Největší ukrajinská tragédie od druhé světové války. Ukrajinsko-ruský válečný konflikt vedený USA – NATO a podporovaný EU v letech 2014-2025???. Předkládáme fakta, vedle kterých bude známý narativ o nevyprovokovaně válce znít jako fraška.
V únoru 2014 vyvrcholily protesty obyvatel Kyjeva proti vládě a prezidentu Viktoru Janukovičovi.
Zprostředkovat přišli ministři zahraničních věcí Polska, Německa a Francie, Radoslaw Sikorski, Frank-Walter Steinmeier, Eric Fournier.
Demonstranti, z nichž pochází nynější moc v Kyjevě a kyjevská vláda a prezident Janukovič podepsali dohodu 21. února.
Podle dohody vláda stáhne policii Berkut před parlamentu a vládních budov, na podzim 2014 budou na Ukrajině nové prezidentské volby, do té doby přestanou protivládní demonstrace.
Ministři tří zemí EU podepsali dohodu jako garanti. Vláda stáhla Berkut před parlamentu, ale demonstranti okamžitě vtrhli do parlamentu.
Televize vysílala záběry, jak demonstranti chodili po parlamentu s kalašnikovy.
Na poslance prováděli otevřený nátlak. Parlament schválil jako jeden z prvních zákonů, zákon prakticky o zákazu používání ruštiny v úředním styku, omezil vyučování ruštiny ve školách.
Prezident Janukovič musel utéct z Kyjeva nejprve na východ Ukrajiny, jinak by ho byli povstalci zabili.
Ruští výsadkáři mu nakonec pomohli ujít do Ruska.
Západní garanti nenašli v sobě politickou a morální sílu, aby přiznali, že kyjevští demonstranti, z nichž pochází současná moc v Kyjevě, porušili dohodu, kterou oni garantovali.
Majdan byl porušením ukrajinské ústavy – svržení platně zvoleného prezidenta, ozbrojený nátlak na parlament. Americká diplomatka Victoria Nuland později přiznala v americkém Kongresu, že USA vynaložily 5 miliard dolarů, „aby si ukrajinský lid svobodně mohl zvolit své vedení“.
Mezi demonstranty se nejviditelněji předváděl před kamerami s kalašnikovem v parlamentu Andrij Bilyj.
Ani později se nevešel do jejich plánů, až ho jeho vlastní dali zastřelit.
Protiústavní převrat pod názvem Majdan spustil řetěz událostí, vedoucích k válce.
Ukrajinský podvod, který začal už před rokem 2014
KORSUŇSKÝ POGROM
V noci z 20. na 21. února 2014 se autobusy vraceli z Kyjeva na Krym demonstranti pro Janukoviče.
U města Korsuň autobusy zastavili aktivisté Majdanu. Přinutili cestující vystoupit výstřely do vzduchu.
Několik zmlátili, poranili.
Tři autobusy polily benzínem a zapálily. Benzínem polili i některé cestující a vyhrožovali jim, že je zapálí.
V autobusech původně cestovalo asi 300 cestujících. 30 zůstalo pohřešovaných, 7 osob mělo být zabito. Nikdo nebyl za incident souzen.
O události natočili dokumentární film „Korsuňský pogrom“. Událost velmi přispěla k rozhodnutí Krymu odtrhnout se od Ukrajiny.
TEROR V ODĚSE
2. května 2014 v Oděse demonstrovali lidé proti bezpráví, které zavládlo na Ukrajině.
Přívrženci kyjevské moci na ně zaútočili a zahnali je do budovy Důmu odborů. Policie jen přihlížela. Demonstranti se v Domě odborů zabarikádovali.
Přívrženci Kyjeva Dům odborů zapálili a demonstranty, kteří z budovy vyběhli nebo vyskočili z oken, holemi dobili k smrti.
Zavraždili 48 lidí. Všechno natáčela televize. Pachatelé jsou identifikovatelní na filmových záběrech.
Nikdo nebyl nikdy stíhán.
SNAJPEŘI NA MAJDANU
20. a 21. února 2014 ze tří okolních budov na Majdanu snajpeři stříleli do lidí na Majdanu, do demonstrantů i policistů.
Zastřelili 102 osob. Stříleli z budov, které měli pod kontrolou demonstranti.
Později západní novináři odhalili snajpery.
Pocházeli z Gruzie. V západních televizích běžel dokumentární film o střelbě na Majdanu i s výpověďmi některých snajperů na kamery.
Z výpovědí snajperů vyplývá, že je objednal člověk z vedoucích kruhů Majdanu, obvinění směřuje na Turčinova, později předsedu ukrajinského parlamentu.
Kyjevská moc nepříliš přesvědčivě tvrdí, že snajpeři byli objednáni Janukovičem.
Vyšetřování střelby na Majdanu zatím neproběhlo.
KRYM
Generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu Nikita Sergejevič Chruščov daroval v roce 1954 Krym Ukrajině.
Do té doby byl součástí Ruské federativní socialistické republiky, dříve Ruské říše.
Během trvání Sovětského svazu to bylo jen jakoby administrativní rozhodnutí.
Při rozkladu Sovětského svazu uspořádali na Krymu referendum 20. ledna 1991 o vyhlášení svrchovanosti Krymu, na jehož základě krymský parlament přijal 12. února 1991 zákon „O obnovení Krymské autonomní sovětské socialistické republiky“.
Krymský parlament vyhlásil na 16. března 2014 referendum o svrchovanosti Krymu a vystoupení ze svazku Ukrajiny.
Více než 90 % voličů hlasovalo pro a Krym vystoupil z Ukrajiny a požádal o přijetí do svazku Ruské federace. Ruská Státní Duma přijala Krym a tak se Krym stal součástí Ruské federace.
Podle sčítání obyvatel v roce 2007 Rusové tvořili 58% obyvatel, Ukrajinci 24%, Krymští Tataři 12%, zbytek jiní. Na poloostrově vládne spokojenost s nynějším začleněním.
DONĚCK A LUGANSK
Po událostech v Kyjevě po Majdanu i v Doněcké a Luganské oblasti vyhlásili referendum o vystoupení z Ukrajiny.
Prezident RF Vladimir Putin obě oblasti vyzval, aby referendum nevyhlašovaly.
Vedení Ruské federace zřejmě už tehdy bylo rozhodnuto, že obě oblasti nepřijme do RF, na rozdíl od Krymu.
Referenda v obou oblastech se však navzdory Putinově výzvě konaly a více než 90% voličů hlasovalo pro vystoupení z ukrajinského státu.
Obě oblasti patřily před Říjnovou revolucí do Ruské říše pod názvem Novorossija.
Vstup do RF se však nekonal a obě oblasti začaly čelit útoku ukrajinské armády. Za pomoci ruských vojáků mimo oficiální svazek ruské armády a mezinárodních dobrovolníků, včetně Slováků, se ubránili, ale ne v celém územním rozsahu.
Navzdory závazkům obsaženým v Minských dohodách, oblasti čelí až dosud dělostřeleckým a jiným útokům ukrajinské armády. Od roku 2014 – 2022, v oblastech zahynulo asi 13 000 lidí.
Alej Andělů. Pomník věnovaný zabitým dětem od roku 2014 do konce války.
MINSKÉ DOHODY
Ukrajinská armáda se pokoušela vojensky zabránit odtržení Doněcké a Luganské oblasti od Ukrajiny. Během bojů na podzim 2014 a začátkem 2015 se ukrajinská armáda dostala do obklíčení u města Debalcevo (mezi Doněckem a Luganskem).
Nejprve byl pokus o řešení situace diplomaticky. 5. září 2014 byla uzavřena v Minsku tzv. . 1. minskou dohodu Ukrajina, Rusko a obě oblasti, které se prohlásily za samostatné lidové republiky.
Dohoda nevedla k utišení zbraní.
Dne 15. února 2015 uzavřeli její účastníci Druhou Minskou dohodu s přesnějším uvedením povinností stran dohody.
Následně 18. února 2015 obklíčená ukrajinská armáda ustoupila z debalcevského kotle, ze kterého by se jinak nedostala.
Obě strany se obviňovaly z porušování dohody. Ukrajina zjevně nedodržela např. ustanovení, podle kterého měla přijmout ústavní zákon o rozsáhlé autonomii minimálně obou oblastí, později přisunula zpět těžké zbraně k linii dotyku.
ZÁKLADNA OČAKOVO
Za vlády prezidenta Juščenka a poté opětovně po Majdanu Ukrajina a na druhé straně Spojené státy chtěly dosáhnout vstupu Ukrajiny do NATO.
V roce 2008 tomu Německo a Francie zabránily jen za cenu kompromisní věty v závěrečném komuniké ze summitu NATO v Bukurešti, že Ukrajina (a Gruzie) se v budoucnu stanou členy NATO.
I bez členství v NATO Spojené státy začaly v roce 2021 stavět svou vojenskou základnu Očakovo v blízkosti Oděsy, bez omezení druhu zbraní, které by na ní mohly být umístěny.
Po dokončení by americká armáda mohla odpalovat na Moskvu (a jiné ruské cíle) jaderné rakety s dobou letu 6-7 minut až do cíle. Rusko by se stalo vydíratelným v každé otázce.
V začátku vojenské operace v únoru 2022 ruské letectvo staveniště Očakovo bombardovalo.
NABÍDKA NEUTRALITY
Před začátkem vojenské operace prezident Putin nabídl Ukrajině, aby se stala neutrální.
Ukrajina to odmítla.
Pak už Rusko mohlo dosáhnout své bezpečnosti jen vojenskou operací.
RAKETOVÝ TEROR UKRAJINY
Čtrnáctého března 2022 Ukrajina vypálila na město Doněck v poledne raketu Točka-U. Protiraketová obrana sice raketu sestřelila, ale poměrně pozdě.
Zbytky rakety dopadly na střed města.
Zahynulo 21 obětí, další byli zraněni.
8. dubna Ukrajina vystřelila také Točku-U na město Kramatorsk.
Zahynulo asi 50 obětí, další zranění.
Ukrajina popírala, že raketu vystřelila její armáda také, že to byla Točka-U. Ze zbytků rakety na místě výbuchu je zřejmé, že to byla Točka-U.
Zachovalo se registrační číslo rakety Š (v azbuce) 91579, které patřilo ukrajinské armádě.
Čili ukrajinská armáda střílela rakety určené k zabíjení proti městům, na které si Ukrajina dělá nárok.
Ozbrojený konflikt začal zrána 24. února 2022 ruským útokem na Ukrajinu, když Rusko vyčerpalo všechny možnosti o dosažení příměří.
Od té doby je Rusko považováno za agresora.
POSLEDNÍ SMLOUVA / DOHODA MEZI RUSKEM A UKRAJINOU
V březnu 2022 se ale konaly rozhovory v tureckém Istanbulu mezi Rusy a Ukrajinci a výsledek byla akceptovatelná smlouva:
Smlouva o trvalé neutralitě a zárukách bezpečnosti Ukrajiny.
Obsahuje 18 článků + příloha.
Ta mohla celou válku okamžitě zastavit.
Rusové podle této smlouvy stahují vojska z okolí Kyjeva a pak Ukrajina smlouvu ruší.
Odstoupení od smlouvy je dáváno od souvislosti s návštěvou britského Borise Johnsona, který Zelenského přesvědčil / donutil, aby Ukrajina pokračovala ve válce.
