Helena Baková je autorkou dvou prací o grafologii, ale nejen o ní. Knihy se jmenují Psychologie písma a Portréty historických osobností a věnují se rozborům písma Boženy Němcové a jejího chotě, Karla Hynka Máchy, Alfonse Muchy, Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Josefa Floriana, Jaroslava Vrchlického či Petra Bezruče. Také Gregora Johanna Mendela nebo Huga Haase.
Prvně zmíněná z těchto publikací unikátně propojuje tzv. celostní grafologii s přístupem humanistického psychologa Carla Rogerse a vcelku se jedná o velmi čtivou učebnici, přestože psanou odborným jazykem.
Odhaluje ošidnost některých grafologických přístupů, založených jen na zkoumání osamělých znaků, a poradí, jak čelit leckterým nástrahám oboru. Dává představu o práci s písmem a o tvorbě podobně založených lidských profilů a je vhodná pro studenty psychologie, pedagogiky a andragogiky, ale i pro kouče a výchovné poradce. Helena Baková je výtečnou pedagožkou, mající talent volit trefné příměry ze života, a vyvinula zcela nový přístup k písmu, který nazývá Grafoarte. Zjednodušeně řečeno spočívá v tom, že psaním zároveň malujete.
Rozhovor s Helenou Bakovou
Na Portrétech jste spolupracovala ještě s profesorem Viktorem Viktorou a s Janou Potužákovou. Jak?
Zajímal mě badatelský pohled na historické osobnosti v souvislosti s jejich grafologickými portréty. Ty jsem vyhotovila. Pan profesor Viktora mi laskavě vyšel vstříc pojednáním o Karlu Hynku Máchovi a Jaroslavu Vrchlickém, paní doktorka Potužáková se ujala s vřelým zájmem příspěvku o malíři Alfonsi Muchovi.
Jak jste se dostala ke grafologii?
V roce 1989 jsem objevila článek o jedné grafoložce, která nabízela kurzy. Nadchlo mě to okamžitě, pustila jsem se do studia, ale to ze strany lektorky nečekaně skončilo asi po roce. Naštěstí v té době vznikla Česká grafologická komora, kde jsem vystudovala celostní přístup k písmu a v roce 1993 absolvovala závěrečnými zkouškami z grafologie a psychologie.
Co znamená celostní přístup?
Zachycuje neverbální „řeč“ písma neboli výraz rukopisu. Člověk se projevuje verbálně a neverbálně. Když něco vyjadřuje slovy, zároveň má nějaký výraz. Určitým způsobem gestikuluje, drží tělo, tváří se. Totéž se koná, když píšete slova. I text provází neverbální rukopisný výraz! Chceme-li zjistit verbální stránku písma, zjistíme obsah textu, ale pokud přestaneme číst a budeme písmo vnímat jako celek a obraz na ploše papíru, lze studovat jeho výraz; energičnost, napjatost, uspořádanost; a to zachytíme celostními grafologickými znaky pro pohyb, formu atp. V metodickém rozboru pak postupujeme od celku rukopisu k jednotlivostem, jakými je sklon písma, jeho velikost apod.
Dá se říct, že jste vynalezla Grafoarte, výtvarný přístup k práci s písmem?
Řekněme, že to byl šťastný, přínosný nápad, který se zrodil z mých zkušeností s grafologií, arteterapií a výcvikem v psychoterapii Carla Rogerse. Otevřel další způsoby, jak pracovat s písmem a přiblížit se rukopisnému výrazu i pisateli. A „malování“ rukopisu předchází jeho systematickému rozboru metodou psychologie písma.
Co byste dělala, kdyby vašeho vnuka v prvé třídě chtěli učit psát jen tiskace?
Na téma „tiskací školní předlohy“ jsem se vyjadřovala v časopise Tvar či knize Psychologie písma. Dle mého názoru jde o krátkozraký, nepříliš prospěšný trend. Podobné reakce mám i ze zahraniční, např. od grafologa z Anglie, kde se podle jeho slov výuka tiskacího písma neosvědčila, tak se svižně vraceli k psacímu. Napsal mi naléhavé varování - před takovými pokusy na dětech.
Věřím, že můj vnuk půjde do školy, kde bude „psací“ přístup stále převažovat nad „tiskacím“.
Jaké máte ohlasy na své knihy?
Ozvaly se hlasy, aby měly Portréty pokračování s dalšími osobnostmi. Také by mě těšilo sestavit „pracovní knihu“ k Psychologii písma, jež by usnadnila studium i samostudium grafologie.
Co obnáší práce kmenové lektorky České grafologické komory?
Grafologii učím u ČGK více než dvacet let. Spolu s kolegy se snažíme předávat zkušenosti netradičně, například zážitkově-poznávací cestou. Vždy znovu žasnu a těší mě, když zjišťuji, jak studenti ve svých nitrech objevují poklady, o kterých ani netušili, že je vlastní.
Ale má vůbec takovéto studium psychologie písma přesah do každodenní reality?
Ano, má. Studenti si často všímají příznivých změn ve smyslu „život před studiem“ a „život po studiu“. Jsem přesvědčena, že i v dnešní době, kdy se ruční psaní stává kvůli počítačům vzácností, napomáhá práce s rukopisy k sebepoznání, rozvíjí naši vnímavost a citlivost k druhým a přispívá ke kultivování mezilidských vztahů.
Více o Heleně Bakové a Grafoartu >>
Jak vznikl Grafoarte přístup?
Zrodil se z cenných osobních zkušeností a poznatků, které Helena Baková učinila:
1. ve výcviku v Rogersovské psychoterapii PCA a se svými klienty – zážitky důvěry, bezpečí, přijetí, opravdovosti, vcítivosti, autentičnosti, „plynutí“
na arteterapeutických seminářích „Sebevyjádření pomocí výtvarných prostředků“ – zážitky výtvarného ztvárňování emocí a vnitřních prožitků. Malování „Léčivého obrazu“ na závěr arteterapeutických 2. 2. sezení bylo jakýmsi završujícím objevováním sebe sama, třebaže to může znít pateticky. Stále je příjemné se na obraz dívat. Jako by měl v sobě povzbuzující energii. A tak jej dávám na své stránky pro potěšení všech, kdo sem zavítají...
3. za téměř 20 let, co se věnuji grafologii a působím jako lektorka výuky grafologie a psychologie – vše, co se objevuje při práci s rukopisem, nelze dostatečně popsat pouze slovy. Vztah k pisateli, k písmu a s ním spojené pocity, se nedají uchopit jen pojmy a racionální analýzou. Výtvarné ztvárnění rukopisu, ještě před grafologickým rozborem, umožňuje zachytit výraz písma více ve své úplnosti. Obraz je celistvější. Snáze si uvědomíme své prožitky, které s rukopisem úzce souvisejí, a bez jejichž odhalení by další práce s písmem utrpěla na kvalitě. Pisateli porozumíme více z hloubky, z nitra.
Grafoarte přístup je přínosný nejen pro grafologii a prožitkově poznávací vzdělávání, ale také pro psychoterapii a proces sebepoznání a rozvíjení osobnosti.
