V roce 1982 vydalo nakladatelství Blok výbor pohádek Věry Provazníkové (1947 - 2023) Něco za cibulku, něco za pirožek s ilustrace Václava Houfa. Podstatná část pohádek se později objevila ve výboru z dětské tvorby autorky Když na hrušce buchty zrály. Ale i tento příklad dokazuje, že to s tím monopolem Albatrosu na dětskou literaturu nebylo tak vážné i před rokem 1989.
Věra Provazníková (*17. 1. 1947, Praha) je výtvarnice, básnířka, spisovatelka.
Pochází z Prahy. Osudové pro ní bylo setkání s Vladimírem Holanem a Bohuslavem Reynkem, jakož i židovská kultura. Celá její tvorba je velmi poetická jak v písemném projevu, tak výtvarném, a je velmi rozsáhlá.
Získala řadu ocenění. Ceny MK ČR za 4 loutkové hry, za Báseň pro Erika Kolára, Zlata Rakle, Plovdiv - ze televizní pohádku O labuti, Nejkrásnější kniha 1994 - Don Quijote Bohuslav Reynek, 1998 Zlatá stuha.
Ukázka z knížky:
Přišel k jezeru a to jezero bylo celé stříbrné. Plavala v něm ryba.
Čách! – sekla ocasem o hladinu.
„Kampak, Šejdulo?“ Docela lidským hlasem.
„Inu – kam bych. Za ptákem Guglachajem, prosit o radu.“
„Popros, Šejdulo, i za mě! Sto let mě něco píchá v krku, sto let jsem očka nezavřela. Nedá-li radu pták Guglachaj, ať radši umřu!“
„Ech – dobře, když za vlka, tedy i za tebe,“ povídá Šejdula. Napil se z jezera stříbrné vody a jde dál. Přišel na pole, to bylo celé zlaté a stála v něm jablůňka.
Šaj – taj – pohnula větvemi.
„Kampak, Šejdulo?“ Tichounce – jako vánek.
