Když poslankyně Progresivního Slovenska a aktivistka LGBT Plaváková řekla, že: “Plod nie je osobou. Právne nie je subjektom práva a preto nemá plod ani právo na život”, řekl v roce 2024 poslanec Huliak, hluboce věřící člověk, že ji nepovažuje za ženu. Bezesporu měl právo reagovat i tímto expresívním označení na takové antihumánní až zrůdné vyjádření .
Plaváková, zastánkyně ideologie LGBT, je jedna z mnoha lidí, kteří se takto bez úcty a antihumanisticky vyjadřují k lidskému životu.
Namátkou poukazujeme na trendy normalizace znásilňování u dětí od 6 let nebo legalizace pedofilie v ČR.
To obhajoval na DVTV náměstek ministra spravedlnosti Antonín Stanislav z ODS tak zaujatě, až se moderátorka viditelně vyděsila.
https://www.youtube.com/watch?v=vhhw0ygn3Oc
Je to jen pokračování dosti rozšířené snahy ve světě o normalizace pedofilie jako například kampaň projektu Parafylik s námětem: Jsem pedofil a nemám s tím problém.
Kampaň propagoval provládní mainstreamový růžový seznam.cz.
Rovněž vyučování sexu v mateřských školkách nebo ideologie transgender je pro děti nebezpečná
Vede totiž k operačním nevratným zásahům do těla dětí v době, kdy nejsou schopni pochopit jaké tragické dopady bude mít změna na jejich životy. A tato zrůdná kastrace se skutečně děje za nepochopitelného souhlasu mnoha lékařů.
Viz: Amato: Standard pro sexuální výchovu v Evropě. Zrůdný dokument, proti kterému je třeba se postavit
Velmi dobře napsaná kniha Milfaita Komerční sexualizované násilí na dětech (vydal Portál) se zabývá jedním z nejpalčivějších problémů současné doby – fenoménem prostituce, pornografie a obchodu s dětmi. Viz titulni foto.
Ale i v daleké historii nalezneme stejně šílené výroky týkající se dětí.
V roce 1729 vychází v Dublinu kniha Jonathana Swifta: Jak zabránit tomu, aby děti chudých lidí v Irsku byly přítěží pro své rodiče nebo zemi, a jak je učinit prospěšnými pro veřejnost. Tak zněl mimořádně dlouhý název nejzuřivějšího politického pamfletu, jaký byl kdy napsán.
Autor, vysoce postavený kněz, děkan katedrály svatého Patrika v Irsku v něm ledovým jazykem ekonomické vědy vyložil objektivní výhody posílání dětí chudých na jatka. Tyto děti se mohly stát “ve věku jednoho roku nejchutnějším, nejvýživnějším a nejzdravějším pokrmem, ať už dušeným, pečeným, pečeným nebo vařeným”, a navíc se z jejich kůže mohly vyrábět dámské rukavičky.
Koneckonců Swift se často komentoval na svou dobu kontroverzní témata:
Proč jeho plán na podporu kanibalismu vyvolal zděšení, když celé Irsko bylo Anglii požíráno zaživa a nikdo nehnul ani prstem?
Umírali Irové hladem kvůli nepříznivému klimatu, nebo kvůli koloniálnímu škrcení?
Proč byl v Anglii svobodným člověkem, ale jakmile vkročil do Irska, stal se otrokem?
Proč Irové neodmítli kupovat anglické oblečení a anglický nábytek a nenaučili se milovat svou zemi?
Proč nespálili vše, co pocházelo z Anglie, kromě lidí?
Jeho otevřenost vedla k často k problémům a útokům proti němu.
Ať už to byla anglická královna Anna nebo irské soudy, které označovaly jeho díla za nežádoucí, přesto, že byly psány pod pseudonymem. Viz Drapierovy dopisy nebo jeho nejznámější satirické dílo: Cesty do několika vzdálených národů světa, ve čtyřech částech, od Lemuela Gullivera, nejprve chirurga a poté kapitána několika lodí, známé jako Gulliverovy cesty.
Byl prohlášen za nepříčetného i když jednoznačné příznaky šílenství se zřejmě u něho objevily až v roce 1738. V roce 1741 byli dokonce ustanoveni poručníci, kteří se starali o jeho záležitosti a hlídali, aby si ve svých násilnostech neublížil.
Když 19. října 1745 Swift ve věku téměř 78 let zemřel, bylo z jeho úspor (12000 liber) financováno založení první nemocnice pro duševně nemocné, původně známé jako Nemocnice svatého Patrika pro imbecily, která byla otevřena v roce 1757 a která stále existuje jako psychiatrická léčebna.
