V reklamní záplavě Santa Clausů, vánočních skřítků a sobů české děti pomalu, ale jistě zapomínají na Ježíška. Právě proto vznikla tato kniha vyprávějící v 11 kapitolách o vánočních zvycích, které narození Jezulátka provázejí. Nejen děti, ale i rodiče se dozvědí jistě spoustu zajímavostí, o nichž dosud netušili. Součástí knihy jsou i povídky renomovaných českých autorů a „Galerie Ježíšků“ – obrázky známých i neznámých ilustrátorů představující Ježíška při nadělování dárků.
Co je obsahem oněch 11 vánočních kapitol?
Povídání o tom, co je advent, jaké postavy se k němu váží, jaké tradice se o Vánocích dodržují v různých koutech světa, co se kde servíruje na štědrovečerní stůl, jak se zrodila tradice stavění betlémů, kdy se začal zdobit stromeček a čím je výjimečné Pražské Jezulátko. A navrch pár básniček, koled, návodů, receptů a zábavných úkolů pro děti.
Hana Skálová: Ježíšek / S povídkami Ivony Březinové, Miloše Kratochvíla a Daniely Krolupperové
Ilustrovala Andrea Tachezy / Mladá fronta 2010 / Albatros
Ukázka z knížky o vánocích:
Taky se tolik těšíte na zacinkání zvonečku po slavnostní večeři?
Vejdete do pokoje, a tam svítí krásný vánoční stromeček a pod ním je spousta dárků, které chcete co nejdříve rozbalovat… je to tak? Bez ozdobeného stromku si ani nedovedeme Vánoce představit, že ano?
Zvyk zdobení stromů venku, v přírodě, měli už naši předkové před více než dvěma tisíci let. V Evropě – i na území, kde dnes bydlíme my – žili Keltové, a ti oslavovali ozdobením větví příchod sluníčka, na které se velmi těšili. Svátek se jmenoval slunovrat, protože zhruba od Vánoc se den pomalu začíná prodlužovat.
Za časů našich praprababiček se na Vánoce zdobily zelenými větvičkami kuchyně. Zelená znamená naději, radost a barvu přírody. Listnaté stromy opadávají, ale jehličnaté zůstávají stále zelené, proto v zimě byly ozdobou příbytků. U stropu nad stolem visela chvojka – tak se říkalo větvi z jedle, anebo její uříznuté špičce. Chvojka se zdobila jablíčky, ořechy, sušeným ovocem, perníčky, červenými mašlemi nebo i papírovými růžemi. Další významnou ozdobou, která na Vánoce v žádné domácnosti nesměla chybět, byl betlém – o něm se můžete dočíst v jiné kapitole.
O prvním osvětleném stromečku ozdobeném sladkostmi, který nestál venku, ale uvnitř v domě, se píše v jedné staré německé kronice z roku 1570. Byl postaven pro radost dětí mistrů řemeslníků a obchodníků, v tzv. cechovní budově, kde se tito pánové scházeli. Chuť pořizovat si uříznutý stromek do pokojů se začala v Německu šířit velmi pomalu. Postupně se tento zvyk v polovině 19. století dostal i do Čech.
U nás se nastrojený stromeček poprvé objevil v Praze a měl obrovský úspěch – vyprávěli si o něm lidé po celém městě a psalo se o tom i v novinách. To bylo tak: režisér ve Stavovském divadle, pan Leibich, přišel do Čech z Německa. A s sebou si samozřejmě přivezl i německé zvyky. Před Vánocemi vždy pořádal v zámečku v Libni (dnes Praha 8) taneční slavnost. V roce 1812 se rozhodl, že své hosty zvlášť překvapí ozdobeným a osvíceným stromečkem, který stál v sále, pod ním byly jesličky a drobné dárky.
Vánoční stromek se nejdříve stal módou u bohatých lidí ve městech. V pražských novinách z poloviny 19. století se lze dočíst, že vánoční stromky jsou už běžné ve většině domácností. Někdy stály v rohu místnosti na stolku, ale malé stromečky lidé zavěšovali také ke stropu. Chudší lidé si však spíše pořídili jen větev, stromky na vánočních trzích byly dost drahé. Svíčky se na ně doma dlouhou dobu nedávaly, toho se lidé báli, aby nevznikl požár.
Na venkově stavěli stromek nejdříve na zámku (pokud tam nějaký byl), pak ve škole a v kostele, doma se děti radovaly ze stromečku až mnohem později. Celá naše země přijala stromek jako vánoční tradici až na počátku minulého století. Domácí stromeček nikdy nezůstal neozdobený, naši předkové si na výzdobě dávali – tak jako my – záležet. Jestlipak víte, co na něj věšeli?
Ve vesnických chalupách se ke zdobení používaly sušené švestky, malá jablíčka na niti, mašličkou ovázané vlašské ořechy, šišky, pečené ozdoby z těsta nebo perníčky. Pracnější byla výroba slaměných ozdob a háčkovaných zvonečků, které vytvářely ženy už na podzim, muži zase vyřezávali drobné tvary ze dřeva. Ve městech se na trzích kupovaly ozdoby z korálků navlečených na drátky, později skleněné třpytivé koule.
Určitě se vám taky líbí rozsvícené stromečky na náměstích, zářící do daleka po celý adventní čas i Vánoce. Ve větších městech kolem nich bývají vánoční trhy, což jsou dřevěné boudičky a stánky s pěknými věcmi, jež lidé nakupují jako dárky. Zvyk stavět ozářené stromky venku není tak starý. Ve městech začaly zdobit náměstí zhruba před 80 lety a říkalo se jim charitativní vánoční stromy. Charita znamená pomoc někomu, kdo ji potřebuje. Pod stromečkem byla pokladnička, do které lidé vhazovali peníze na nějaký dobročinný účel, třeba na přilepšení jídla pro chudé děti nebo na hračky pro sirotky – děti bez rodičů.
První takový strom byl vztyčený v roce 1912 v americkém New Yorku, v Evropě to udělali o dva roky později Dánové ve svém hlavním městě Kodani. U nás se poprvé charitativní stromek rozsvítil v Brně roku 1924. Zasloužil se o to spisovatel Rudolf Těsnohlídek, který napsal známou pohádku Liška Bystrouška. Jednou před Vánocemi našel při procházce lesem téměř zmrzlé děťátko, jeden a půl roku starou holčičku, kterou tam odložila její matka. Byla tak chudá, že se o ni nemohla starat, a takhle nepěkně to vyřešila. Spisovatel odnesl dítě četníkům (dnes jsou to policisté), a nakonec všechno dobře dopadlo. Dítě pojmenované Liduška si vzala nová rodina z Brna. Od té doby pan Těsnohlídek přemýšlel, jak by opuštěným dětem pomohl. Dozvěděl se, že v Dánsku se pro ně konají vánoční sbírky, a tak stejný nápad zkusil u nás. Měl s ním velký úspěch, za pět let za vybrané peníze postavil dětský domov pro holčičky a kluky bez rodičů.
