Pavol Hudák (7.10. 1959, Vranově nad Topľou - 2011, Poprad) většinu času žil a tvořil v Popradě. Nejprve publikoval časopisecky. V roce 1992 debutoval básnickou sbírkou Broskvový soumrak. Za tuto knihu, která vyšla v levočském vydavatelství Modrý Peter, mu byla časopisem Doteky udělena Cena Janka Krále a Slovenské literárním fondem Cena Ivana Kraska, za nejlepší debut roku.
Za svou druhou sbírku, nazvanou Silvestr 1999 dostal v roce 1994 Cenu VÚB za nejlepší sbírku poezie pro dospělé.
V roce 1999 vydal svou třetí sbírku, Zatmění slunce.
Provaz v domě oběšence a jiné básně následovala v roce 2003.
Jeho básně byly přeloženy do maďarštiny a francouzštiny.
Básně Pavla Hudáka
http://vacilando.org/sk/article/pavol-hudak-jeho-basne
Volám sa Hudák
Volám sa Hudák...
Niektorý z mojich predkov
položil rozcítené husle
na spráchnivený stôl.
Uzučkým oknom krčmy
pozrel von,
na Slanské vrchy.
Svitalo...
Možno
Neznáma babka
mi strašne dlho žehná,
želá všetko najlepšie,
krásny a dlhý život...
Odchádzam a
zmätene sa obzerám,
veď som sa jej iba spýtal,
ako sa má.
Tu v chladu severu
Tu v chladu severu
pár roste jabloní.
Tak se vráť, příteli.
Rozkvetou, zavoní...
Podzim
V daleké Belgii
můj přítel je
Kdo s ním tam džbán vína
dnes večer vypije?
Když podzim zrzavý
už tuší sníh
A husi divoké
táhnou na jih?
Benátky
Pred chrámom sv. Marka
som zbadal Krista.
Stál tam a zatínal
päste.
"Čo je ti, Kriste?"
spýtal som sa.
"Pozri, asi mu jednu
vrazím."
Tak povedal,
prstom ukázal
na policajta,
čo do chrámu nevpustil
úžasné dievča
v tričku a
šortkách.
Václav
Václav,
prší na lesy.
Dávam ti svoj
každoročný pomaranč,
vážne a smutné hračky,
Václav,
nezabudni na moje príchody,
keď naše okno svietilo
ako oko melancholického
boha,
ako žltý plátok
nádeje.
Václav,
vidím tvoje detstvo,
držím ho v rukách
ako žlčový kameň.
Milióny rokov
sa sem budem vracať,
milióny rokov
ma tu budú stretávať,
na tomto kúsku cesty,
od mosta
k nám...
