyšlo v Paříži už dvaatřicáté album cyklu, které prvně není výtvarně realizováno nikým rodu Tabary.
Iznogoud - Oficiální stránky
https://iznogoud.com
Česky dosud knižně byly zveřejněny následující vezírovy a kalifovy příhody:
Džin, Státní návštěva, Pravé ruce, Horda, Dvojník, Ostrov obrů, Žabaři, Velký voči, Kouzelný nápoj ze západu, Stroj času, Piknik, Schovávaná, Letní dovolená aneb Spousta atentátů proti státu, Kalifova plavba, Propanbuthanova nádoba, Zlovolný rozpouštěč, Neviditelná hrozba, Diamant neštěstí, Kouzelná figurína, Záhadný vylepovač plakátů, Hvězda pro Iznouguda, Iznougudův učedník, Tatarův talisman, Klobouk!, Teď mu to nakreslím!, Geniální přístroj, Cesta která nevede nikam, Příšerný pozlacovač, Kalifovo žezlo, Záhadná mast, Mrkvička pro Iznouguda, Magic-fiction, Zmrzlinový zločin, Osudný šlofík, Den bláznů, Souboj, Bludiště a Volby v kalifátu.
To se zdá nějak hodně, ale nemylte se. Skutečně jde o zhuštěná dobrodružství, která se vejdou do několika málo knih. Vyšly prvně zcela nedávno:
https://www.kosmas.cz/knihy/515538/velky-vezir-iznougud-je-zpet/
