Kudláčkova chvála Skotsku "Hora bez vrcholu" je kniha pro všechny, kdo milují vrchovinu, keltského ducha a poesii. Bez patosu se vám z mlh, šera i nocí vyjeví skotská vrchovina plná poesie v sedmé knize temně hlubokého básníka...
Původně jsem měl v úmyslu věnovat jednu část knihy převážně moři, druhou horám a třetí… snad minulosti, neboli minulé přítomnosti. Jedná se ale o významy, které v té zemi nejdou oddělovat. Vycházejí, tyčí se, pramení, vzlínají, prostupují se a přecházejí do sebe navzájem.
Odvozují se jeden ze druhého. Tvoří tak magnetickou slitinu svébytných vlastností, skoro jako by to byla jen různá skupenství téhož.
Podobně jako prostor, svoboda a úděl.
Slavomír Kudláček
se narodil 2. 6. 1954 v Pardubicích, kde dodnes žije. Vystudoval VŠZ v Praze, obor meliorací a vodního stavitelství. Po několika různých zaměstnáních pracuje nyní v Chrudimi jako památkář regionu.
V mládí často trampoval po Československu, nyní cestuje jen příležitostně, zejména po Britských ostrovech.
Jeho literární tvorba se datuje od roku 1994, kdy v nakladatelství Mladá Fronta vyšla knížka poezie Hodina amulet. Dále vydal knihy poezie: Balada o Lovětínské rokli, vlastním nákladem pro hrad Lichnici 1997, Jiná jména, Nakladatelství Železný 1999, Zapomenutá noc, Host 2000, Polesí v nebesích, MAXX Creative Communications 2004, Svět, který předtím nebyl, Dauphin 2008 a naposledy Schůzka v lomu, Host 2009. Pásma a dramatizace jeho textů uvedl Český rozhlas Vltava.
V roce 2012 vyšlo v nakladatelství Akcent prozaický cestopisný protějšek knihy, kterou máte právě v ruce, pod názvem Skotsko. Všední dny věčnosti.
Hora bez vrcholu | Slavomír Kudláček | fotografie Věra Mohylová / Náklad 300 ks, 130 x 208 mm, V2, 80 stran, | vydal Dauphin, 2012
Ukázky:
Vzorec návratu
Jako kluci jsme někdy
uprostřed Evropy řešili
tento model štěstí:
Být farmářem pastvin,
námořníkem moří,
nebo tulákem bez hranic?
Prošel jsem od té doby
veškerým názorem
a nebyl ani jeden z nich.
Hospodský povaleč
s rukama na stole jsem byl
a podle přísného vzorce návratu
s tím neudělám nic.
Ale tulák se vrací.
Jako by obešel svět,
k smrti prašný a unavený
čeká u dveří.Dvojosý kompas
Proto nemůžu zůstat
a proto nemůže trvat
dnešní den.
S tebou na křižovatce,
obtížen bývalými sny
jako dvojosý kompas kříž,
musel jsem na nebi roztočit
a bez přípravy a rozmýšlení,
bez ještě dalšího slova,
jehož motýlí efekt by změnil Svět,
tě nechat odejít. S chvěním
v rukách, s přízraky
v klíně i v kolenou
uprostřed křižovatky cest
barevně převlečených aut,
kde můj klukovský slib dálce
musel být obnoven.Daleko od hranic
Musím jít
k prvoobyčejným obzorům světla,
plout a lézt
trochu už zničený blázen
s tou, která chodí se mnou,
s tou, s kterou chodím já,
s tou, co mě vídá a odpovídá
na mé vidění. Jako
milostná země na severu
daleko od hranic
tohoto stádia bezmoci.Delta let
Čas není příkrý. Jen dlouhý.
Šplíchá vodou, nebo dokonce
pohlcuje ostrovy a tyrany.
Na mne zůstalo místo na tamté skále!
Hele, jak slunce laškovně svítí,
aby mne provedlo okolím,
aby se dotklo v libovolné chvíli.
Ztratil jsem zájem o všechno
kromě cesty. Jít
nohama po skále, prostupován
kamenným stářím okolností.
Krystalizovat, usazovat se a břidličnět
v nepopsatelném ústí delty let
a jako skála prokazovat neschopnost odolávat.
Létat co neviditelný z větru,
do něhož občas dítě
přihodí bezelstně hrst trávy
a uvidí tě! Čas
není dlouhý, jen příkrý.
Když stoupáš od chvíle ke chvíli
na tamtu vzdálenou horu bez vrcholu.
