Jan Těsnohlídek ml. (*11.4.1987) pochází z Krucemburku, městysu poblíž Žďáru nad Sázavou. Po gymnáziu K.V. Raise v Hlinsku vystřídal mnohá zaměsnání – pracoval v knihkupectví, v kavárnách, na stavbách jako elektromontér a zedník, v galeriích, ve fastfoodové restauraci, v notářské kanceláři,...
Jeho texty byly otištěny v mnohých sbornících lit. soutěží (Ortenova Kutná Hora, Hořovice Václava Hraběte aj.), v časopisech HOST, Tvar a Psí víno. Jedna z jeho básní byla zařazena do knihy Nejlepší české básně 2009 (Host, 2009). Za ČR se zúčastnil mezinárodního literárního festivalu ve Slovinsku (Lirikonfest Velenje 2010).
V roce 2009 mu vyšla sbírka - Násilí bez předsudků. Nejprve jako příloha časopisu Psí víno, po rozebrání nákladu následovalo druhé vydání téhož roku v nakladatelství Petr Štengl. Za knihu Násilí bez předsudků obdržel Cenu Jiřího Ortena 2010. Je zástupcem šéfredaktora časopisu pro sočasnou poezii Psí víno. Žije v Praze. http://tesnohlidek.blogspot.com
BÁSNICKÉ TEXTY Jana Těsnohlídka
chodníky plný mrtvejch ptáků
občas
kluka kvůli holce napadne že
to se holubi r o d ě j
v listí na chodníkách –
že spěj
a přes noc vyrostou/odletěj aby
je děti mohly na náměstí plašit nebo
jim dávat holubí krmení a
že všude
jako v praze na hlaváku
o d p o č í v a j
zachumlaný do pletiva
jak do houpacích sítí
z drátu
občas
kluka kvůli holce napadne
že láska
že napořád
že štěstí a takový ty věci a
jindy
jindy jsou prostě jen
chodníky plný mrtvejch ptáků
věštění z pamětní desky u cesty
ANDREA K.
* 27. 3. 1993
† 11. 12. 2002
čas dal její dárky
jinejm dětem
městské dívky prý líbají na ústa
když venku prší
sednout si do křesla a
napít se kafe –
ta chvíle
bude jak každá jiná
stmívá se & rozednívá
dny ke dnům a
noci k nocím řadit
důležitý věci a věci
míň důležitý
natažená ruka a
co vlastně chceš?
co chceš a
co dostaneš
a co pak –
roky jak kroky
vlečou se ulicí a
vždycky
se může něco posrat
vždycky
je co ztratit
vždycky je co nemít
vždycky
je co nemít
vždycky je co
nemít
sprint
do zdi
dát všechno a
nedostat nic nebo
dostat málo
dát všechno
pro nic
všechno
je málo
všechno
jak nic
nic
řadit
dny ke dnům a
noci k nocím řadit
sednout si do křesla a
napít se kafe
na dně hrnku vidět
kousek sebe
tam na dně
jsem já
tam na dně jsem já co
to znamená co
to znamená co to znamená co
to má znamenat co by to mělo
znamenat a co to znamená co
to znamená -
-
občas -
stává se že
zabij se - -
zabij se napsaný má každej na čele
každej na ulici
každej v práci
lidi v obchodech a
figuríny ve výlohách
zabij se - -
zabij se občas
děti na čele maj napsaný
držej se za ruce
smějou se a
za rok už půjdou do školy
to
to letí
sprint do zdi
dny ke dnům a
noci k nocím řadit
přivřít oči
prázdný tejdny naplnit
prázdnejma chvílema
prázdný chvíle
prázdnejma pocitama naplnit
sednout si do křesla a
napít se kafe
lhát si že
nějak
to půjde
nějak to půjde
píseň druhýho schodu před sokolovnou
říkáš jak bys chtěla aby přijel –
kluk na bílym koni co
by byl zábavnej a hodnej
vycházel s kámoškama a
nebál se nakupování –
kluk co by tě hladil
kde bys zrovna chtěla a
sám
bez říkání + přestal
podle nálady
tvojí
aby se usmíval a pil tak akorát
aby si lidi nemysleli že je divnej
že nepije –
kluka kterej by myl nádobí a
s nadšením
s tebou
smažil palačinky
umazal tě od marmelády –
dělal hlouposti pro usmání a
stejně byl dost
r e p r e z e n t a t i v n í
pro všechny mamky a
ostatní holky by si určitě šeptaly
že se máš
že je sladkej
že tě snad vážně miluje - -
co to je?
co to je než takový představy co
napadaj ve čtrnácti
v holce
naladěný
po třech panákách a
n e p o t ř e b n ý
za deset minut
v jednu v noci
