"Odpusťte děti, že jsem věnoval tuto knihu dospělému!“ zní první věta Antoine De Saint-Exupéryho v jeho věnování. A to je klíč k úspěšnému přečtení.
Malý princ opravdu není pro děti z několika prvních ročníků základních škol. Není to klasická pohádka, ač se tak tváří. A pravý poklad v něm lze najít až ve chvíli, kdy děti začínají hlouběji hloubat nad okolním světem. Opravdu si netroufám říci, jestli je to v deseti či patnácti letech…
Kdo by neznal Malého prince!
Přiznám se, že jako dítě mě příliš nezaujal, jaksi jsem ho nechápala a v povinné četbě jsem si ho zařadila mezi knížky, které bylo třeba číst z čirého donucení.
Jedno z nejslavnějších děl moderní světové literatury je něčím, co by mělo být v knihovničce snad každého.
Líbezně psaná knížka v sobě skrývá obrovský poklad, celou pokladnici lidských vlastností, dobrých i zlých a pokaždé vás přinutí se zamyslet. Nad smyslem příběhu o malém galaktickém cestovateli, nad svoji současnou situací i nad svojí vlastní minulostí. A je možné, že se k ní budete v průběhu života čas od času vracet. A náhle uvidíte v obchodníkovi podobného „závisláka“ jako v opilci, možná spatříte ve vztahu růže a Malého prince cosi podobného ze vztahu milostného…
Moudrá liška
Navždy mě ovlivnil například ten nesmrtelný výrok a výjev s liškou. Co je to ochočit? „Znamená to vytvořit pouta… Až si mě ochočíš, budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě…“„Ale když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem. Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zahánějí pod zem…“
A liščino malé velké tajemství, které vyjevila Malému princi?
„Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
„…Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži…“
To je klasika, kterou tomuto jedinečnému dílu už nikdo nikdy neodpáře.
Úplný závěr – jak ho děti chápou?
Jako dítě jsem neměla šanci pochopit epizodu s hadem, kdoví, jak ji chápou dnešní děti.
„Ty jsi podivné zvíře,“ řekl mu konečně, „tenké jako prst…“
„Ale jsem mocnější než prst krále,“ řekl had.
Malý princ se usmál:
„No, příliš mocný nejsi…Nemáš ani nožky… Ani cestovat nemůžeš…“
„Mohu tě unést dál než loď,“ řekl had.
Stočil se okolo kotníku malého prince jako zlatý náramek.
„Koho se dotknu, vrátím ho zemi, ze které vyšel,“ řekl ještě.
„Ale ty jsi čistý a přicházíš z hvězdy…“
Malý princ neodpověděl.
„Je mi tě líto, když tě vidím tak slabého na této Zemi ze žuly. Mohu ti jednoho dne pomoci, bude-li se ti příliš stýskat po tvé planetě. Mohu…“
Nebo ano?
“Máš dobrý jed? Jsi si jist, že mě nenecháš dlouho trpět?“
Zastavil jsem se, srdce se mi sevřelo, ale stále jsem tomu nerozuměl…
…Proti malému princi se tam zvedal jeden z těch žlutých hadů, kteří vás v půlminutě sprovodí ze světa… „
„U jeho kotníku se jen zablesklo cosi žlutého. Malý princ na okamžik znehybněl. Nevykřikl. Klesl pomalu, jako padá strom. Byl tam písek, ani slyšet to nebylo…“
Pokud tápete a hledáte v Malém princi dodnes tu hlubokou moudrost mnoha rovin, sáhněte po takovém malém komentáři…
Na pultech knihkupectví se nedávno objevila miniaturní podoba Malého prince.
Dá se říci, že je to varianta pro dospělé. Mathias Jung napsal malou publikaci s krásnou textilní záložkou Malý princ v nás. A jak je příjemná knížka navenek, tak je krásná i uvnitř. Co vám zůstalo v Malém princi skryto, to Mathias Jung odhalí. Nebo vás podnítí k přemýšlení společně s citáty z jiných psychologických děl, děl Antoine de Saint-Exupéryho a svým vlastním úsudkem.
Víte, že i v Malém princi můžete nalézt tato moudra?
„Zas jednou my lidé stavíme na místo čehosi pravého (touhy) cosi nepravého (chorobnou závislost). Pomocí pilulky se katapultujeme do spánku, vybuzujeme k vyšším výkonům, zlepšujeme si náladu. Saháme po surogátech, místo abychom získávali spánek, pracovní schopnosti a životní radost přímo ze života.“
„To, čemu říkáme „výchova“, znamená ve skutečnosti často jen vlečení dětí naším směrem a bránění jim v rozhledu, místo abychom je nechali projít nádherným obloukem jejich životního a slunečního cyklu.
Znovu projdete s Malým princem všemi planetami, kde jednotliví obyvatelé reprezentují lidské vlastnosti, tak přirozené a přesto tak pokřivující. Uvědomíte si hlubší souvislosti ve vztahu s liškou či růží. Nebo s hadem… Vřele doporučuji!
Malý princ | Antoine de Saint-Exupéry | přeložila Zdeňka Stavinohová, 1972 | Ilustroval Antoine de Saint-Exupéry |
Vydal Albatros, 2007, dotisk 12. vydani | 1. vydání v SNDK v roce 1959 ilustrovala Helena Zmatliková, 2. vydáni v roce 1966 Vladimirem Fukou, ostatni autor.
