Je téměř jisté, že knížky Olgy Hejné budou u dětí patřit mezi oblibené. Jed´, modrý koníčku, ale má jednu zvláštnost. Knížka je téměř ideální pro předčítání před spaním.
Olga Hejná (1928 – 2017) byla nejen spisovatelka, ale také ilustrátorka a sochařka. Spolu se svým manželem ke knížce připravili obrázky, které potěší nejen svým obsahem, ale i nekýčovitým provedením, které u knížek pro děti vidíme čím dál méně.
Jeď, modrý koníčku / Olga Hejná / Ilustrace Olga Hejná a Miloslav Hejný / Typografie Vladimír Verner / Vydalo nakladatelství Vyšehrad, 2015
Ukázky z knihy...
Běží, běží…
Běží, běží mňoukadýlko,
v patách za ním štěkadýlko.
Mňoukadýlko prsk a mňau,
štěkadýlko au – au – au!O neslušném pejskovi
Jednou vyplazoval pejsek na kocoura jazyk a kocour řekl: „Co na mě pořád vyplazuješ jazyk?“ A pejsek řekl: „Abys věděl, pejskům se jazyk vyplazuje sám, když mají žízeň…“
A kocour řekl: „Tak proč při tom koukáš na mě?“
Pejsek vyplázl jazyk ještě jednou a kocour ho zavedl do hospody na limonádu. Pak šli trošku na procházku. Přišli do jedné ulice, kde byly domy menší a menší, až byly docela malinké, a v nich bydlela květinková semínka.
Dívala se právě z oken a volala: „Dobrý den, jak se máte? Jak jste se vyspinkali?“
„Jak to, že jste tady všichni tak hodní a slušní?“ divil se pejsek.
A jedno semínko pravilo: „Kdybych nebylo hodné, vyrostl by ze mne jenom nějaký plevel nebo tak! V naší květinkové ulici musí být každý hodný!“
Pejsek řekl: „Ale já můžu vyplazovat jazyk!“ a vyplázl na semínko jazyk.
„Ó ne, to ne! Raději vůbec ne!“ volalo semínko a honem zavřelo okno.
Pejsek řekl: „Haf! To jsem je vyděsil! Haf! A já vůbec žízeň neměl! Ani prve jsem neměl žízeň, když jsme šli spolu na tu limonádu! Haf!“
Kocourek se rozzlobil a šel domů. A pejskovi vyrostlo najednou místo ocásku škaredé koště! Ták! Začal se za ním točit do kolečka a jestli už toho nenechal a neběžel raději domů, snad se tam ještě točí.
