Filmový režisér, malíř a básník Karel Vachek v knize shrnuje svůj životní názor i tvůrčí metody (část první a druhá), k nimž patří také práce se svého druhu "found footage" (část třetí) či věrnost autoritám, které v jeho vědomí obstály i po rozličných životních zkouškách (čtvrtá část).
Esejistická kniha je filozoficko-uměnovědným počinem z pera režiséra filmů Moravská Hellas (1963), Spřízněni volbou (1969), či monumentální filmové tetralogie Malý kapitalista (1992 – 2002).
Jak říká podtitul, Teorie hmoty je hlavně O vnitřním smíchu, rozdvojení mysli a středovém osudu. Představuje originální přemýšlení o kinematografii, umění a o realitě, nesvázané rigidními terminologiemi, ale v mnohém ustavující pojmy vlastní, uvnitř nichž se autor neustále pohybuje, tvoří, koná. Velký český dokumentarista, který se též věnuje poezii a výtvarnému umění, v knize „shrnuje svůj životní názor i tvůrčí metody (část první a druhá), k nimž patří také práce se svého druhu „found foootage“ (část třetí) či věrnost autoritám, které v jeho vědomí obstály i po rozličných životních zkouškách (část čtvrtá).
Teorie hmoty je knihou o čtyřech částech, nevymezitelně zasahující teritorium poezie, eseje, krásné literatury i literatury faktu. Kniha o čtyřech částech má tu vlastnost, že se z nich autor - jak ostatně sám říká - postupně vytrácí. První dvě části (Pseudoteologie - o vnitřním smíchu; Pseudomodlitba - rozdvojení mysli) jsou vlastně verši v próze: přesná pozorování, úvahy a reflexe nad širokým polem vlastního života, literatury, filmu a (zejména české) společnosti i historie. Vachkův jazyk i styl odkazují k literatuře (jím tolik milovaného) národního obrození, tato patetická rovina je však neustále vyvažována humorem a sebereflexí osoby autora i vlastního textu.
(Vít Janeček)
V čem spočívá práce filmového kritika? Nejprve musí určit (rozlišit) stupeň duchovního vývoje autora, případně prozradit, jak a kudy postupovat „na cestě“; pak posoudit formu díla vzhledem k tradici a techniku provedení, případně objevit novotvary a uvážit, jsou-li použitelné, nebo zavádějící; a nakonec zvážit autorovu mravnost ve vztahu k sociálním a politickým skutečnostem, jež ho obklopují, a k idejím, na nichž je založena!
(ukázka z knihy)
Karel Vachek | Teorie hmoty Vydal: Herrmann & synové, Praha 2004, 203 s.
O vnitřním smíchu, rozdvojené mysli a středovém osudu
KAREL VACHEK
Narodil se v roce 1940. Studoval režii na pražské FAMU u Elmara Klose. V 1963 natočil absolventský film o strážnických folklórních slavnostech Moravská Hellas, který svou nezvyklou formou, myšlenkovou útočností a humorem vzbudil rozruch, obdiv, ale i nevoli v kulturních i politických kruzích. Veřejně byl uveden až po několika letech. V roce 1968 jako režisér Krátkého filmu Praha natočil film Spřízněni volbou – legendární portrét protagonistů „Pražského jara“ 1968 během událostí kolem volby prezidenta ČSSR.
Po nástupu normalizace musel odejít z Krátkého filmu. Pracoval v dělnických profesích a v roce 1979 s rodinou emigroval přes Francii do USA. Kvůli zdravotnímu stavu své ženy Dagmar se nakonec vrátil. V osmdesátých letech pracoval jako řidič. Po roce 1989 se vrátil do Krátkého filmu Praha, postupně realizoval rozsáhlou filmovou tetralogii Malý kapitalista, jež svérázným způsobem mapovala českou společnost 90. let a přelomu století.
Od roku 1994 je pedagogem Katedry dokumentární tvorby FAMU a od roku 2002 je jejím vedoucím. Svými filmy i tvůrčími postoji ovlivnil celou řadu tehdy nastupujících tvůrců (např. Jan Gogola ml., Vít Janeček, Filip Remunda, Vít Klusák, Martin Mareček, Erika Hníková, Theodora Remundová). V roce 2004 vydal knihu Teorie hmoty, která je důležitým ideových východiskem jeho nejnovějšího filmu. Na podzim 2007 vydalo Nakladatelství AMU monografii Karel Vachek, etc. od Martina Švomy.
Další filmy a názory na webu: www.karelvachek.cz
Ukázka z dokumentárního filmu Karla Vachka
