Vynikajícím způsobem psaný příběh v duchu velkých pabitelů - vypravěčů. Umně tkaný příběh plný překvapení, zvratů a lehkého humoru vás zcela jistě uchvátí.
Svůj proslulý román věnoval Jona Jonasson svému dědečkovi, který mu tvrdil: „Ty, co říkaj jenom to, co je pravda, nemá cenu poslouchat.“ A protože se této rady držel, jeho román Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, dobývá úspěšně svět v tištěné i audio podobě.
Příběh začíná dnem, kdy měl Alan Karlsson slavit v domově důchodců sté narozeniny za přítomnosti spolubydlících i místní honorace. Jenže jemu se nějak nechtělo. Proč by měl panáčkovat před starostou, když svět bez příkazů, nařízení a zákazů je blízko. Stačí jenom otevřít okno… A tak stoletý stařík v den svých požehnaných narozenin vylezl oknem, podupal macešky pod ním a namířil si to na autobusové nádraží. Vyrazil nalehko, bez zavazadel a v trepkách. Ostatně brzy se dozvíme, že Alan cestoval vždycky jen s nejnutnějším vybavením. Stařík se rozhodl, že odjede pryč, jedno kam, hlavně daleko od zlé sestry Alice, co nemá pochopení pro potřeby čiperných staříků.
Mužík vypadal unaveně. A zřejmě někde v polovině Alanova výkladu ztratil nit, poněvadž se po několika vteřinách přemýšlení zeptal:
„A kam byste, pane, chtěl jet?“
Alan se znovu nadechl a připomněl mužíkovi, že mu právě vysvětlil, že cíl cesty, jakož i způsob cestování podřizuje věcem, jako je a) čas odjezdu a b) cena.
Mužík opět několik vteřin mlčel a přitom nahlížel do svých jízdních řádů a stravoval Alanova slova.
„Za tři minuty odjíždí autobus číslo 202 do Strängnäsu. Hodí se vám to?“
Jistě, Alan usoudil, že se mu to hodí, načež se mu dostalo informace, že zmíněný autobus odjíždí z nástupiště přímo před dveřmi terminálu a že nejjednodušší bude, když si jízdenku koupí přímo u řidiče.
Alanovi vrtalo hlavou, co mužík v tom okýnku dělá, když neprodává jízdenky, ale nic neřekl. Mužíkovi možná hlavou vrtalo totéž. A tak Alan poděkoval za pomoc a pokusil se nadzvednout klobouk, který si v samém spěchu zapomněl vzít s sebou.(strana 13)
Alan Karlsson uměl vyhazovat mosty do vzduchu, však se zdokonaloval v tomto oboru už od svých devíti let – díky svému umu v této oblasti byl oslavován, ale i zatracován. Přesto nikdy ničeho nelitoval, na všem neradostném okamžitě našel pozitivní stránky. Bezměrný optimista milující kořalku, rád klábosil a pro každou situaci našel nějakou vlastní životem prověřenou zkušenost. Tím mi tak trochu připomíná Haškova Josefa Švejka, který též za žádných okolností neztrácí optimistický pohled na svět a pokaždé situaci okomentuje patřičnou historkou.
Jonas Jonasson vystavil román Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel ve dvou rovinách...
první, aktuální, je o útěku starého muže z domova důchodců, kde se mu jednoduše nelíbí. Na své dobrodružné cestě čelí Alan úspěšně gangsterům a poznává nové přátele. Také se dostal lehce k velikému balíku peněz, který hodlá uhájit. A přesně podle hesla: všechno je, tak jak je a všechno bude, tak jak bude, mu celá peripetie vychází podle představ.
V druhé linii, vzpomínkové, stařík novým přátelům vypráví o svém dlouhém životě. Autor v této rovině odvíjí významné dějinné události od května 1905 do května 2005.
Defilují před námi osobnosti historie z různých zemí, různé ideologie a náboženství. Jonasson je však popisuje s nadhledem člověka, který k ideologii (žádné) netíhne a vlastně ji odmítá za každou cenu. Proto známé události historie hodnotí s nadhledem, s notnou dávkou břitké ironie a vlastně vytváří z osobností té které doby obyčejné smrtelníky, strhává z nich roucho historické postavy. Tato jiskřivá a humorně laděná konfrontace s historií přináší autorovi další možnosti k rozvíjení osudů jednoho Švéda, co sice uměl jenom vyhazovat mosty do vzduchu, ale dokázal tím uvádět ve zmatek celý svět. Díky ní vystavěl veselý až bláznivý příběh o svérázném staříkovi, který nenáviděl ideologii a pohrdal politikou, přesto byl vždycky nějak zapletený do velkých historických událostí minulého století.
Onen neutuchající nadhled, veselá mysl, vtipné repliky, jiskřivé obraty, to vše nutí čtenáře číst, dozvídat se nové a nové pravdy, nahlas se smát, hýkat radostí a předčítat úryvky těm, co knihu zatím nedrželi v ruce.
Tak nějak se to děje i s Osudy dobrého vojáka Švejka, nemýlím-li se. A pak, když dočte na konec čtyřsetstránkové knihy, hned jak vystoupí ze světa radostného žvatlání, brilantních skutků i náhodných hrdinství naplněných optimismem, je čtenáři líto, že je u konce, protože onu euforii prvotního čtení už asi při dalším pročítání staříkových dobrodružství se mu vyvolat nepodaří. Ale i na podruhé to jistě bude prima. Jiné, ale prima…
Velkou pochvalu je třeba udělit i překladateli Zbyňkovi Černíkovi. Díky němu se musí každému z nás zdát, že ve Švédsku mají složitá jména lidí i měst, ale rozhodně tam všichni mluví česky. Že pan Jonasson nám prostě Alana Karlssona napsal v češtině a ne jinak.
Jonas Jonasson se narodil v roce 1961 ve Växsjö v jižním Švédsku.
Po studiu švédštiny a španělštiny na Univerzitě v Göteborgu pracoval jako novinář pro večerník Expressen a deník Smålandsposten. Později byl činný jako mediální konzultant a založil vlastní poradenskou firmu. Byl také producentem švédské televize TV4. Po dvaceti letech ve světě médií prodal svou firmu a přestěhoval se do švýcarského kantonu Ticino, kde se začal věnovat psaní.
V současnosti žije spolu se svým synem, kočkou a kuřaty na ostrově Gotland v Baltském moři a dopisuje svou druhou knihu. Mezi jeho nejoblíbenější spisovatele patří Jaroslav Hašek a Milan Kundera.
Jonas Jonasson | Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel | Přeložil Zbyněk Černík | Vydal Panteon roku 2012
