Kniha mého srdce 2009. Zpočátku nadšený, ale už během celé soutěže se naplňovaly moje obavy, že nejde o knihy, že nejde o propagaci čtenářství a vzdělávání, ale jakýsi pochybný projekt managerů ČT v honbě za úspěchem a kteří tímto projevili svoji trapnou neschopnost naplňovat požadavky veřejnoprávní televize.
To, mimo jiné potvrzuje i fakt, že sám projekt je kompletně přejatý, jakoby ve zmíněném médiu nebyly mozky vymyslet podobnou soutěž… a lepší.
A tak rádoby vtipný skeč s Jaroslav Duškem žeroucí knihy, chápu jako výmluvný důkaz toho, o čem soutěž byla.
Určitě jste si všimli i vy, že mezi vítěznými tituly, které by měly být dobrými knihami se neobjevili čtiví velikáni naší literatury
jako je Karel Čapek, Bohumil Hrabal, Milan Kundera, ale jakýsi brak o upírech, protože zrovna v kinech běžel nějaký film, Babička Němcové, kterou nikdo nečte, Foglar, protože skautů je u nás půl miliónu nebo zprofanovaný a průměrný Potter.
Na druhé straně aspoň potěší pozornost věnovaná geniální a světové knize Haškův Švejk či první místo Saturnina, i když zrovna ten vyhrál díky filmu a ne knize samotné.
Tím chci říct, že knihy nemůžeme srovnávat s tupými blondýnkami, které si říkají Miss a nemůže s nimi dělat ty samé věci.
Je to smutné, když forma je pro nás přednější jak obsah.
Když naše mozky, převálcované reklamou a zvykem, nejsou schopny samostatného logického myšlení.
Kdy začínáme věřit všemu, čemu věří většina.
Když začínáme být stádo bez vlastního názoru.
Když jsme schopni jakoukoliv formou podvádět, jen abychom zvítězili naším titulem, protože je to obchod a tak je to správné a tak to musí být.
Taky si myslím, že knihy nejsou jen zbožím, ale jedinečným odkazem našich předků o životech minulých, o našem chování a našich snech.
Databáze našeho kolektivního myšlení. Knihy jsou základem vzdělávání každé rozumné společnosti, která je schopna myslet a která ví jaké priority jsou důležité, aby přežila nejen stávající generace, ale i generace další. Málokdo si uvědomuje, že bez schopnosti uchovávat informace v knihách, bez schopnosti vzdělávat děti i sebe sama bychom ještě žili v době kamenné.
Soutěž Kniha mého srdce nás znovu ubezpečila,
že naše základní priority se pomalu vracejí k myšlení lidí bez vzdělaní, žijící ze svých pudů, přežívající v konzumu.
Vracíme se pomalu ale jistě zpět ke svým kořenům, abychom knihy jednou požívali k tomu, co nám předvedl Jaroslav Dušek v reklamním spotu.
Abychom jako cvoci propagovali na youtube knihy ve stylu: Tento týden jsem přečetla 7 knih a pak lidem přečtou záložky.
Někdo říká, že je lepší dělat něco než vůbec nic.
Nemyslím, že je to úplně smysluplný názor, zvláště když takové dělání nemá žádný směr, ale jen a jen cíl. Bláhový, hloupý, o ničem, stejně jako tento projekt.
Kniha mého srdce
byla multimediální čtenářská anketa o nejoblíbenější knihu českých čtenářů, kterou v roce 2009 organizovala Česká televize. Šlo o formát pořadu, který vytvořila britská BBC pod názvem The Big Read.
