Je zajímavé i poučné číst o knížkách pro děti z pera Karla Čapka. Cítíte nejen krásnou češtinu, ale i autorův vkus a pochopení pro dobrou knihu. Karel Čapek moc dobře věděl, že v knížkách pro děti nemohou spisovatelé lhát. A nejen to. Musí být kreativní, oplývat fantazii a mít smysl pro dobrodružství i tajemno. To znamená, že nesmějí postrádat dětskou duši.
Dětský čtenář na rozdíl od dospělého velmi rychle pozná špatně a neúpřimně napsanou knihu, jediné co nepozná je kýč. Ale ten není z dětského světa, ten tam propašovali dospělí. Právě takoví, kteří dětskou duši nemají, snad jako pomstu za to, že už nejsou dětmi. Kdoví?
Pohled na pár soudobých knih možná vyvolá úsměv, ale na druhé straně si uvědomíme dlouhou cestu, kterou vykonala česká dětská literatura od 18. století k době jejího největšího rozkvětu v socialistickém Československu až k dnešnímu postupnému úpadku.
Je škoda, že dobrých knih pro děti je míň a míň, protože právě u dětských knížek začíná to, čemu říkáme zdravý rozum a samostatné myšlení. A ten budeme potřebovat čím dál víc, pokud nechceme abychom my i naše děti postupně degenerovali na úroveň opů. (redakce)
Karel Čapek: Literatura pro mládež z knihy O umění a kultuře II
Nahrnulo se nám na stole něco knížek pro děti – zbytky vánočního hodu. Většinou jsou to knížky, i když ne umělecky krásné, tedy aspoň drahé. Věru, rádi vidíme v rukou dítěte knihu, jež není tištěna na hadrech, plnou obrázků, skutečně ježíškovou; ale tu se otažme, kolika dětem může pak přijíti do rukou a kolik máme dětských knížek, které by byly dostupny i chudým dětem. Běda, nepočítejte raději, ani prsty jedné ruky byste svým výpočtem nezabrali. O té kapitole by se dalo napsati mnoho; zatím jen konstatuji.
Sympatická svou myšlenkou je knížka Z malých začátků.
[* Z malých začátků. Napsali dr. J. Borovička, Marie Gebauerová, M. V. Gebauerová, prof. dr. K. Lhoták, K. Mašek, prof. dr. Arne Novák, Renata Tyršová, A. Wenig. Knihovna Pěkné knihy pro mládež, vyd. J. Laichter, Praha.]
Řada autorů líčí tu dětství a život našich velikých tvůrců vědeckých, uměleckých atd. Vypravuje se tu o dětství prostém, často chudém a stísněném, z něhož prací, životní statečností a pevným optimismem vyrostli lidé velicí. Není třeba šíře chváliti tendenci tak jasnou a nabádavou.
Jen několik slov o provedení programu: Autoři chtěli se namnoze přiblížit dětskému obzoru a zájmu tím, že se omezili hlavně na dětství svých hrdinů. Cornelius Nepos, který také psal pro mládež a také měl cíle výchovné, nepsal o dětství svých hrdinů, nýbrž o jejich činech. Cornelius Nepos byl ovšem klasik. Myslím, že například dětství Purkyňovo je dojímavé a hluboce zajímavé pro nás, kteří víme, čím Purkyně jest, a kteří dovedeme oceniti tuto chytrou, tvořivou, silnou hlavu vědeckou. Snad obšírně citované vzpomínky Purkyňovy vzbudí sympatii dítěte pro dítě; jistě však ne nadšení dítěte pro vědu.
Jiní autoři podali daleko šťastněji ucelený obrázek celého života; vytýkám zejména pěknou biografii Anny Náprstkové, Krameria a jiných. Jen jedna pochybnost mi zůstává: že dítě má instinkty příliš hrdinné a dobrodružné, ženerózní a skvělé, než aby mohlo být hluboce okouzleno prostým, pracovním, intimním heroismem těchto vzorných postav. Vzpomeňte si na Srdce Edmonda De Amicis, jenž neváhá sváděti děti k entuziasmu jako had ke hříchu. – Dílo Z malých začátků bude pokračovati a rozšíří se i na svět slovanský. Proč ne na svět celý?
Dítě ve své velkodušnosti je kosmopolita; bude čísti s bratrskou duší o britských námořnících, 36 o hrdinných Francouzích, o objevitelích pólů, o robinzonech Nového světa; najde-li pak mezi tolikerým hrdinstvím světa jméno a čest českého člověka, poskočí srdce jeho pýchou. Z malých začátků je v jádře myšlenka příliš dobrá, než aby se jí nemělo použít k výchově moderního, světového Čecha příštího.
Zbývá řada knížek pohádkových. V. Říha v laciném svazečku (s obrázky Ladovými) vypravuje o Palečkovi.
[* V. Říha: Paleček. Uměleckých snah sv. 148. Vyd. B. Kočí.]
Vypravuje lehce a půvabně, míse staré pohádkové motivy s věčně novým pozorováním přírody. Volí si Palečka, maličko většího než mravenec, aby vedl děti do mikrokosmické říše a otevřel jim nový, překvapující zorný úhel, jenž zveličuje věci nejdrobnější. Je to vlastně noetická pohádka, filozofická pohádka poznávacího relativismu; dítě se stěží vžije do tohoto zhroucení lidských měřítek, jež se tuším v naivních pohádkách nevyskytá.
Autor hleděl se co nejvíce přizpůsobit dětské chápavosti, a proto volil pro život Palečkův motivy běžné pohádkové faktury (Paleček bojuje se švábem, je polknut rybou atd.); tím ztratil mnoho z bizarní plastičnosti, kterou by mohl vybaviti představou člověka mravenečka. Také ilustrátor opomenul zpodobiti právě maličkost Palečkovu.
Nejmenším čtenářům jsou určeny pohádky Václava Lípy.
[* Václav Lípa: Pohádky pro nejmenší čtenáře. S obrázky R. Matesa. Vyd. Ústřední nakl. a knihk. učit. českosl. Josef Rašín v Praze VII.]
Jsou to říkanky a staré pohádky, zjednodušené a vesele vypravované. Ty staré pohádkové motivy jsou vždy a navěky hezké obrázky všedního druhu "pro děti".
Prokop Zedníček vydává knihu pohádek Na zlatém proutku.
[** Prokop Zedníček: Na zlatém proutku. Pohádky. S obrázky R. Adámka. Nakl. týž.]
Zde autor nestaví své pohádky ze starých motivů; vypravuje drobné antropomorfizující nápady, pouhé pohádkové skeče, končící náladově nebo reflexívně. Poví něco o osamělém vajíčku, o zamotaném kuřátku, o pavoučkovi, napoví a nedopoví, potěší se nápadem, vypravuje svěže a lyricky. Nemá smyslu pro epičnost 37 pohádky.
Skutečná pohádka není nápad, nýbrž děj, a dokonce nesmírně napínavý děj; vždyť moderní detektivky jsou nástupci starých pohádek. Nicméně knížka je pěkná, zajímavější po stránce textové než obrázkové.
Jos. R. Hradecký vypravuje pro mládež i dospělé povídky Vítězná brána.
[*Jos. R. Hradecký: Vítězná brána. Ilustr. Artuš Scheiner. Vyd. Ústřední nakl. a knihkupectví učit. českosl. Josef Rašín v Praze VII.]
Ovšem spíše pro mládež; dospělí byli by patrně náročnější. Jsou to povídky chlapce, který z Prahy se dostal na venkov a tím mezi děti zdravější, hrdinnější a životnější, než dotud znal. Tyto povídky jsou zbytečně a neobratně proloženy "povídkami strýce Emila", velmi slabými u srovnání s pohodlnou jarostí povídek o venkově. I mezi těmito jsou některé příběhy banální i pro dítě; šťastnější jsou jiné, které líčí chlapeckou statečnost a čestnost bez krasocitné sentimentality.
Pavel Sula vydává pro děti povídku Šťastná zahrada s obrázky A. V. Hrsky.
[** Pavel Sula: Šťastná zahrada. Upravil a obrázky vyzdobil A. V. Hrska. Uměleckých snah sv. 153. Vyd. B. Kočí.]
Pěkný a vřelý Sulův lyrism prozařuje, ale také komplikuje prostý, dějově nebohatý příběh o stařečku Faulovi. Toto vypravování nedotýká se dětské fantazie, nýbrž obrací se k srdci; je cituplné a něžné – dovolá se opravdu souzvučných strun v dítěti? Doufejme, že ano; neboť poezií Sulova dílka je lidská dobrota.
