České alis československé tapiserie měly ve světě zvuk. Dnes tradiční umění zaniká. Existují pouze dvě dílny: Moravská gobelínová manufaktura ve Valašském Meziříčí a Ateliéry tapisérii založené Marií Teinitzerovou v Jindřichově Hradci (od roku 1910), dnes prezentovány v Domě gobelínu.
V Domě gobelínů jsou k vidění mimořádné tapisérie vyrobené na základě předloh Trnky, Svolinského, Marešové, jejichž uměleckou hodnotu nelze nijak zpochybňovat. Na straně druhé existují i tapisérie s méně kvalitní předlohou jako je třeba podbízivý Mucha.
Řeč ale bude o tapisérii z Alšovy jihočeské galerie v Českých Budějovicích. (viz fotografie)
Gobelín se jmenuje “Československý len pro New York” a byl zpracován na základě návrhu výtvarníka Karla Putze v roce 1939 pro světovou výstavu. Autor později emigroval a skončil někde v Americe. U tohoto díla je na pováženou hovořit o jeho uměleckosti či dokonce o vrcholném dílu.
1. Samotný návrh už na první pohled vykazuje prvky značné podbízivosti a kýčovitosti. Uměleckou hodnotou není výtvarná stránka, ale spíš stáří a kvalita provedení.
2. Navíc samotný gobelín není už zcela originálem, je upravený, protože nebyl politicky korektní. Na ploše tapiserie vidíme příběh vzniku lnu. Pět dívčích postav v nadživotní velikosti znázorňuje jednotlivé úkony při zpracování lnu, na pozadí jsou vidět pouze čtyři heraldické znaky symbolizující pět zemí československé republiky. Aby mohlo být po válce vystavováno, byl u páté postavy odstraněn znak Podkarpatské Rusi a prázdné místo dotkáno.
Z historického hlediska dokumentuje něco, co neexistuje. Jak pět zemí bývalého Československa, tak tradiční řemeslo, které i díky nezájmu státu zaniká. V Ateliérech tapisérií založených Marií Teinitzerovou v Jindřichově Hradci je dnes posledních šest řemeslnic, které toto výjimečné umění ovládá a pravděpodobně nebude za ně nikdy náhrada.
