Spisovatelka a malířka Věra Provazníková. Nečtu příliš, ale když už, tak vášnivě...

Nečtu příliš. Byla období, kdy jsem nečetla vůbec. Tlusté knihy, romány a noviny nikdy. Ale když už čtu, tak vášnivě. Někdy s opravdovou náruživostí. Musí to být mé velké lásky. Živá setkání.
„Biblí“ mého dětství byl Zlatý klíček aneb Buratinova dobrodružství od Lva Nikolajeviče Tolstého. Tímto příběhem jsem žila dlouho a intenzivně.
„Rodinnou ságou“ se u nás staly Němcovy Soudničky. Mnoho jeho sarkastických výroků jsme užívali téměř každodenně. A ještě kniha K. Poláčka: Bylo nás pět. Milovali jsme ji všichni tři, Já, maminka i otčím.


Více: Zlatý klíček aneb Tolstého ruská verze Pinocchia s ilustracemi Jiřího Černého

V čase dospívání jsem se nevyhnula osudové etapě a roli „filosofky Máji“.
Tehdy jsem se vrhala na všeliké myslitele a marně od nich žádala klíče od Bran Moudrosti. Třebaže jsem se zakusovala do jejich stále tvrdších chlebů /jak často chutnaly suše! / můj hlad po pravém poznání stále nebyl ukojen. Naopak sílil. Jednotlivé myšlenkové světy mě mnohdy zaujaly, ale nikdy neovlivňovaly. Z „vrozené cudnosti“ nebudu jmenovat, abych neurazila tak vysoce postavenou dámu, jakou je Filosofie. Dost na tom, že jsem od ní utekla. Naštěstí bylo kam. Do snových krajin, krajin obrazů, metafor a symbolů.
Budu jmenovat jen některé ze svých lásek: K. J. Erben, V. Holan, B. Reynek, R. M. Rilke, B. Pasternak, M. Cvetajeva, M. Schwob, A.E.Poe, J. W. Goethe. Má duše se rozjásala nad Dekadencí a Francouzským symbolismem.


Více: Bohuslav Reynek, vzpomínky Věry Provazníkové na básníka, jenž maloval něhou a dechem ticha

Z pohádek jsem měla nejraději ty veselé:
Spilka, Drda, Lada, Horák. Dojímal mne Andersen a Wilde. Velice mě rozveselovaly ruské pohádky, především ty v mizerných překladech. Při nich mohla být má fantazie opravdu bujará. Jako každou dospívající čarodějku mě vždy přitahovala tajemství. Ta úžasná atmosféra, kdy pod vysloveným má to hlavní slovo nevyslovené. Jmenuji, kdo mi právě připadá na mysl: Dr. J. Murphy, Verflův Jeremiáš, Čechov, Meyering, Hamsun, Merežkovský, Dostojevský, Saroyan. Bábel, Singer, Rippelino, Weinrib, Kafka, Buber, Fischl. 
   
Když už jsem se dotkla židovského světa, nemohu opomenout židovské anekdoty.
Příkladně Jidiš pro radost je pravou delikatesou pro jazyk mých smyslů. Také Jidiše Kop od Rabiho Niltona Bondera neskrývá, přes svoje vrstvy hlubin, báječný humor.


Více: Pan spisovatel Viktor Fischl. Objevujeme krásné knihy pábitele slova

Připomenu znovu svůj „hlad po poznání.“ Jediným mým poznáním bylo, že ono stálé a nekonečné „hledání hledaného“ nikdy nemůže nasytit duši ani srdce.
Celý život jsem toužila po skutečném Pokrmu. Pochopitelně je to Bible, pro mne především Počátek Stvoření a Nový Zákon. Starý Zákon si v mnohém dlužím.
A ke Zjevení jsem se ještě neodvážila.
Ale já snila o takové KNIZE, ve které pro sebe naleznu VŠECHNO. Zodpovězení všech otázek – i těch, které člověka ani nenapadne si položit.
A stal se zázrak. Má žhavá touha si takovou knihu vymodlila.
Dlouho jsem čekala, kdy nastane ten „pravý čas“ ji otevřít. V duchu jsem ji pro sebe nazývala knihou „EJHLE“. Otevřela jsem ji a ejhle – byla a je to má kniha „EJHLE!“



Její název VE SVĚTLE PRAVDY od tajemného ABD-RU-SHINA vyvolal ve světě rozruch.
Především u mnohých vzbudila tato kniha negativní reakce. Sama jsem byla svědkem jejího odsuzování. Mnohými doslova otřásla, neboť boří zažitá duchovní tabu. Podmiňuje jediné: buďto veškerý obsah jako celek přijmout bez výhrad a s pokorou „naslouchat“ nebo ji odložit. Přijmout něco bez výhrad musí ovšem vycházet z nitra – nikoli pouze ze ctižádosti rozumu. Je to rozhodnutí duše.
Mnozí neunáší její sílu, která v nich vzbuzuje strach. Ještě více lidí je doslova alergických na pojem PRAVDA. Pilátovská otázka „A CO JE PRAVDA?“ se naopak zdá serioznější, poctivější, lidštější. Důvěrně blízká všem hledačům a hloubalům.

Pro mě je tato kniha skutečnou láskou „na první pohled“. Splňuje mi vše. Krásným a srozumitelným, současným jazykem naší doby Zjevuje, aniž by porušovala Tajemství. Vychází z obou Zákonů Bible a navíc objasňuje samotné Zákony Stvoření. Hovoří věcně a neochvějně, aniž by nepoužívala fantazie, jak kterou otázku uchopit. Je silná, ale není „tlustá“. Doufám a věřím, že mi ještě bude dáno tolik času, abych ji pochopila a prožila, jak mám.
Pro mne je skutečným Světlem a pravým požehnáním. Konečně ŽIVÁ KNIHA!