Vít Kolmačka. Sudetské žalmy

 Vít Kolmačka (*1957) Studoval v Brně, kde žil v 80. letech. V Brně delší dobu působil v literární skupině mladých autorů okolo Jihomoravského almanachu Ladění.
Dále publikoval časopisecky a ve sbornících Adresa: Gottwaldov 2, Obrázky s Atlantidou (1986), Šuplík I (1990), v novojičínském almanachu Jsme žízeň na hladině (1989), ve sbornících Terasa Zlínské literární tržnice (1, 2 a 4) a ve vánočním almanachu Když padají hvězdy (2018). Žije ve Zlíně.

Sudetské žalmy / Vít Kolmačka / Vydal Dauphin, 2021

Ukázka:

Sudeten Psalm 4
Děti
Kmotru úvozem předbíhají děti
hopsají volají v běhu
poslední na první
husy v hejně mávají křídly
peří unáší zelený lístek
…a kejhá se

Malá Ingrid nestačí
odrostlí ji s křikem předběhli
bez otcova objetí
v opuštění
klackem víří se kal
anděl se trápí

Jabloně v květu – na humnech
Morana klečí – pro všechny
zdobí se svíce – kmotry se žehlí
První přijímání – růže ohlávce
koni vůz v bílém – k Maria Hilfe
a varhany…

Co je to za obrázek
babiččin svatý?
Za ruku Ingrid
před Židovkou klečí

Sudeten Psalm 5
Svahy!
I.
Limonit kladivy!
Z děr kamenů civí ohnutá záda
zdi neustoupí
chlad pomníků žhne – Přimkni se!
Dorothea Wagner v ostružiní
zpod trnů trhá plody

Nachýlené trčí – výš trčí
konvalinky malé lebky z trávy
Knieholz – Altvater – pleš

Ze svahů sestupuje smrkové vojsko
do lidských stop – hřbitova hřbitov
v příkopu svržený vůz
děcko by chtělo jen jíst
nuzota trčí
výš trčí bolavé ruce
ten prastarý nápěv
a forman
a jeho prázdnota

 

Dno pádu
okolo batohů splasklá záda
na zdi statku švabachem
Spornhau – Ostružná
údolím supí vlak s pelestmi
poslední dopisy
a staré rybí kosti
po vrchol ční ode dna:
Gesenke! Gesenke!

Klády pastviny v uniformách
lýko – žvýkání prázdných dásní
vražené paty
byla-li vůbec hesla s výkřiky
na pozoru se i dřepí
odvody nůž a kyselost

Vědry jdou splachovat popel
jak lejna po zemi honí
za hrázděnou stěnou pryčny
dýchají do sebe namačkáni

 

a dávku nadávek…
z pařezů drobet tepla
utíkáš bez šatů okolo domu
k početí?

Křídlovka po funuse
vykřikuje plechové noty
další kondolence

Má jediná chvěješ se
lačná hřeješ
dotekem pálíš a bojíš se
chmýří na rysce – konečná
lazaret z kamene gáza
do oblak duše – sůl
a výše…
zpět padá smetí

Gesenke! Gesenke!

Moravský Čech a Česká Němka
z průsečíku lůna
paralelně
denně na humně podzim
listí se snáší na hrazený trávník
do hlíny usínají buky:

Otakar Winkler (geboren 7. Marz 1886, +18.Mai 1907)
Ruhe sanft
auf Wiedersehn!

Arnošt Načal (*21/4-1916, +19/11-1931)
Hasla očka milá
mihl ten snivý hlas
sladce dřímej miláčku náš
brzy shledáme se zas!

…a více:
„Nebo myslíte, že oněch osmnáct
na které padla věž v Siloe a zabila je
byli větší vinící než ostatní…?
Ne, říkám vám
jestliže se neobrátíte
všichni právě tak zahynete“

Gesenke! Gesenke!

 

II.
Pást stračenu u Stalingradu?
Rackové nad písečnou kosou pokřikují: Memel!
Špalíry mávátka kozlí kříže
škrobí se prádlo
vracejí se dopisy…
„Ja wohl! Ja wohl!“

Páže předtančuje na bradlech
kmitá v podkolenkách
zchvacuje okolí
ždímá dívčí kapesníky i táhle ňadro
ledař brousí modř
na laně smyčkuje Bída:
Domů! Domů! …ze sena
dojí se hnědé mléko

Gesenke! Gesenke!

Krunýře z betonu
jalové korály růžence za sebou
pěchotní kapličky v mechu
zastavení Via Dolores
mříže olovo
beze mše

Asi to nebudou květiny
ani pompézní příjezd
– Pilátův most
Hlavy dolů!
náruče prázdné co vznáší se
za stíny postav z polopravd pro radost
v řeřavém tichu Vánoce
další syn nesedá u stolu
Wir sind endlich ins Heim?

Biřmovací svíce dohořívají
Gesenke! Gesenke!