Výbor z díla Františka Hrubína obsahuje říkadla, verše a veršované pohádky notoricky známé, ale také báničky, které už řadu let nevyšly. Nové ilustrace, které dávají Hrubínovu dílu další rozměr, vytvořil Matěj Forman.
Oddíly jsou uspořádány podle ročních období: jaro, léto, podzim, zima. Verše Františka Hrubína jsou však především plné slunce a optimismu, takže knížka končí obdobím, které probouzí optimismus a dobrou náladu - jarem.
Hrubínova tvorba pro děti vytvořila trvalé základy moderní dětské poezie.
Ve třiadvaceti letech vydal první sbírku pro dospělé Zpíváno z dálky (1933), o deset let později prvotina pro děti Říkejte si se mnou (1943). Hrubín postupně od říkadel, hádanek, rozpočitadel, humorných veršů a písniček přešel postupně k pohádce, veršované i psané prózou, případně k dramatu (Kráska a zvíře) Hrubínova adaptace zjemňuje původní předlohy, zejména v pohádkách pro nejmenší klade autor důraz na kuráž a chytrost malých pohádkových hrdinů a potlačuje utrpení a zlo.
„Verše pro děti jsem tvořil spontánně. Ze zkušenosti, ať už to byla zkušenost z dětství nebo zkušenost otcovská, rojilo se množství námětů a obrazů, zdánlivě nevyčerpatelných, a pak stačil malý popud - písnička, kterou jsem zaslechl z oken školy, první neobratný dětský krůček, drobný děj přírodní - a už se říkadlo, sloka a někdy celá básnička vznesly tak lehce jako bělásek ze zelné hlávky,"
napsal František Hrubín v knize Vyznání na cestu.
Doslov ke knize Od jara do jara napsal jako osobní vzpomínku Pavel Šrut,
jehož František Hrubín nenápadně zasvětil do světa poezie: „S radostí nás zasvěcoval do svých Bukovských let, když nás vodil po vyšlapaných pěšinách v Lešanech, když nám ukazoval svou knihovničku verneovek, když se jako pražský Robinson (a řetězový kuřák) chlubil, že v podšívce saka má zašitou mrňavou krabičku a v ní škrtátko, tři cigarety a tři navoskované zápalky - pro případ ztroskotání na širém moři. O tom, jak se dělá poezie, s námi František Hrubín nikdy nemluvil. Její přítomnost byla samozřejmá, a tak jsme se mu svěřovali spíše s tím, jak žijeme, než jak píšeme nebo chceme psát."
Od jara do jara | František Hrubín | Ilustrace Matěj Forman | Vydal Albatros, počet stran 122
Čmelák na dvoře
Hleďme, hleďme bručila,
kdopak ho sem posílá?
Bručí, bručí, je to bručil,
zatím se víc nenaučil.
Pročpak nejsi v jeteli?
– Včely mě tam nechtěly,
že prý mají málo medu,
tak sem letím na besedu– Vrr, vrr, haf, haf, bručile,
to je trochu zpozdilé,
dej si pozor na slepici,
sní tě jako kukuřici!Zob, zob a máš po slávě!
Ať vyletíš jedna dvě...
...a tak bručil zase letí.
Slyšíte, jak bručí, děti?
Trávo, trávo
Trávo, trávo, jak jsi sladká
pro kůzlátka, pro housátka
a co šťávy pro včeličky
přichystaly jetelíčky!
Kdo je mladý, ten si zpívá –
a těm starším copak zbývá?
Přidat se k těm písním taky,
zahnat všelijaké mraky.Čáp a žáby
V rybníku si cape
bílý čáp
a zobákem klape,
klapy, klap,
klapy, klap,
to je žab,
klapy, klap,
to je žab.Ve vodě to žbluňká,
žbluňky, žbluňky,
žabák vodu zunká,
kuňká kuňky,
kuňky, kuňky,
jsou tu tůňky,
kuňky, kuňky,
samé tůňky.
KonvalinkaV lese v trávě spinká
bílá konvalinka,
zvonečky má, nezazvoní,
ale zato krásně voní.
