Pro děti neobyčejně půvabné a vtipné vyprávění o osiřelém medvědu z dalekého Peru, kterého se ujmou v Londýně manželé Fouskovi, a který kam dorazí způsobí neobyčejné věci. Není totiž lehké pro medvídka zvyknout si na všechny vymoženosti civilizace.
A proto i jeho noví rodiče musí mít s ním spoustu trpělivosti.
V Británii to je legendární kniha pro děti. Doufejme, že stále bude.
Medvídek Paddington | Bond Michael | ilustrace Peggy Fortnum | Přeložila Lucie Křesťanová | vydává Mladá Fronta, 2010
V druhém díle Medvídek Paddington se zabydluje
se Paddington, medvídek z nejtemnějšího Peru, spokojeně zabydluje u rodiny Fouskových v Londýně. Svými ztřeštěnými nápady mnohdy převrátí celý dům vzhůru nohama a Fouskovi se nestačí divit. Medvídek se totiž mimo jiné pustí do fotografování, vymaluje si pokoj (respektive se o to pokusí), uspořádá ohňostroj, vyšetří detektivní případ v sousedství a, jak se dá očekávat, úplně poklidně neproběhnou ani Paddingtonovy první Vánoce.
Medvídek Paddington se zabydluje | Bond Michael | ilustrace Peggy Fortnum | Přeložila Lucie Křesťanová | vydává Mladá Fronta, 2011
JAK SE PADDINGTON POKOUŠEL VYMALOVAT
Paddington se rychle pustil do práce. Nejprve uvázal jeden konec provazu k držadlu kbelíku. Potom vylezl na štafle a druhý konec protáhl hákem na stropě. Ale i když slezl dolů, trvalo mu pořádně dlouho vytáhnout kbelík alespoň částečně do blízkosti vršku štaflí. Kbelík byl plný vápna a pořádně těžký, takže musel medvídek každou chvíli zastavit a pro jistotu přivázat druhý konec provazu ke štaflím.
Všechno se začalo kazit, když provaz naposledy odvázal. Paddington zavřel oči, zaklonil se a chystal se naposledy zatáhnout, když tu se mu najednou zazdálo, že se vznáší ve vzduchu. Byl to nepopsatelně podivný pocit. Natáhl nohu a zamával s ní kolem sebe. Rozhodně tam nic nebylo. Opatrně otevřel jedno oko a málem se údivem pustil provazu, když spatřil, jak se kbelík s vápnem řítí kolem něj dolů.
Najednou šlo všechno ráz na ráz. Dříve než stačil natáhnout packu nebo zavolat o pomoc, narazil hlavou do stropu a zezdola se ozvalo zařinčení, jak kbelík dopadl na zem.
Několik vteřin tam tak Paddington visel, kopal do vzduchu a nevěděl, co si má počít. Pak se zezdola ozvalo podezřelé bublání. Pohlédl dolů a ke své hrůze zjistil, že vápno vytéká ze kbelíku na zem. Provaz se dal znovu do pohybu a odlehčený kbelík proletěl kolem Paddingtona vzhůru, zatímco on sám padal k zemi, až nakonec žuchnul přímo doprostřed kaluže vápna.Ale ani teď nebyl jeho potížím konec. Když se pokusil na kluzké podlaze postavit, pustil se provazu, takže kbelík se vší rychlostí zřítil a dopadl Paddingtonovi na hlavu.
Medvídek několik minut ležel na zádech v louži vápna, snažil se popadnout dech a přemítal, co ho to jenom mohlo praštit. Když se pak posadil a sundal si kbelík z hlavy, hned si ho zas raději nasadil. Vápno bylo rozlité po celé podlaze, kelímky s barvou se převrhly do něj a vytvořily jakési hnědozelené řeky a v jednom koutě pokoje plavala malířská čepice pana Fouska. Jak to Paddington uviděl, byl moc rád, že si svůj klobouk nechal v přízemí.
Jedna věc byla jistá – bude mít hodně co vysvětlovat. A tentokrát to bude ještě těžší než obvykle. Sám si totiž nedokázal dost dobře vysvětlit, co se vlastně pokazilo.
