Sbírka zakázané květiny (kmen 2016) shrnuje autorovu básnickou tvorbu Petra Žantovského z období posledních pěti let. Oproti předchozí sbírce Tady bydlím (2012), jsou Zakázané květiny kompaktní básnickou sbírkou, ve které se obrací i k velikánům české a světové poezie, hudby i malířství.
„Žantovského poetika nese stopy dvou protichůdných poetik – Kolářova civilismu, Žantovský květiny přebalopřeného o hovorový jazyk, a Holanovy metaforické posedlosti, odkrývající metafyziku každodennosti… Nesouřadnost básníka Zakázaných květin není jednoduchá, je takříkajíc trojrozměrná: probíhá jako spor se sebou, s dobou i jako nejednou rouhavý, nicméně vášnivý zápas s Bohem, a možná o Boha.“
Básník Vladimír Janovic„V porovnání s básnickou prvotinou je Žantovského druhá sbírka sevřenější. Myšlenkově i formálně. Můžeme se v ní setkat s mnoha autorovými milovanými básníky slova od Shakespeara až po Halase, Mikuláška či Skácela…, ale i s básníky tónů, jakým byl třeba Chopin, anebo básníky barev jako Chagall či Dalí, neb (řečeno s Baudelairem) barvy, tóny a vůně jedno jsou. Tito básníci jsou znovu vyvoláváni jménem nejenom proto, aby jimi autor definoval svůj svět, ale i proto, aby připomněl, že tam kde selhává paměť, nesmrtelné nahrazují simulakrální efeméry a svět se stává pustinou, mediálně kýčovitou reklamou na festival marnosti."
Básník Lubomír Brožek
Ve sbírce Žantovský představuje celkem 64 básní a je ilustrována 18 černobílým grafikami Jana Součka.
AŽ I.
(Na téma z Francoise Villona)
Když tě smrt už párkrát navštívila
co jí řekneš nového až vejde do dveří?
Že je bílá – sama ví A že krásně – sotva ti uvěří
Snad že je vytržená z básně výtržníka Villona
A nežli spadne opona můžeš jí odříkat Baladu ze soutěže
Vleže Jak jinak se na život smí odvykat
Já u pramene jsem – jenomže jakého?
Dva metry nalevo bliká ti lampa noční služby
Nevěsta v bílém je – leč kde nechala družby?
Sesedlí ze zvyku na chodbě poutníků
Čekárna jako seřadiště – Kdo ví? Tedy snad až příště…
A tak řekneš Lidi Lidi moji
Jak já vás rád vidím – teprv v předpokoji
Jenomže když přijde na věc nevěsta tě chytí za ruku
Vleče tě za zvuků trumpety Satchmovy
A žádá záruku: Co odpovíš až zeptá se tě čípak jsi?
Říkáš: jsem štěstí přitažené za vlasy
A ránu pěstí chystám si To jen tak pro pořádek
až krk můj pozná oč je těžší zadekAŽ IV.
Fantasii posíliv půllitrem šnapsu
vyšel z Rodokapsu přerodil se v báseň
celý z papíru Jeho ruce nohy oči rty
Ano i ty se staly strofami troufalými
jako když jsme sami Máme víru leda na míru
a bohy po záruce
Spatřiv totiž Boha Bohu nepatřil A ze všech chvil
si vybíral tu srdcervoucí Saň snovou v celé její pýše
Pavouci mu stáli stráž když slyšel ze všech stran
Umíráš Tak se braň a dopij aspoň tuhle sklenku
Kartu přihoď
V truhle bude těsno Venku zase příliš
lidu čumícího
Učí se žít s představou že přijde smrt a bude jeho milá
Jediná mu zbyla nežli odplavou všechny ty zlaté rybky
z potoka kde přál si zůstat němý
mezi kapradím a bršlicemi chutnat rozkoš ticha
Až se ho zeptají jak se mu dýchá odpoví že slaně
Tvář na tvář Dlaně o dlaně s tou holkou která čeká
tu svou vartu oddaně jak pes
než jednou provždy vejde
Třeba už dnes? Co na tom sejde
