Když v roce 1951 představil spisovatel Elia Kazan Monroeové spisovatele Arthura Millera řekla příteli: „Bylo to jako narazit do stromu. Víš, jako studený nápoj, když máš horečku."
Pak se Miller rozvedl se svou ženou, aby s ní mohl být, ale než se vzali, poslal Monroeové mnoho dopisů, po kterých touží srdce každé ženy.
Zde je jeden z nich.
Vypovídá o tom, že pokud umíte psát a jste trpělivý, můžete slovem dobýt jakékoliv srdce žen. )).
„...Požádala jsi mě, abych ti napsal dopis o něžnosti. Prosím. Zkusím to… Něžnost se skládá ze dvou částí. Ze slov a gest. Nejprve o slovech. Když lidé umírají, slova za nimi zůstávají. Hodně slov…
Slova hněvu, slova lásky, slova závisti, slova moudrosti. Obecně si ani nedokážeme představit, kolik entit máme ve formě slov. Slova mohou zabíjet, slova mohou vzkřísit. Když se lidé rozejdou, v jistém smyslu také umírají jeden druhému.
A po tom také zůstávají slova. Pouze slova. Nic jiného. A často si pak lidé po zbytek svého života pamatují druhého člověka přesně tímto způsobem: jako slova, která kdysi pronesl. A trápí je vzpomínka na to, že nějak špatně odpověděli, a proto vše nešlo tak, jak chtěli, došlo k nedorozumění, a proto se vše zhroutilo...
To znamená, že to všechno byla slova, slova, slova...Ale ze všech těch miliard slov existuje jedna malá kategorie slov, která nikdy a za žádných okolností nemohou ublížit. Mohou přinést jen Radost a Štěstí. Nedávají žádný smysl, nenesou žádný podtext, nemají žádnou moc. Tato slova jsou slova Něhy. Můžete jich bezpečně říkat, kolik chcete, bez obav, že budete nepochopeni. Určitě a vždy budou rádi vyslyšeni. Ale vyslovují se extrémně zřídka. Lidé se stydí je říkat.A teprve po velkém úsilí, v boji se sebou samými, nakonec ze sebe vymáčknou: „miláčku“ nebo „sluníčko“... A mezi slovy Něhy jsou velmi skrytá slova. To jsou takzvaná „naše slova“. „Naše slova“ jsou pro všechny jiná.
Když se lidé milují, vymyslí tato „naše slova“. A když zemře láska, zemřou i „naše slova“.
V jiné lásce budou jiná „naše slova“, ale tato nikdy nebudou existovat.
A pokud člověk vezme nějaké „naše slovo“ a přenese je na jinou lásku, pak sám pochopí, že se dopouští hanebnosti.
„Naše slova“ jsou velmi křehká věc. Pokud je nevysloví dva lidé, ukáže se, že jde o strašidelnou, přeslazenou vulgárnost.
Když je vysloví jen pro sebe, pak jsou to ta nejlepší slova něhy, která na světě existují.Pamatujete si, jak v Hemingwayově A Farewell to Arms před svou smrtí Catherine požádala Fredericka, aby neříkal „naše slova“ jiným ženám? To je důležité. Je velmi důležité neříkat ostatním „naše slova“. Doufám, že tomu rozumíš...
A tady se konečně dostávám k závěru.
Co je to něha? Skutečná něha? Něha je, když říkáš ta nejlepší „naše slova“ a zároveň se mě jemně dotýkáš. A já ti odpovídám a chápu, že jsem šťastný. Tohle je Něha. Někdy se tomu také říká Štěstí...“
V dalším dopise z 30. dubna 1956, dva měsíce před svatbou, Miller píše o tom, co bude dělat, až budou spolu.
Políbím tě a přidržím si tě u sebe a pak se budou dít senzační věci. Všemožné skluzy, vývalky, nájezdy, bujarost všeho druhu. A pak si povzdechnu. A když položíš naši hlavu na mé rameno, pak pomalu dostanu HLAD. .
Přijdu znovu do kuchyně, budu předstírat, že tam nejste, a znovu vás objevím. A jak tam budeš stát a vaříš snídani, políbím ti krk a záda a sladké melouny tvého zadku a hřbetu kolen, otočím tě a políbím tvá prsa a vejce se připálí.
Dopis končí...
„Prosím – pokud jsem tě někdy rozplakal nebo jsem tě udělal byť jen na vteřinu smutnější – odpusť mi. Moje dokonalá holka."
O několik týdnů později píše:
Setkání s tebou znamenalo, že musím čelit sobě a tomu, co jsem. Znamenalo to, že musím odložit ty strašlivě ochranné paže zdrženlivosti a červenající se hlouposti a obejmou paže toho, koho jsem miloval, a čelit překvapivému, neuvěřitelnému, prostě faktu, že jsem něžný muž a ne ten zuřivý idiot, kterého jsem zkoušel. -a nedokázal se jim stát. Jak jsi to mohla vědět, drahoušku?
Jak ti žehnám, že jsi to věděla! V tuto chvíli mám slzy na krajíčku nad zázrakem, kterým pro mě jsi. Jakou radost ti udělám! Jaké krásné děti ti dám! Oh, budu na tebe dávat pozor, budu tě ochraňovat a budu se o tebe starat. Dnes cítím něco, co to označuje, jako výročí, nebo přesněji můj skutečný den narození. Dosáhl jsem mužnosti, kterou jsem nikdy předtím neznal. Říkám ti, drahá, nebojím se ničeho na tomto světě.
V roce 1961, Marilyn Monroeová požádala o rozvod s Arthurem Millerem. Bylo to dobře vybrané datum, protože v té době inaugurace prezidenta J.F. Kennedyho odvedla pozornost médií od jejího osobního života.
Miller v tomto vztahu neskončil tím, že by Monroe dal dítě. Nezúčastnil se ani o rok později jejího pohřbu, když se předávkovala a vzala si život.
Jak že to řekl? „zůstanu doma a nechám veřejně truchlící dokončit výsměch“.
Zůstala jen jejich slova a jedna věta. Zbytek je jen bulvár.
„Prosím – pokud jsem tě někdy rozplakal nebo jsem tě udělal byť jen na vteřinu smutnější – odpusť mi. Moje dokonalá holka."
Arthur Miller (2015-2005)
Marilyn Monroe (1926-1962)
