Pan spisovatel Viktor Fischl. Objevujeme krásné knihy pábitele slova s krásnou češtinou

Pan spisovatel Viktor Fischl

Když se  Viktora Fischla (*30. 6. 1912 – †28. 5. 2006) zeptali, jak by sám charakterizoval hlavní téma svých knížek, řekl jediné slovo: naděje. Všechny moje prózy jsou o tom, co je to naděje v nejrůznějších podobách v životě člověka. Představujeme vám méně známou tvorbu Viktora Fischla nejen pro děti, ale vybíráme i jeho nádherné idylické příběhy a jednu vzácnou knihu rozhovorů s Janem Masarykem.

kafkavjeruzaleme
Kafka v Jeruzalému / Viktor Fischl
Kniha sestává ze dvou česky již vydaných knih povídek, kterými jsou soubory Jeruzalémské povídky a Kafka v Jeruzalému. V obou knihách vypráví Viktor Fischl příběhy ze současného Jeruzaléma, kde autor již řadu let žije. Hrdiny nostalgických i humorných povídek jsou jeruzalémské postavičky jako krejčí Julius, který poté, co zapomněl číslo svého milionového konta, se jen šťastně směje, nebo tajemný cestující Josef K či Malá noční hudba o lásce přes noční flétnový koncert v okně. Do tohoto magického světa vedou dvě cesty: stačí vejít Jaffskou branou, nebo otevřít tuto knihu.

hrajemesifischl
Hrajeme si na sto věcí /Viktor Fischl / Ilustrace Josef Lada
Hrajeme si na sto věcí jsou říkadla a básničky pro děti inspirované obrázky Josefa Lady. Vzpomínání na dětské hry - na honěnou, na pikanou, na vojáky, na nákupy, pouštění draka, stavění sněhuláka - které jsou věčně opakované s každou další generací.

modry_kolotoc
Modrý kolotoč / Viktor Fischl / Ilustrace Petr Poš
Modrý kolotoč je poetická pohádka o zakletí a zlém kouzelníkovi. Po přečtení se zdá, že to byl jen zlý sen, který má ovšem dobrý konec. I v této pohádce se dá rozpoznat básník s krédem, že soucit a láska všechno zmůže.

rikalimusefi
Říkali mu Sefi / Viktor Fischl / Ilustrace Luboš Grunt
Malý panáček Sefi porazí důvtipem zlého vezíra a dokonce se mu splní jeho přání - být velký a moci obejmout krásnou Rubi. Pohádkový příběh má půvab světa arabských pohádek. Variace na tradiční pohádku o Palečkovi, situovaná do perského Chorásánu.

styrcek_bosko
Strýček Bosko / Viktor Fischl
Kouzelný strýček Bosko vede dětského i dospělého čtenáře na výpravu do krajiny osvobozené obraznosti, kde se odehrává, co by jinde připadalo neuvěřitelné.

velocipedpanakulhanka
Velocipéd pana Kulhánka /
Viktor Fischl
Maloměsto první republiky má svá skrytá tajemství. O těch se můžeme dozvědět víc nebo je nechat ukrytá. Pan Kulhánek dobře ví, proč má městečko dvě korza - dvě aleje a proč je ta jedna určena pro tajnosnubné.
Velocipéd pana Kulhánka si nečiní ambice na řešení závažných filosofických otázek, jde spíše o poetické  líčení s nahlédnutím do osudů drobných obyvatel.  Ve světové literatuře ho lze přirovnat k Pozdnímu létu Bonaventury Tecchiho s tím rozdílem, že italský příběh vznikl později a je mnohem drsnější.

hracihodiny
Hrací hodiny /
Viktor Fischl
Pomalé tempo knihy navozuje atmosféru pohody a vzpomínek. Viktor Fischl vzpomíná na své dětství v Hradci Králové, o tom jak chodil s tatínkem na fotbal, pouštět draka ale také vypráví o tom, jak tatínek zachránil uprchlého trestance před smrtí. Podobnost s knihou Poláčka Bylo nás pět připomíná vyprávění o o vztazích mezi lidmi na malém městě, ale také věrné popisy dnes už neexistujícího města.

hovorysjanem
Hovory s Janem Masarykem / Viktor Fischl

Vzácným literárním svědectvím o Masarykově politickém přemýšlení jsou dodnes Fischlovy Hovory s Janem Masarykem, které vznikaly v průběhu několika let na základě pečlivých záznamůn nebo drobných okamžitých postřehů a bývalého ministra zahraničních věcí představují především tváří v tvář jeho rodnému jazyku jako rozeného vypravěče a glosátora. Viktor Fischl a Jan Masaryk byli blízcí přátelé, a tak nikoho zřejmě nepřekvapilo, když před několika lety na otázku, jak by Jan Masaryk asi komentoval naši dnešní politickou situaci, Viktor Fischl po chvíli přemýšlení odpověděl: Asi by nám řekl... Hoši, zdravý rozum to vyhraje. Čím míň se budete hádat a čím víc půjdete do houfu, tím bude líp.

V závěru knihy Fischl uspořádal  "portréty" tehdejších významných státníků, pohledem Jana Masyryka, za výtečnou charakteristiku považuji např. portrét J. Stalina:
On je ovšem taky něco jako papež. Hlava nejnesvětější církve. Ale já vám povím pravdu. Já nikdy nedovedl vidět jenom to špatné na Napoleonovi a nějak taky nemůžu hodit Stalina do jednoho pytle s Hitlerem. Někdy se mi dokonce zdálo, že jsem mu v očích zahlédl něco jako jiskřičku lidskosti. Ale možná, že se mýlím. Čertovi taky svítají očička a možná, že právě pro tohle je Stalin ještě nebezpečnější, než si myslíme.